Tvrdý boj o nástupnictví: Korunovace Marie Terezie nebyla samozřejmostí

Slavnostní korunovace Marie Terezie českou královnou proběhla přesně před 280 lety na Pražském hradě. Panovnice dorazila do Prahy poté, co město opustila poslední francouzská vojenská posádka. Ta byla součástí vojska, které do Čech vtrhlo, aby trůn uzurpovalo pro bavorského kurfiřta Karla Alberta. Korunovační ceremonie tak nakonec byla aktem usmíření mezi mladou panovnicí a českou šlechtou, která podporovala nároky bavorského kurfiřta.

Po smrti císaře Karla VI. musely české stavy zvážit, zda uznají dědičné nároky Marie Terezie na český trůn vyplývající z Pragmatické sankce, dokumentu, kterým chtěl Karel VI. zajistit nedělitelnost habsburských držav a zajistit nástupnictví i v ženské linii, nebo zda uznají vzdorokrále a bavorského kurfiřta Karla Alberta, který si také činil nárok na českou korunu. Zajištění nástupnictví tak nebylo pro šestadvacetiletou Marii Terezii vůbec snadné.  Habsburská monarchie prohrála válku probíhající mezi lety 1740-1742 a následně musela uzavřít předběžný mír s Pruskem, na jehož základě Prusko získalo velkou část Slezska, která předtím patřila k zemím Koruny české. Berlínský mír pak v roce 1742 tuto dohodu potvrdil. Ani v následujících válkách o Slezsko v letech 1743-1745 a následně 1756-1763 se Habsburkům nepodařilo získat zpět ztracené území. Vratislavský mír z roku 1742 umožnil přesunout pozornost k západním teritoriím. V listopadu 1741 totiž vtrhly do Prahy vojska Bavorů s podporou Sasů a Francouzů. Karel se pak v Praze prohlásil českým králem.

Podpora šlechty nestačila

I přes obsazení Prahy a podporu velké části české šlechty ke korunovaci Karla Alberta českým králem nedošlo. Důvod byl lakonický, české korunovační klenoty byly totiž uloženy ve Vídni. Z kraje roku 1742 odjel Karel do Frankfurtu, aby se tam nechal korunovat císařem. Tou dobou ale začala na bitevním poli získávat převahu vojska Marie Terezie, nejprve vtrhla do Bavorska a o následujícího roku vytlačila vojska Karla Alberta i z Čech.

Přípravy korunovace

Na konci března 1743 byl v Praze zahájen korunovační sněm, ten se ve vzniklé situaci snažil projevovat bezmeznou loajalitu budoucí panovnici. Šlechta se tak snažila usmířit si budoucí královnu a zmírnit blamáž, kterou stavy utrpěly po porážce Karla Alberta. Sněm schválil přidělení značné sumy na zajištění cesty i slavnostní korunovace samotné. 

Šlechta musela sklonit hlavu

Marie Terezie dorazila do Prahy 29. dubna společně s manželem Františkem Štěpánem a tehdy dvouletým následníkem trůnu Josefem. Obyvatelé Čech, kteří měli ještě v živé paměti velkolepé oslavy narození následníka, konané v pražských městech dne 23. března 1741, jejich příjezd nadšeně oslavovali a provolávali mladé panovnici slávu. Příjezd družiny doprovázely výstřely z děl umístěných na Vyšehradě a zvonění pražských zvonů.  Den před korunovací se na Pražském hradě konala audience, při které musela česká šlechta vzdát královně hold a tím projevit bezmeznou loajalitu.

Regina Bohemiae

 Následujícího dne, 12. května 1743 byla Marie Terezie korunována českou královnou. Korunu ji na hlavu posadil olomoucký biskup Jakub z Lichtenštejna, který se nepřipojil na stranu podporovatelů Karla Alberta a zachoval jí věrnost. Nahradil tak pražského biskupa, který naopak s Karlem Albertem kolaboroval. Při následujících slavnostech byli poctěni její příznivci z řad českých stavů i obdarován prostý lid. Po měsíci stráveném v Praze, konkrétně 16. června 1743, panovnice i s celým svým dvorem Prahu opustila.

Silná panovnice

Marie Terezie se v průběhu své čtyřicet let trvající vlády ukázala jako silná panovnice, která se snažila zlepšit hospodářskou situaci a posílit centrální vládu v celém habsburském impériu. V rámci tohoto úsilí zavedla mnoho reforem v oblasti správy, daní, vzdělání, armády i zdravotnictví. Marie Terezie tak přes mnohá počáteční nesnáze dokázala udržet většinu původního území monarchie a zajistit kontinuitu Habsburské line a její vládu v Českém království.

Zdroje: ostrava.cz, dnyceskestatnosti.cz, payne.cz, hrad.cz
Zdroje fotografií: Andreas Møller, Public domain, via Wikimedia Commons, Georg Desmarées, Public domain, via Wikimedia Commons, Shutterstock