Silikonový štít: Proč by při válce na Tchaj-wanu ztratili úplně nejvíc všichni

Také se vám už někdy stalo, že jste se koukali na mapu světa a říkali si: „Proč kolem Tchaj-wanu Čína natropí tolik humbuku? Vždyť je to úplně malinký ostrov.“ Možná vás i překvapuje, s jakou odhodlaností je USA připraveno bránit tohoto malého Davida demokracie proti komunistickému Goliášovi. Je jejich motivem skutečně altruistická snaha bránit světovou demokracii?

Nejdříve rychlé opáčko z dějin východní Asie. Za doznívajících zvuků druhé světové války v japonskou agresí rozvrácené Čínské republice dochází k občanské válce a v roce 1949 vítězí komunisté. Představitelé protikomunistické republiky, v čele s generálem Čankajškem (který v roce 1946 získal Československý Řád Bílého lva), ještě ten stejný rok společně s jedním a půl milionem uprchlíků překonají moře a usadí se na ostrově Tchaj-wan.

Zde nezakládají nový stát, ale pokračují coby zástupci Čínské republiky a takový je i oficiální název ostrovního státu dodnes. Jeho zástupci seděli do roku 1979 v radě OSN jako oficiální zástupci Číny.

Mezitím na pevnině vzniká komunistická Čínská lidová republika (dále ČLR) předsedy Mao Ce-tunga.

Máme tedy najednou dvě Číny.

Léta nejistoty

Těsné soužití dvou znepřátelených Čín vedlo k celé řadě diplomatických turbulencí, kde přežití samostatnosti Tchaj-wanu v podstatě záviselo na strategické výhodnosti pro USA. Ještě v roce 1949 lámaly Spojené státy nad Čankajškovým režimem hůl, ale už v roce 1950 pocítily potřebu vybudovat na ostrově vojenskou základnu kvůli válce v Koreji. Zároveň se smlouvou z roku 1954 zavázaly republiku před komunisty chránit.

Ochlazení přišlo v roce 1979, kdy USA navázaly diplomatické styky s ČLR. Stejný rok zrušily smlouvu o obraně Čínské republiky a navíc pomohly prosadit její nahrazení ČLR v radě OSN.

Hned rok nato však vznikl  tzv. Taiwan relation act, kde se USA zavázaly napomáhat obraně Čínské republiky. I když na rozdíl od předchozí smlouvy tentokrát není vyloženě specifikováno, že to musí být nasazením pozemního vojska.

Strategická významnost

Přes všechna prohlášení o potřebě chránit demokracii je Tchaj-wan především skvělým strategickým partnerem a jeho důležitost v posledních letech vzrostla astronomicky.

Tchaj-wan totiž masivně investoval do technologického vývoje. Výsledkem je stát coby leader technologického průmyslu s nejrozvinutější výrobou mikročipů na světě. Společnost Tchaj-wan Semiconductor Manufacturing (TSMC) má na svědomí 55 % celosvětové produkce.

Ty nejpokročilejší mikročipy na světě mají na sobě asi padesát bilionů tranzistorů, každý tlustý asi jako deseti tisícina lidského vlasu. 92% celosvětové produkce těchto pokročilých čipů vyrábí právě TSMC. Najdeme je ve všech počítačích a telefonech, jsme jimi obklopeni a často si to vůbec neuvědomujeme.

Následky ochromení výroby této technologie v případě války  jsou nedozírné. Představte svůj den bez jakéhokoliv počítače! Vezměte si, jak teď na Playstation nebo nová auta čekáme několik měsíců – a to jejich výroba naplno jede (narušeny jsou jen obchodní trasy kvůli COVIDu).

Bez tchaj-wanských čipů by se vývoj technologie vrátil o jednu nebo dvě generace zpět. A to je pouze ekonomické hledisko. To ještě důležitější je bezpečnost, protože většina moderních armádních systémů, jako jsou ty americké (naváděné rakety apod.), čipy používá. 

Američané si proto nemohou dovolit, aby Tchaj-wan padl do rukou Číny. A soudruzi z ČLR si zase nemůžou dovolit vojensky napadnout ostrovní stát, protože i oni tchaj-wanské čipy potřebují pro svůj průmysl. Ne náhodou je většina výrobních hal čipů na západním pobřeží Tchaj-wanu, na které by případně Čína útočila. Jedná se o určitou formu silikonového štítu, který nadále zajišťuje Tchaj-wanu nezávislost. Spoléhají na to, že Čína potřebuje pokročilou technologii jejich čipů natolik, že nebude riskovat zásah raketou při vojenské invazi, která by jejich výrobu, a tím pádem i celosvětovou ekonomiku, ochromila.

Ale mluvíme tu o státu, kde komunistické experimenty předsedy Maa stály život odhadem 15-50 milionů lidí.

Nový závod ve zbrojení?

Společností, které vyrábí čipy, je celá řada (mezi největší patří jihokorejský Samsung nebo americký Intel), žádná ale není natolik technologicky zdatná jako TSMC. Zároveň si každá strana uvědomuje důležitost vymanit se z tohoto strategického zájmu. Podle odhadů plánuje Čína do roku 2030 investovat do výroby mikročipů 150 miliard dolarů. Na druhé straně Joe Biden nedávno schválil investici 52 miliard dolarů do výzkumu a vývoje mikročipů a kanadská investiční společnost Brookfield investovala do Intelu 30 miliard dolarů.

Pokrok v této oblasti je tedy nejen strašně důležitý, ale i extrémně nákladný a náročný.

Bez větší nadsázky se však dá říci, že se jedná o technologický závod ne nepodobný tomu při výrobě atomové bomby. Ekonomická a vojenská převaha leadera na trhu by byla okamžitá – což si patrně uvědomuje i Tchaj-wan, který má o to větší zájem jedničkou zůstat. Musí tedy ve vývoji udržovat náskok jak před Čínou, která tím pádem nemůže (nejspíš) pomýšlet na invazi, tak před USA, které nad nimi kvůli mikročipům drží ochranou ruku.

Situace je aktuálně v křemíkovém patu, který zajišťuje křehký mír ve východní Asii. Doufejme, že vydrží dost dlouho na to, aby jednotlivé strany dosáhly dohody mírovou cestou a nemuseli statisíce lidí položit život při další geopolitické hře velmocí. 

Úvodní foto: Profimedia