Tereza Brodská: S tátou jsme si toho řekli hodně, ale pořád ne dost
Redakce
O herectví jsme se doma nebavili
Tvůj tatínek Vlastimil Brodský by v prosinci oslavil 101. narozeniny. Co ti nejvíc chybí z vašeho kontaktu?
Mně chybí celý, ale asi nejvíc ty rozhovory, co jsme vedli, ty večery, kdy jsme koukali na fotbal, v kuchyni se připalovala ostravská klobása, a když zazvonil ve chvíli zápasu telefon, tak on ho zvedl se slovy: "Ano madam", protože věděl, že chlap prostě nevolá. My jsme měli jeho poslední dva roky spolu hodně intenzivní a tatínek mi dával nějaké rady. I když on se spíš vyjadřoval písemně, takže já mám od něj schované ty dopisy. Anebo jsme k němu s bráchou přišli, měli jsme hezké odpoledne, mysleli jsme si, že jsme si to užili a za dva dny mi brácha volá a říká "Ségra, já dostal dvacetistránkový dopis o tom, jaký jsem blbec a neumím být pokorný, a jak jsem úplně marný", a já říkám "Z toho si nic nedělej brácha, já dostala patnáctistránkový." Táta se vypisoval.
A myslíš si, že těch vašich hovorů bylo dost, stačili jste si všechno takzvaně říct?
Protože jsme s tátou poslední dva roky jezdili na besedy, kde jsem se ho ptala na věci, které jsme nevěděla, ani jsem je nevyčetla z knížky, kterou napsal. A bylo to strašně zajímavé, protože já jsem se před publikem dozvídala věci o své babičce, prababičce, dědečkovi továrníkovi a tak. Myslím si, že jsme si toho řekli hodně, ale pořád ne dost.
Jak to měl Vlastimil Brodský s herectvím, bavili jste se na tohle téma?
Tatínka trošku mrzelo, že nejsem cílevědomější. My jsme se o herectví doma moc nebavili.
Chodil se na tebe dívat?
Ano chodil. I maminka. Tatínek byl většinou ten, co chválil. A já jsem mu to věřila. Maminka byla více kritická.
Ještě k tvému tatínkovi. Kdyby si měla říct jednu vlastnost, kterou víš bezpečně, že po něm nemáš, která by to byla?
Já bych hrozně chtěla být po něm. A čím jsem starší, tím víc bych chtěla být po něm. Vždycky se přistihnu, že jsem čím dál tím víc Bróďa. A projevuje se to tak, že dříve jsem byla docela uzavřená a moc jsem si s lidmi nepovídala. A dnes se s nimi dám do rozhovoru, což právě dělal můj tatínek, který se s lidmi vždycky zapovídal, byl velmi empatický a vstřícný. Na rozdíl od svého tatínka, nenabízím během dne různým ženám manželství, to nedělám, já už vdaná jsem.
A jeho to bavilo?
Jo, on koketoval rád. Já myslím, že on měl rád ženy.
A po mamince Janě Brejchové jsi zdědila jaké vlastnosti?
Asi netrpělivost, dělám věci spíše intuitivně a někdy mi chybí racionálnější přístup. Ale jsem organizačně akční, působím ve správní radě Nadačního konta dětské chirurgie v Motole, sehnala jsem fantastického sponzora a každý rok pořádám v Malostranské besedě charitativní večer.
Měla jsi někdy problém s tím, že se jmenuješ Brodská?
Asi neměla, nepřipouštěla jsem si to. Snad jednou v životě, kdy jsme s maminkou natočili první společný film Citlivá místa, který režíroval Vladimír Drha a hráli jsme spolu matku a dceru.
A spolužáci ve škole?
Já tě asi zklamu, s tím jsem se nikdy nesetkala.
Litovala jsi, že sis tuhle práci zvolila?
Často. Já jsem vždycky tíhla k medicíně, k veterinární medicíně. Do dneška mám nejlepší přátele z lékařského prostředí. Herecký svět je hodně emocionální, afektovaný a já mám ráda, když jsou kolem mě lidi pragmatičtí a racionální a postaví mně vždycky nohama na zem. A to doktoři bývají, herci jsou takoví křehcí.
Václav Kopta: Své děti jsem zaujal jen v pořadu o pečení
Čím jsem starší, tím jsem upřímnější
Všiml jsem si, že nejsi úplně typ, který by chodil do nějakých talk show. Je to záměr?
Já většinou nechodím vůbec nikam. S mým mužem nevyhledáváme společenské akce, jsme radši doma. Dvakrát jsem byla u Karla Šípa, protože to je milý večer a je to člověk, kterého si nesmírně vážím, je velmi vtipný, sečtělý, dá ti prostor, připraví se, což dnes dělá málokdo a já si to chci užít. To, že jsem z toho nervózní, je jedna věc, protože se tam nemůžu skrýt za roli, tam jdu za sebe, ale chci být v milé a příjemné společnosti, kde do mě nikdo nebude šít na úkor vlastního vtipu. A že mi dá prostor říci něco o své práci.
Tvůj manžel je fotograf Herbert Slavík. Jaké je focení s manželem?
On mě už moc nefotí, jenom když ho někdy poprosím. Ale asi před rokem jsme byli na dovolené u moře a najednou mě Herbert začal fotit na té pláži, jako hodně. A pak jsem zjistila, že zkoušel nový objektiv.
V divadle už aktivní nejsi, co bylo důvodem?
Stáří. Mám hodně práce, co se týká natáčení, byla Slunečná, točíme nový seriál a od července mně čeká tematicky hodně složitý seriál s Terezou Kopáčovou. Já už jsem asi opravdu trochu stará, protože představa, že jdu ještě večer někam hrát, mě děsí. Možná je to tím, že večery ráda trávím doma a navíc mě neoslovila žádná nabídka. Ale asi bych udělala výjimku, kdybychom my, holky ze Slunečné, udělaly svoje představení, tak to by mě bavilo, protože ty dva roky s nimi byly nejkrásnější v mém životě.
Stalo se někdy, že jsi práci nevzala kvůli kolegům nebo režisérovi?
Bude mi čtyřiapadesát a čím jsem starší, tím jsem upřímnější. Záleží na tom jakou formou jsi upřímný, jak to podáš. A já už se neumím přetvařovat a neumím si vymýšlet, navíc také zapomínám, co jsem si vymyslela. Můj tatínek, když něco nechtěl dělat, tak vždycky říkal "Strašně rád bych to vzal, je to krásný scénář, ale jsme v Rumunsku" a na to nemohl nikdo nic říct. Mně se ta moje upřímnost občas nevyplácí, ale aspoň mám v sobě klid.
Michal Suchánek: Syna jsem málo chválil, byl jsem idiot. Duší jsem vekslák
Tereza Brodská
Česká herečka je dcerou Vlastimila Brodského a Jany Brejchové. S manželem, fotografem Herbertem Slavíkem, má syna Samuela, díky kterému jsou od loňského roku prarodiči. Své první dětské role odehrála po boku rodičů – v českém sci-fi/fantasy snímku Slečna Golem, kde hrála se svojí matkou, a v dětském filmu Ať žijí duchové! společně se svým otcem. Velkou hereckou příležitost dostala v seriálu Vlak dětství a naděje v roce 1985. Jako studentka konzervatoře si zahrála se svojí matkou ve filmu Citlivá místa. Známá je také z filmů Konec básníků v Čechách, Má je pomsta a Dvojrole, za poslední dva jmenované získala Českého lva. Méně známé je její ztvárnění mladé ženy ve filmu Evalda Schorma Vlastně se nic nestalo, kde roli její matky opět vytvořila její skutečná matka Jana Brejchová. Hrála taky v seriálech Ulice a Slunečná.
Kam dál? Adéla Gondíková: Jakmile ztratíš ambice, tak nabídky do života přicházejí
Zdroj informací: Wikipedia
Titulní foto: Profimedia, foto v textu: Expres FM
