Velká říjnová revoluce: Nástup bolševiků byl tak hladký, že si propaganda musela hrdinný boj přibarvit

Říjnová bolševická revoluce byla předmětem komunistické mytologie a jako taková byla výrazně přikrášlována. Nestabilní politická situace po únorovém převratu umožnila získání moci ruským bolševikům, kteří pomocí ozbrojeného převratu svrhli prozápadně a demokraticky orientovanou vládu a ustanovili diktát proletariátu.

Ačkoli převrat nebyl masovou akcí, při které bylo prolito mnoho krve, připravil půdu pro režim, který nelze nazvat jinak než brutálním.

Poúnorová situace

Po únorové revoluci, která vedla ke svržení samoděržaví a abdikaci ruského cara Mikuláše II., byla v Rusku vytvořena prozatímní prozápadně orientovaná vláda, ve které byla zastoupena pouze umírněná levice. Tato vláda měla připravit půdu pro demokratické změny a dovést Rusko k demokratickým volbám do ústavodárného shromáždění. V té době se ale již vytvářela paralelní mocenská struktura reprezentovaná sověty, tedy revolučními orgány dělnické proticarské opozice, z nichž mnohé vznikly již během revoluce z roku 1905. 

Nevýznamnější z těchto revolučních buněk byl petrohradský sovět, který vydal nařízení nazvané Rozkaz 1, který fakticky zbavoval autority armádní důstojníky a ustanovil prostředí pro vytváření volených vojenských výborů. Sovět, ve kterém měli zprvu kontrolu menševici a eseři, zástupci Strany socialistů revolucionářů, vyjadřoval prozatímní vládě podporu, nicméně chtěl mít kontrolu nad vládními kroky. Toto dvojvládí ještě více akcentoval Leninův návrat ze Švýcarska přes Německo a Švédsko, kdy byl společně s dalšími bolševickými revolucionáři přepraven ve speciálním zaplombovaném vagónu poskytnutým německou armádou, jejíž vedení mělo za to, že tímto krokem přispěje k destabilizaci nové ruské prozápadně orientované vlády.

Jedna revoluce za druhou

První nezdařený pokus o bolševickou revoluci, který proběhl již v červenci roku 1917, se časově kryl s německou ofenzivou, díky čemuž mohla prozatímní vláda zdiskreditovat vůdce bolševického povstání jako agenty pracující ve službách Německa. Trockij a další přední bolševici byli uvězněni, Leninovi se však podařilo prchnout do Finska. Pokus o bolševickou revoluci vyvolal v konzervativní části armády dojem, že jedinou protiváhou k případnému získání moci bolševiky či kompletní anarchii, která by mohla Rusko zachvátit, bude pravicová vojenská diktatura. Neúspěšný pokus generála Kornilova o vojenský puč, proti kterému se v rámci kontrarevoluce postavili i bolševici, jim však opět získal sympatie, a jejich věznění představitelé byli propuštěni na svobodu.

Díky rostoucí popularitě se bolševikům podařilo v říjnu 1917 ovládnout i petrohradský sovět, jehož předsedou se stal Lev Trockij. K definitivnímu rozhodnutí přistoupit k pokusu o převrat došlo na zasedání ústředního výboru strany z 23. října 1917, v Petrohradě byl vytvořen vojensko-revoluční výbor. Příprava revoluce byla od 2. listopadu veřejně známá i přes snahu prozatímní vlády, která 5. listopadu prohlásila vojensko-revoluční výbory za ilegální, nařídila zatknout představitele bolševiků a zakázala komunisticky tisk, v silách loajální části armády již nebylo možné situaci vedoucí k ozbrojenému bolševickému povstání zvrátit. 

Útok na Zimní palác

Již od 6. listopadu začali obsazovat většinu vládních budov vojáci petrohradské posádky v čele s bolševickými komisaři. Fakticky byla revoluce završena útokem na Zimní palác 7. listopadu 1917, který byl sídlem prozatímní vlády. Budova byla bráněna pouze malým počtem jednotek. Boj nebyl ani příliš lítý, ani příliš krvavý. Při celém útoku, při němž byl zimní palác obsazen, zahynulo pouze šest osob. Povstání nebylo masovou záležitostí, i když pozdější propaganda líčila útok na palác jako hrdinnou akci. Dokonce byla v rámci propagandy vytvořena značně nerealistická rekonstrukce pro filmové kamery. Předsedovi prozatímní vlády Kerenskému se podařilo uprchnout, jeho snaha zorganizovat odpor ale úspěšná nebyla. Většina ministrů prozatímní vlády byla během útoku zatčena.

Převzetí moci bolševiky bylo neprodleně schváleno na probíhajícím všeruském sjezdu sovětů, který ovšem na protest opustili zástupci eserů a menševiků. Následovalo vytvoření nové vlády sestavené z lidových komisařů v čele s V. I. Leninem. Byla tak ustanovena vláda proletariátu, došlo k znárodnění půdy. Diktatuře proletariátu nebylo prorokováno dlouhé trvání a ruská opozice se snažila o ozbrojený odpor, jenž přerostl v občanskou válku. Do roku 1920 se však bolševikům podařilo veškeré protivníky potlačit. Několik let trvající občanská válka a represe nově ustanovené vlády sovětů vedly k masovému exilu ruské inteligence, která ve dvacátých letech emigrovala zejména do evropských zemí, mezi něž se řadilo i Československo. Zde našly útočiště desítky tisíc ruských emigrantů prchajících před bolševickou diktaturou. 

Zdroj: PEČENKA, Marek a kol. Encyklopedie moderní historie. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 1999. 655 s
Zdroj fotografií: Shutterstock