Pilot Peter Galovič: Cestu do vesmíru mi překazila nedostavěná stanice
Redakce
Jako když na vás sedne slon
Pocházíš z rodiny doktorky a diplomata. Co říkali rodiče na to, že nepůjdeš v jejich šlépějích?
Od čtyř let jsem si lepil modely letadel a snil o tom, že jednou budu pilotem. Rodiče to brali s nadhledem, ale během studií na gymnáziu, když jsem si chtěl podat přihlášku na universitu v Žilině, se tak trochu vyděsili. Otec mi vážně oznámil, že je to pěkná profese, ale ať si uvědomím, že žádný pilot nezemře v posteli. Matka mi řekla, jestli bych radši nechtěl dělat automechanika.
Na vesmírný výcvik vybrali z půl milionu uchazečů tebe a dalších 12 lidí. Jak celý výběr probíhá?
Je to rozdělené do několika kol. Nejdříve se vyplňují nejrůznější dotazníky, potom následují pohovory, zdravotní testy a následně uchazeči absolvují osobní výcviky, které jsou bodované. Klíčová vlastnost ve finálních kolech byla týmová spolupráce. Vesmír je plný velice tajemných a záhadných věcí, takže neexistuje, že by ten kosmonaut letěl do vesmíru a tam to celé sám vymyslel a zorganizoval. Kosmonaut vždycky musí pracovat v týmu. Zdravotní stav je druhořadý, na prvním místě je psychika. V minulosti se stalo, že došlo ke konfliktu astronautů ve vesmíru, musela se přerušit mise a škoda byla dvacet milionů dolarů. V rámci výcviku jsme v týmech řešili různé úkoly, na jejichž základě bylo vybráno 13 lidí, u kterých bylo ověřeno, že jsou týmoví hráči.
Byli v tom užším týmu tací, kteří nakonec výcvik nezvládli?
Bylo nás tam celkem třináct respektive čtrnáct lidí ze čtrnácti států Evropské unie. Byli jsme v Hvězdném městečku nedaleko Moskvy. Velké problémy některým dělala centrifuga, na které se simuluje přetížení v osách Y a Z. Jeden kamarád byl dokonce v ohrožení života. Na té centrifuze se jde až na 5G, což je takové přetížení, jako kdyby si na mě sednul 400kilový slon. Stačí špatně vydechnout a už se nemusíte nadechnout. A právě to se stalo tomu kamarádovi, který v podstatě zažil klinickou smrt.
Peter při výcviku. Foto: Aeroweb.cz
Čtěte také: Venkov je po celém světě bezpečný, říká cestovatel Ladislav Zibura
Člověk létá jako pták
Co je vestibulární výcvik?
Ten bych hodnotil jako nejnepříjemnější. Je to vlastně adaptace organismu na stav beztíže ve vesmíru. Pokud mise trvá týden nebo dva, tak si astronaut dá tabletku a výcvik dělat nemusí. Ale když se letí na delší dobu, třeba na rok, tak to s tabletkami nejde a organismus se musí vytrénovat na stav beztíže. Je na to takové speciální křeslo, které se otáčí v přesně stanovené úhlové rychlosti, do toho pípají zvuky a kosmonaut podle nich musí naklánět hlavu v koordinaci s těmi zvuky. Dojde tam k jistému efektu, jako kdyby vás někdo přivázal na provaz a roztočil obrovskou rychlostí, takže se vám tak roztočí hlava, dojde k totálnímu kolapsu vnímání, kde je nebe a kde zem, člověk nemůže chodit. Často je to spojeno s žaludeční nevolností. Limit, který musí adepti vydržet, je 10 minut. Někteří po 7 minutách padali na zem a do druhého dne byli úplně nepoužitelní. Opakuje se to několikrát, až člověk zvládne těch 10 minut, což znamená, že už zvládne dlouhodobý let do vesmíru. Je to zajímavý výcvik, ale velice nepříjemný.
A co příjemné stránky výcviku, bylo tam něco, co tě bavilo?
Velmi zajímavý je výcvik docking na orbitální stanici, což je zajímavý manévr, o který se starají počítače, ale kosmonaut na to musí být vycvičený také. Emotivně nejhezčí zážitek je pak výcvik stavu beztíže, na což se používá letadlo IL 62 MDK, které má uvnitř něco jako tělocvičnu. To letadlo létá po parabolické dráze od 5 do 10km výšky. A vždycky v horní části té paraboly vznikne na necelou minutu beztížný stav. A to je jediný způsob, jak se dá v gravitaci země simulovat beztížný stav a zároveň je to tak nádherný zážitek, protože člověk doslova létá jako pták. Je to silný a mimořádný zážitek.
Změní se podle tebe letem do vesmíru psychika člověka?
Já osobně jsem měl letět do vesmíru, ale ten program byl pozastavený kvůli nedokončené vesmírné stanici a financování celého projektu bylo odloženo. Ale bavil jsem se s řadou kosmonautů nebo astronautů – ať už z Ruska nebo Ameriky – a je jednoznačné, že psychika se ve vesmíru mění. Člověk když vidí naší planetu z vesmíru, tak dochází k posunu celé psychiky člověka, který už bude vždy na planetu a civilizaci pohlížet jinýma očima. Pro kosmonauta jsou nepochopitelné a zbytečné všechny ty žabomyší lidské problémy, které z 99 % produkuje lidské ego a které ničí tuto planetu. Kosmonaut chápe, že naše planeta je ve vesmíru jedinečná, a že naší povinností je jí chránit.
V našem podcastu si můžete poslechnout i příhodu o tom, jaký mají dopravní piloti smysl pro humor.
Peter Galovič
Narodil se v 8. dubna 1975 v Piešťanech, dětství trávil střídavě v Alžíru a na Slovensku. Letectví studoval na Univerzitě v Žilině, stal se jedním ze 13 vybraných uchazečů na kosmonautický výcvik v Hvězdném městečku u Moskvy. Výcvik dokončil obecnou licencí bez typové kvalifikace z důvodu celkového zrušení plánované akce – cesty do vesmíru. V USA létal jako instruktor na malých letounech. Působil jako pilot ve Slovak Airlines, ČSA (šéfinstruktor a výkonný ředitel pro Cargo a Charters), Danube Wings, Kingfischer India, ASL Cargo a Air Cargo Global. V současné době létá jako freelancer a je pověřeným instruktorem a examinátorem v Czech Aviation Training Centre na typu ATR.
Má dvě děti, ve volném čase rád surfuje a jezdí na motorce
Zdroj informací: Aeroweb.cz
Titulní foto: Expres FM
