Tomáš Etzler: Mezinárodní olympijský výbor je v čínských zadnicích hlouběji než pan Tvrdík
Redakce
Třiadvacetkrát zatčen
Když se člověk podívá na výčet vašich aktivit, řekne si, že musíte být trochu extremista, protože jste šel za válkou do Afghánistánu a do Iráku, posléze jste působil v komunistické Číně. Proč jste si vybral tento druh žurnalistiky?
Já si myslím, že to bylo spíš naopak a tento druh novinařiny si vybral mě. Já byl ve správný čas na správném místě, rozpoznal jsem tu příležitost, která se tam nabízela, a šel do toho. Vzrušovalo a bavilo mě být v místech, kde se tvořily velké dějiny, války v Afghánistánu a Iráku změnily svět, Blízký východ. Když jsem přijel do Číny, ještě nebyla druhým největším hospodářstvím na světě, myslím, že byla čtvrtým. Bavilo mě být na těch místech, kde se opravdu něco děje. Říká se, že novináři jsou první pisatelé historie, takže mě lákalo být u těch historických událostí, o kterých se jednou budou učit studenti na školách.
Do jaké míry formovala válka a pobyt v první linii vaší pozdější práci? Pomohlo vám to k něčemu?
Myslím, že ano, naučil jsem se pracovat ve velice limitovaných, extrémních a nebezpečných podmínkách. Dnes říkám, že pro mě taková ta ultimátní válečná zóna byla Čína. V Iráku nebo Afghánistánu jsem pobýval měsíc, dva, tři a pak jsem se vracel do svého pěkného bytu v Atlantě, později v Berlíně. Každá bitva v tom Iráku jednou skončí, ale v Číně to byl nekonečný souboj s autoritami, oni nesnášejí svobodu tisku, nesnášejí svobodná média, nesnášejí demokracii a veškerým zahraničním médiím ze svobodných zemí tam házeli strašným způsobem klacky pod nohy. Tam nebyl jediný den, kdyby nám nebylo nějakým způsobem vyhrožováno, byl jsem třiadvacetkrát zatčen. Vyhrožovali našim čínským spolupracovníkům, měli jsme odposlouchávané telefony, štěnice jsme měli v redakci i bytě, prostě to byl dennodenní stres. Takže já říkám, že nejvíce obtížná destinace, kde sem kdy působil, byla Čína.
Takže vzpomínky na vaše válečná zranění z Iráku je procházka růžovým sadem a Čína to nějakým způsobem strčila do kapsy?
To jsou špatné vzpomínky. V roce 2004 jsem byl zraněný šrapnely minometného granátu ve Fallúdži, musel jsem do Spojených států na operaci a tím to skončilo, dneska to je špatná vzpomínka. V té Číně se mezi zahraničními novináři říkalo, že člověk, aby tam nezešílel, musí jednou za šest až osm týdnů Čínu, alespoň na delší víkend, opustit. Třeba na Tchaj-wan nebo do severního Thajska.
Jak ty vaše úvahy vypadaly předtím, než jste tam jel? A jak dopadla vaše očekávání versus realita?
Byl jsem trochu naivní. Říkal jsem si, že po těch válečných nebo konfliktních zónách, kde jsem dříve působil jako novinář, bude Čína proti tomu brnkačka. Přepočítal jsem se, na Čínu jsem připravený nebyl, na ten život v neustálém stresu. Při každém natáčení jsem se díval přes rameno, kdo nás sleduje, protože nás tolikrát zastavili, zabavili kazety, vyhodili z ulice, města nebo provincie. Trochu perverzně mě tahle hra na kočku a na myš bavila, protože kdykoliv jsem nad nimi vyzrál, tak jsem měl obrovskou radost. I když to bylo strašně vyčerpávající.
Byly ty obavy spíše profesního rázu, že tam nebudete moc svojí práci vykonávat, nebo jste se bál o zdraví, o život?
Spíše z profesního hlediska. Já o tom píšu i ve své knize, oni mi v roce 2008 vyhrožovali, že mně obžalují z obchodu s lidmi, že jsem organizoval a financoval vpád severokorejských uprchlíků na zahraniční ambasády v Pekingu a za to bych šel sedět. Zároveň jsem tenkrát žertoval, že o mě mají skutečně vysoké mínění. Spíš jsem měl strach o své čínské kolegy, protože ti už tenkrát chodili do vězení, když udělali něco, co se čínským úřadům nelíbilo. Stalo se to i kolegovi z New York Times, když pomáhal při reportážích o AIDS v Číně a byl zatčen a dosouzen k čtyřem letům vězení natvrdo. A nepomohly ani intervence amerického prezidenta.
Jaroslav Kmenta: Mám hrozně rád politiky, kteří mě nesnášejí
Mezinárodní olympijský výbor ze sportovců udělal pinčly
Proč se tedy tato zimní olympiáda koná právě v Číně?
Já si myslím, že tahle zimní olympiáda se do historie zapíše jako jedna z nejostudnějších olympiád vůbec a bude srovnávána s nacistickou olympiádou v roce 1936. Důvodem je naprosto zkorumpovaný Mezinárodní olympijský výbor, nicméně na jeho obranu musím říct jednu věc – v roce 2014 nebo 2015 v tom finálním výběru zbyla dvě města, kazašské Almaty a čínský Peking. A ten Mezinárodní olympijský výbor předpokládal, že to Čína zorganizuje, na rozdíl od Kazachstánu, kde byly před pár týdny velice krvavé nepokoje. V roce 2008, kdy jim byla přiklepnuta letní olympiáda, jsem to celkem chápal, navíc Čína v té době ještě nepáchala genocidu na svém vlastním obyvatelstvu. Celé je to divné, jedná se o první zimní olympiádu v historii, která bude celá na umělém sněhu, čili není moc ekologická. Zemědělcům v té oblasti bylo zakázáno hospodařit, protože tam není voda.
Myslíte si, že pokud by některý ze sportovců nebo členů realizačního týmu chtěl projevit svůj protičínský názor, že by Čína zasáhla?
Já si myslím, že by stoprocentně zasáhla. Otázkou je, jak. Čínský olympijský výbor explicitně vyhrožoval olympionikům, aby mluvili během čínských olympijských her pouze o olympiádě a sportu, jinak, že mohou být potrestáni podle čínských zákonů, a to není nic jiného než vyhrožování, vydírání olympioniků. Mně to připadá naprosto neuvěřitelné, že se tohle děje. A ještě horší je fakt, že Mezinárodní olympijský výbor mlčí, že to nijak nekomentuje a sportovce nebrání, je to jejich úkol. Oni si z těch sportovců udělali pinčly.
Mezinárodní olympijský výbor by měl chránit olympijské myšlenky, a dohlížet na to, aby organizátoři respektovali lidská práva a svobodu slova. Nic z toho v Číně nefunguje. Olympiáda je svátek sportu a před jejím zahájením se řešil pouze covid a digitální bezpečnost. A vůbec se nemluvilo o sportu, je to na hlavu postavené, řeší se výhružky světovým sportovcům a jaký vzít telefon, aby ho Číňané neinfikovali svými viry. To není olympiáda, to jsou nějaké paranoidní hry. Neviním sportovce, ti jsou v tom naprosto nevinně a nechal je na holičkách právě Mezinárodní olympijský výbor, na který padá veškerá zodpovědnost. Za to, že sportovce nebrání, zaslouží to nejvyšší opovržení a já si myslím, že tohle bude dědictví šéfa Thomase Bacha, který se choval jako největší pokrytec a zbabělec.
Vy jste v Číně strávil sedm let, jak tam vypadají ta setkání západního člověka s tím klasickým Číňanem, jak vypadají ty konfrontace?
Číňané jsou chytří lidé, přestože v Číně není internet, ale intranet, tak vědí jak to obejít a k informacím se dostat. Samozřejmě jsou tam i nacionalisti a strašní rasisti, protože se považují za nadřazenou rasu, ale na druhou stranu se báli nějaké konfrontace. Běžní Číňané se s námi bavili úplně normálně. Záleží, na koho narazíte. Mám spoustu čínských přátel, ale já jsem byl v určité bublině. Většina mých známých byly anglicky mluvící vzdělaní lidé.
Vypadá to, že současná covidová situace a tím pádem zákaz fanoušků v Pekingu, hrají čínskému režimu do karet?
To je přesně, co oni chtěli. Je to něco, co jim vyhovuje, novináři se nikam nedostanou, žádní zahraniční turisté tam nebudou, každý musí mít covidovou aplikaci.
Ta záhadná aplikace má sledovat, jestli sportovci dodržují všechna opatření, aby se nešířila nákaza. Ukázalo se však, že ta aplikace není úplně v pořádku.
Není, protože ta aplikace umožní Číňanům prakticky vstup do vašeho telefonu a mohou se dostat k vašim heslům, osobním údajům, mohou sledovat vaše textové zprávy a pravděpodobně se mohou dostat i do mailu. Mohou monitorovat vaše chování nejen během olympiády. Řada bezpečnostních úřadů ve světě doporučuje brát tam staré počítače a telefony, které můžete po návratu vyhodit. A co se týče tohoto digitálního fízlování, poslední zemí na světě, které bych v tomto věřil, je Čína. Takže podle všeho jsou ty obavy oprávněné.
Josef Klíma: Se zločinci jsem se nekamarádil, ale znal jsem všechny
Konec s Čínou, vzhůru na Ameriku
Český olympijský výbor se vyjádřil, že Číně plně důvěřuje a ať si sportovci ty aplikace do svých telefonů nainstalují. Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost a vojenské zpravodajství však před instalací varovaly.
Mě by zajímalo, jakým způsobem český olympijský výbor ladí noty s tím mezinárodním olympijským výborem, který je v té zadnici čínské hlouběji než pan Tvrdík. Podle mě je to zkorumpovaná organizace podobně jako český fotbalový svaz. Jestliže vám jakákoliv organizace nebo výbor řekne, že v těchto věcech důvěřuje Číně, tak to může říct buď někdo s mentálním defektem, nebo někdo naprosto zkorumpovaný.
Nedávno jste vydal dokument Nebe mapující dětský sirotčinec pro postižené děti. Dá se ještě někde zhlédnout?
On se objevuje, není v kinech každý den, ale v Praze se pravidelně hraje v Kině Pilotů, jedenkrát za 14 dní se hraje v brněnských kinech a já s ním jezdím po celé republice. Dá se to vyhledat. Navíc jsme nominovaní na Českého lva, tak doufám, že film získá další dech.
Vaše plány na rok 2022?
Dopisuji druhou část knihy o Číně, ale já se té Číny chci zbavit. Až dopíšu tuto knihu, mám projekt, kterému říkám pracovně Americké roky a ve kterém bych rád vyprávěl své zážitky ze CNN a Spojených států. Takže mám hlavně v plánu psát a dělit se o své zkušenosti s mladými lidmi.
Tomáš Etzler
Televizní novinář s profesionálními zkušenostmi přesahujícími dvě desetiletí. Jako zpravodaj pro CNN a Českou televizi působil ve více než šedesáti zemích na pěti kontinentech. Připravoval zpravodajství z válek v Afganistánu a Iráku a z řady jiných světových událostí jako např. Olympijské hry v Pekingu v roce 2008, tsunami v Japonsku a atentát na Usámu bin Ladina v Pákistánu v roce 2011, evropská utečenecká krize v roce 2015 nebo teroristické útoky v Bruselu a Berlíně v 2016.
Vedle CNN a ČT se jeho práce objevila také v BBC, ITN, Channel 4, švýcarské SFR a českém tisku. Za svou práci Tomáš obdržel řadu mezinárodních ocenění, včetně ceny Emmy.
Více Tomáše Etzlera?
Foto: Expres FM
