První policejní pilotka Česka: Za přípravu dala přes milion korun, pochází z letecké rodiny a těší se na uniformu

Vyrůstala v letecké rodině, a tak není divu, že má dodnes hlavu v oblacích. Nikola Tarasovičová (30) toužila zprvu po kariéře stíhací pilotky, jenže u maminky se nesetkala s pochopením. Velkých cílů se však nevzdala. Dnes se pyšní unikátním prvenstvím, které jí už nikdy nikdo nevezme. Jaké to je pracovat u Letecké služby Policie ČR a proč ve službě nemá strach? 

Tatínek Nikoly pracuje jako testovací a předváděcí pilot vrtulníku, na nebesích se ovšem pohybuje i značná část její rodiny. Strýc, teta, bratranci i bratr mají s létáním bohaté zkušenosti a, jak se ukázalo, Nikola Tarasovičová mu rovněž podlehla. Vystudovala Fakultu strojního inženýrství, získala pilotní průkaz a přihlásila se do výběrového řízení elitního útvaru Letecké služby Policie ČR. Sympatická brunetka uspěla a stala se první policejní pilotkou Česka!   

Stala jste první policejní pilotkou v Česku. To se ještě žádné ženě před vámi nepovedlo. Jaký je to pocit? 
Nepřipadám si ničím výjimečná, holt občas někdo ten první být musí. Nicméně jsem vděčná za tu příležitost, že to mohu být právě já.

Navíc jste i skromná. Jak dlouho jste se připravovala na výběrové řízení? 
Co se týče fyzické zdatnosti, přibližně půl roku dopředu. Výběrové řízení se totiž skládalo právě z prověrky fyzické zdatnosti, ale také z psychologického vyšetření, zdravotní prohlídky a na závěr mě čekalo ještě přezkoušení odborné způsobilosti ve formě písemného testu a pohovoru.

Co všechno si můžeme představit pod prověrkou fyzické zdatnosti? 
Běh na tisíc metrů, člunkový běh, celomotorický test a cvičení kliků.

Netrénovaný člověk by podobný test opravdu nezvládnul. A co vy, věřila jste v úspěch, nebo jste si moc šancí nedávala? 
Upřímně, až do poslední chvíle jsem v úspěch nedoufala.

Přesto se vám povedlo zazářit a dnes už u Policie ČR létáte s vrtulníkem. Bála jste se při své první akci? 
Mám za sebou několik směn v rámci letecké záchranné služby. První ostrý let byl poměrně rychlý, v řádu několika minut, ale opravdu zde nebyl prostor na nějaké pochyby nebo snad strach. Ostatně to vlastně není nikdy, přece jenom dělám to, k čemu jsem byla vycvičena.

Na to, jak jste mladá, máte s pilotováním dlouholeté zkušenosti. Jaké stroje jste už řídila?
To ano, první výcvikový let jsem absolvovala v osmnácti letech, byl to let seznamovací. Začínala jsem na letounu Zlín Z42, později jsem se přeškolila na Zlín Z43. Co se vrtulníků týče, typovou kvalifikaci mám na Robinson R22 a R44, Bell 505 a 407, nyní i Eurocopter EC135. 

Co všechno obnáší získat pilotní průkaz pro někoho, kdo se chce létáním živit?
Prvním krokem k zahájení letecké kariéry je absolvování výcviku soukromého pilota vrtulníku. Výcvik trvá minimálně 45 letových hodin. Jakmile pilot dosáhne náletu přibližně 150 letových hodin, může zahájit výcvik obchodního pilota, který trvá 35 letových hodin, včetně výcviku pro létání v noci. Nadto je pro absolvování jak výcviku soukromého pilota, tak výcviku obchodního pilota potřeba úspěšně složit teoretické zkoušky na Úřadě pro civilní letectví, projít zdravotní prohlídkou první třídy na Ústavu leteckého zdravotnictví a získat, pokud možno, všeobecný průkaz radiotelefonisty letecké pohyblivé služby na Českém telekomunikačním úřadě. 

Jak nákladná je podobná investice?
Finančně se bavíme o částce nad jeden milion korun.

To není málo. Pilotem se zřejmě stávají opravdu jen ti, co po tomto povolání touží celým srdcem. Jak probíhá váš den v zaměstnání, když zrovna nejste ve vzduchu?
Když se nelétá, bývá pak většinou čas na další prohlubování znalostí nebo třeba i dohánění administrativy. 

Ještě by mě zajímalo, jak vlastně vypadá šatník profesionální pilotky? Co v něm nesmí chybět?
Součástí uniformy je tričko, letecká kombinéza, bunda pro případ chladnějšího počasí, pevná pracovní obuv a letecká sluchátka nebo helma. Momentálně se mi ještě šije na míru slavnostní uniforma, na kterou se moc těším.

Ještě se vás závěrem musím zeptat, létáte ráda i jako obyčejný pasažér? 
Ano, určitě. Třeba dopravním letadlem na dovolenou. Pilotům samozřejmě plně důvěřuji a jejich přistání nehodnotím. Občas je totiž potřeba s tím trochu víc „třísknout“.  

Zdroj fotografií: archiv Nikoly Tarasovičové a Policie ČR