Jako vojenský pilot jste létal na stíhačce L-39 Albatros a také na MiG-21, pak jste přesedlal na ATR, Boeing 737 a teď jste kapitánem Airbusu 320. Bylo těžké se stíhaček vzdát a stát dopravním pilotem?
Když jsem končil svoji vojenskou kariéru, tak jsem odcházel od profesionálního létání úplně, protože cesta mezi vojenským a dopravním pilotem se mi v tu dobu stála složitá až nerealizovatelná. Zhruba po půl roce mi však došlo, že nic jiného dělat nechci. A když jsem si to vnitřně uvědomil, ta cesta, která se zdála nerealizovatelná, se otevřela, já věděl úplně přesně, co udělat. Konkurz u ČSA jsem zvládnul, dodnes si pamatuji, jak jsem v poštovní schránce našel telegram, kde stálo, že jsem byl přijat na pozici pilota ČSA. Můj radostný křik musel slyšet celý dům.
Možná by bylo jednodušší vyjmenovat letadla, na kterých jste nelétal a kterých jste se nestal kapitánem. Jaký máte recept na úspěch?
Těch letadel, na kterých jsem nelétal, je spousta. Když to vztáhnu na sebe a mojí životní zkušenost, člověk se nesmí bát snít, že něco dokáže. A potom se nesmí bát ten sen zrealizovat. Dovolil jsem sám sobě v životě dělat činnost, která mě baví.
Práce dopravního pilota a vojenského stíhacího pilota určitě obnáší řadu pozitiv i negativ. Která to pro vás osobně jsou?
Vojenský pilot je bojovník, který musí být připraven se na rozkaz zvednout a jít plnit úkoly do mise. Jako dopravní pilot mám zákoník práce, na pracovní cestu mě zaměstnavatel může poslat za určitých podmínek a děláme to dobrovolně. Jako dopravní pilot se můžu rozhodnout, že když mně to u té společnosti nebude vyhovovat, tak ji změním. Nebo změním zaměstnání. V tomto ohledu to má ten voják podstatně složitější.
Když pilot neodpovídá dispečerovi, vyšle armáda do vzduchu stíhačky, aby se zjistilo, co se v letadle děje. Stalo se vám to?
Jako dopravní pilot jsem ostrý zásah neměl. Při spolupráci s Armádou ČR jsme se při technických záletech letadel bez cestujících domluvili se základnou v Čáslavi, že jim budeme dělat cíl, aby si nacvičili zásah proti civilnímu letadlu. Takže jsem to zažil jen tréninkově.
Kapitán Richard Biras komunikuje s piloty z Gripenů. Foto: Facebook Českých aerolinií
Dnešní doba letectví moc nenahrává. Jak aerolinky ovlivnila pandemie?
Pandemie covidu byla v podstatě to nejhorší pro letectví, co jsem kdy zažil. Bylo to horší než dopad 11. září nebo finanční krize. Ten provoz se propadl o 90 %, spousta pilotů a letušek přišla ze dne na den o práci. Je to něco, z čeho se letectví strašně těžko dostává. Momentálně je to o trochu lepší, ale naše naděje byly větší a upíraly se k tomu, že ta rekonvalescence letectví bude daleko rychlejší, že se ten trh daleko rychleji vzpamatuje z covidového šoku. Zatím to tak není, uvidíme, co přinese letošní sezóna, ke které upíráme své naděje.
Kvůli válce se ukrajinské nebe uzavřelo pro civilní letadla. Jak se vám teď lítá kolem tohoto území?
V současné době žádnou linku na východ nemáme. Létali jsme do Moskvy, to po uzavření vzdušného prostorou Ruska pro západní aerolinie skončilo. Takže my v současné době kolem Ukrajiny nelétáme. Snažili jsme se udržet ten provoz do Kyjeva i Moskvy do poslední chvíle, aby se co největší počet lidí dostal zpátky do Evropy, ale teď tam nelétáme.
Internetem kolují vtipné komunikace mezi dispečery a piloty. Opravdu se může stát, že pilot přijde do práce v jiný den, nebo si občas ani neuvědomuje, ve které zemi zrovna je?
Možná se posluchači budou divit, ale opravdu to tak je. Zažil jsem u ČSA kapitána, který se při večerních odletech dožadoval svého kopilota a zjistil, že přišel o den dříve.
Jakou vtipnou historku z leteckého prostředí má Richard Biras? A jak se projevuje francouzský nacionalismus v komunikaci s tamními dispečery?
Poslechněte si v našem podcastu
Úvodní foto: České aerolinie