Radek Štěpánek: Nový formát Davis Cupu nesnáším. Novaka Djokoviče mám fakt rád, kamarádíme se dlouho
Redakce
Vždycky jsem hrál za peníze, které byly
Ty jsi ve své kariéře absolvoval skoro všechny možné turnaje. Nedávno ses však představil v exkluzivních prostorách Royal Albert Hall, co to bylo za turnaj a jaký to byl pro tebe zážitek?
Pozvánku jsem, jako jeden z posledních, obdržel před dvěma měsíci. Od konce mé kariéry jsem nehrál žádný turnaj této seniorské tour. Potěšilo mě to a začal s přípravami, protože jsem měl 5 kilogramů nadváhy. Musí říct, že ta hala je ikonická. Přijel jsem tam ve čtvrtek ráno, se stavbou kurtu se začalo v noci, protože tam předtím měla koncert Adele. Když jsem vstoupil, tak jsem byl úplně omámený. Už jen když jsem šel útrobami té haly a viděl všechny ty fotky a obrazy těch, kdo tam vystoupili, to bylo neuvěřitelné. Když jsem viděl všechny ty červené lóže, ten samet, ta hala na mě mluvila. Nikde jinde jsem takový pocit nezažil a ty čtyři dny, kdy jsem tam hrál, jsem si neskutečně užil a opět se ve mně probudila vášeň k tenisu. Dostal jsem nabídku pokračovat příští rok a určitě ji přijmu, protože mě to moc bavilo.
Všechny zápasy jsi vyhrál. Jaké to je, berou se podobné turnaje vážně, je tam rivalita?
S hráči, kteří tam byli, jsem strávil více jak deset let na okruhu ATP, odehráli jsme proti sobě nespočet zápasů a bitev. O výsledek tam nešlo, jen pobavit diváky. Nicméně, ta soutěživost je v nás všech, to se nezmění. Shodou okolností jsem hrál dvakrát proti Almagrovi. Na něm, když jsem ho porazil i třetí den, byla vidět i trochu frustrace, ale hlavně jsme tam byli pobavit diváky. Nicméně kluci jako David Ferrer nebo Tommy Haas jsou fit, jako by s profesionální kariérou nikdy neskončili. I pro mě bylo dobré vidět, s čím mám příští rok počítat. A teoreticky by se tenhle turnaj mohl hrát daleko ostřeji, vytvořily by se týmy, které by proti sobě během té sezony hrály.
Zaznamenal jsi kauzu mezi Lukášem Rosolem a prezidentem českého tenisu panem Kaderkou? Údajně si Lukáš řekl o nehorázné peníze za to, že bude při Davis Cupu sedět na lavičce náhradníků.
Samozřejmě jsem to v médiích zaznamenal, ale nevím o tom vůbec nic a nechci se toho zúčastňovat, ať si to jednotliví aktéři vyřídí mezi sebou. Já si myslím, že je to špatně pro sport jako takový, za nás se tohle nikdy nestalo, takže nechávám to na nich a nechci to komentovat. Je škoda, že se něco takového děje.
Řešili jste někdy v reprezentaci peníze, startovné, kdo za kolik?
Nevím jak ostatní, já jsem vždycky hrál za to, co bylo. Není to typ turnaje, kdy by se to řešilo, je to Davis Cup a odměnu za něj dostáváme. V tom novém formátu Davis Cupu je mnohem více peněz a vítězové berou šestkrát až osmkrát více oproti dřívějšku. Ty peníze se dělí do tenisových federací, já ten formát nesnáším. Ztratilo to, co hráče bavilo nejvíc – mít šanci hrát před domácím publikem. Věděli jsme, že když se to dobře sejde, tak budeme hrát čtyřikrát před domácím publikem. Minimálně dvakrát za rok jsme hráli doma, tyto zápasy mají kouzlo. Zajímavé byly i zápasy venku, kdy se hrálo před velkým publikem a mělo to atmosféru.
Ondřej Synek: Užívám si života, poprvé jsem měl dovolenou
Budoucnost mužského tenisu by nemusela být špatná
Novak Djokovič je tvůj kamarád, trénoval jsi ho. Vysvětli nám, jak je možné, že taková hvězda, jeden z největších talentů, budí tak protichůdné emoce – buď ho lidi milují, nebo naopak. Jaký je tvůj pohled?
Na to jsem byl dotazován mnohokrát. Já mám Novaka fakt rád, my se kamarádíme od roku 2007, kdy jsem s ním hrál poprvé v Rotterdamu, tehdy jsem ho porazil, poprvé a naposledy. Pak jsme spolu odehráli spoustu divácky atraktivních bitev, naposledy při mé rozlučce a od něj to bylo neskutečný gesto. Půlka ho miluje, druhá půlka už tolik ne. V každém městě před hotelem, nebo po tréninku na něj čekají fanoušci, je to superstar typu Cristiana Ronalda nebo LeBrona Jamese. Samozřejmě není švýcarský elegán typu Rogera Federera, který na sobě nedá nic znát a emoce drží na uzdě. Novak vzbuzuje emoce, protože se nebojí třeskutého tématu, zařve, třískne raketou do země, to je on a nebude se kvůli ostatním měnit.
Tématem další otázky je úroveň českého mužského tenisu. Ženský tenis sklízí poslední dobou jeden úspěch za druhým. V čem vidíš problémy u mužského tenisu, kde vlastně v současné době nemáme nikoho, kdo by se mohl měřit se světovou špičkou?
Já si myslím, že současná generace, která naposledy hrála Davis Cup v Madridu, se ukázala v hodně dobrém světle i přesto, že nedokázali vyhrát. Bylo z nich cítit, že se rvou a že spolu dobře vycházejí, takže si myslím, že budoucnost by nemusela být zas až tak špatná. Bohužel je tady nějaké pětileté okno, které není vyplněné. Mně tam chybí ten absolutní hlad a to, že tím ti kluci žijí, spousta z nich zpohodlní. Dneska se těm klukům párkrát něco povede a už si myslí, že to půjde samo. V tenise je jedna věc dostat se někam, ale ještě těžší je se tam udržet a ještě se nadále zlepšovat. A to stojí neuvěřitelné množství hodin dřiny, odříkání a především pokory.
Co dělá Radkovi Štěpánkovi dobrou náladu? S kým rád vzpomíná na staré dobé časy? A jaký sport ho po skončení kariéry začal bavit? Poslechněte si celý rozhovor v našem podcastu.
Martin Macík: Dakar bolí. Nevidím, nemůžu nic dělat, držím plyn a kroutím volantem
Radek Štěpánek
Bývalý český profesionální tenista, tenisový trenér a bronzový medailista v soutěži smíšené čtyřhry z brazilského Ria de Janeira 2016 se narodil se 27. listopadu 1978 v Karviné. V profesionálním tenise se pohyboval mezi lety 1996–2017. Ve své kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál pět turnajů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře. Na Grand Slamu získal dva tituly v mužské čtyřhře, když triumfoval na Australian Open 2012 a US Open 2013, v obou případech s Leanderem Paesem. Finále si společně zahráli i na US Open 2012. S Jiřím Novákem si zahrál finále čtyřhry na US Open 2002.
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v červenci 2006 na 8. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2012 na 4. místě poté, co s Paesem postoupil do semifinále londýnského Turnaje mistrů. Jako jeden z mála tenistů praktikoval během kariéry herní styl servis–volej. Trénoval ho Petr Korda.
V českém daviscupovém týmu reprezentoval zemi mezi lety 2003–2016. Třikrát hrál finále soutěže, poprvé v roce 2009, kdy Česko podlehlo na barcelonské antuce Španělsku hladce 0:5. V roce 2012 plnil roli české dvojky v pražském finále proti Španělsku, ve kterém získal pro Česko rozhodující bod. Stejnou bilanci si připsal i v následujícím roce, když v rozhodující dvouhře finále Davis Cupu 2013 proti Srbsku v Bělehradě porazil Dušana Lajoviče. V soutěži celkově nastoupil k dvaceti šesti mezistátním zápasům s bilancí 15–13 ve dvouhře a 20–5 ve čtyřhře. V českém, respektive československém, týmu vytvořil s Tomášem Berdychem historicky nejlepší deblový pár.
Ukončení profesionální kariéry pro dlouhodobé zdravotní problémy oznámil 14. listopadu 2017 v Praze
Kam dál? Tomáš Ujfaluši: Gól od Řecka mě mrzí dodnes, měli jsme být mistři. Táta byl pes
Zdroj: Wikipedia
Foto: Expres FM / Vašek Mašinda
