Velký popový švindl
Redakce
Milli Vanilli
A začneme rovnou v úvodu zmíněnou německou taneční senzací, která pobláznila svět. Zejména dámy, které dospívaly na přelomu 80. a 90. let, si to jistě pamatují velmi dobře. Rob a Fab, tedy dvojice, která vystupovala pod jménem Milli Vanilli, shlížela v té době z plakátů z časopisu Bravo ze zdi nejednoho dívčího pokojíčku. Hudební projekt, za nímž stál mnichovský producent a hitmaker Frank Farian (mimo jiné taky duchovní otec Boney M.) v roce 1989 vydala debutové album All Or Nothing, které následně vyšlo v USA pod jménem svého největšího hitu, tedy Girl You Know It's True. A videoklip, v němž Fab Morvan a Rob Pilatus, jak zněla jejich celá jména, tančili s divoce poskakujícími dredy, v té době dominoval všem hudebními televizím. Vynesl jim i cenu Grammy v kategorii objev roku.
Věci se ale začaly brzy komplikovat. Už při rozhovoru pro MTV v roce 1989 pojali část lidí podezření, že ta nedokonalá angličtina s lehce německým přízvukem neodpovídá tomu, co je slyšet z jejich písní. Ještě víc pak situace zhoustla téhož roku na koncertě v park Lake Compounce v americkém Bristolu, ve státě Connecticut, když se během vystoupení před osmdesáti tisíci lidmi zasekl počítač se zpěvem a vyšlo tak naplno najevo, že dvojice vystupuje pouze na playback. Konstantní přeskakující opakování slov "holka, ty víš, že je to pravda", se zdálo být jako zdviženým ukazovákem samotného stvořitele, protože skutečná pravda se brzy vyjevila. "Věděl jsem hned tam, že to byl pro Milli Vanilli začátek konce," řekl Pilatus pro Los Angeles Times v listopadu 1990, "když se můj hlas zasekl a opakoval se stále dokola, zpanikařil jsem a utekl z podia." Následně sice ještě Milli Vanilli stihli posbírat tři ceny na udílení American Music Awards i cenu Grammy. Ovšem právě na Grammy to prasklo definitivně, když novinář Los Angeles Times Chuck Phillips přišel s odhalením, že ani jeden z dvojice ve skladbě ve skutečnosti nezpívá a že jsou pouze hezkými tvářemi do videoklipů a na pódia. Následoval do té doby nevídaný hudební skandál. Firma Arista Records z prodeje stáhla alba Milli Vanilli a dvojici byla odebrána i cena Grammy, což se stalo poprvé v historii. Frank Farian, který to měl všechno na triku, se hájil tím, že podobná praxe je přece běžná a že už v Boney M. vystupovali tanečníci, kteří na nahrávkách vůbec nezpívali (mimo jiné i samotný rtuťovitý tanečník Bobby Farrell, jehož vokální party na deskách zpívá sám Farian). Ale nic platné to nebylo, fanoušci hromadně pálili desky a kariéra Milli Vanilli byla v troskách. A tvrzení Roba a Faba, že o ničem nevěděli a mysleli si, že skutečně v písních zpívají, tedy podvedení jsou vlastně i oni, vzbuzovalo spíš všeobecný smích. Farian pak zkusil ještě vydat album hudebníkům, kteří skutečně za hudbou Milli Vanilli stáli, a to pod jménem The Real Milli Vanilli, nicméně velkého úspěchu se to nedočkalo.
Milli Vanilli a Fariana se však zastal například bývalý manažer Sex Pistols a producent Malcolm McLarren. Ten prohlásil, že reakci fanoušků, pálících desky dvojice na protest proti lžím, naprosto nechápe. Podle všeho jim totiž nedochází, že si s koupí desky kupovali především dokonalou iluzi, která nemá vůbec co dělat s tím, kdo na těch albech ve skutečnosti zpíval. A především, že odhalení toho faktu nemění vůbec nic na tom, že Girl You Know It’s True je skvěle zprodukovaný popový hit se vším všudy. Zajímavý je ale vlastně i původ samotné skladby. Tu totiž původně složila a nahrála baltimorská disko skupina Numarx. Farianovi se do ruky dostala jejich nahrávka a hned pochopil, že s trochou práce by z ní mohl být skutečný hit. A nepletl se. Diskuse o tom, jak velký podvod na hudebních fanoušcích vlastně Farian spáchal, však dostává zcela nový rozměr v době, kdy je podstatná část pop music upravena pomocí autotune často k nepoznání.
Drake
Před šesti lety to byla skutečná bomba na světové hiphopové a r’n’b scéně. Rapper Meek Mill v roce 2015 prostřednictvím tweetu obvinil svého slavnějšího kolegu Drakea (celým jménem Aubrey Drake Graham), že ve skutečnosti není autorem svých "bars" a že využívá služeb nájemných textařů. Abychom rozuměli, zatímco najmutí textaře je pro popové zpěváky běžná praxe, v rapu je to v naprostém rozporu s nepsaným kodexem žánru. Podle Milla měl Drake údajně využívat služby tzv. ghostwriterů zejména při psaní textu ke skladbě R.I.C.O., což byla spolupráce mezi Drakem a Millem z Millova druhého alba Dreams Worth More Than Money. Celá kauza údajně vznikla proto, že Mill nebyl spokojený s tím, jak slavnější kolega Drake pomáhal s propagací zmíněné desky a tak vytasil tuto kartu. Přičemž autorem Drakeovy sloky do skladby R.I.C.O. měl být Drakeův dlouholetý spolupracovník Quentin Miller.
Millovu verzi podpořil i producent a Drakeův další spolupracovník DJ Funkmaster Flex, který prohlásil, že ví minimálně o dvou dalších skladbách, v nichž Drake použil cizí slova, a to 10 Bands a Know Yourself. A zveřejnil pracovní verze obou zmíněných písní, v nichž Drakeovy party rapoval právě Quentin Miller. Na obranu Drakea však vystoupil jeho další dlouholetý spolupracovník, producent Noah "40" Shebib, který se všem obviněním vysmál a prohlásil, že spíš sám Drake často s psaním pomáhal jiným, než aby pomoc sám potřeboval. Zmíněný Quentin Miller se k tomu později vyjádřil spíš opatrně se slovy, že s Drakem tu a tam spolupracoval, například na skladbě If You Read This It's Too Late, ale že není a nikdy nebyl ghostwriterem Drakea, jehož považuje za svůj idol.
Pro Drakea, který je jednou z největších hvězd žánru v USA, to samozřejmě byla rána a na všechna obvinění během čtyř dní odpověděl hned dvěma skladbami Charged Up a Back To Back. Za kauzou však pomyslnou tečku udělal sám Meek Mill, který svá obvinění vzal veřejně zpět a Drakeovi se během svého koncertu omluvil. K tomu dodal, trochu nelogické vysvětlení, že byl pouze na Drakea naštvaný jako jeho fanoušek, ale že jej dále považuje za svůj vzor. Flame mezi Meek Millem a Drakem tehdy skutečně vychladl, nicméně obvinění na Drakeovi ulpělo a část fanoušků zastává názor, že Mill vzal svá slova zpět jen proto, že by mu mohl mnohem slavnější a vlivnější Drake velmi zkomplikovat kariéru, nicméně že obvinění samotná byla pravdivá.
Black Box
I tohle byl velký hit počátku 90. let. Na triku ho mělo italské producentské trio, které tvořili DJ Daniele Davoli, klasicky školený klarinetista Valerio Semplici a klávesista a elektronický producent Mirko Limon, jednoduše Black Box. V roce 1989 vydali svůj velký hit Ride On Time, který předznamenával jejich debutové album Dreamland, jenž vyšlo v následujícím roce. Skladba byla postavená na hlasovém samplu z písně Love Sensation od americké disko divy Loleatty Holloway z roku 1980. Problém však vyvstal, když Black Box pozvali, aby se skladbou vystoupili v britské televizní show Top Of The Pops. Jak sami později prohlásili, bylo jim jasné, že jim, třem prakticky neznámým chlápkům z Itálie, se nepodaří k hostování přemluvit přímo Loleattu. A tak oslovili francouzskou modelku Katrin Quinol, která prostě v show na playback otevírala pusu a předstírala, že zpívá. To se však nesetkalo s velkým úspěchem, protože celá věc prakticky ihned praskla. Samotné Black Box negativní reakce prý překvapily. Davoli k tomu řekl: "Katrin vypadala skvěle, skvěle se pohybovala a prodávala píseň vizuálně. V Itálii je to naprosto běžné, že vydavatelství vydá nějakou píseň a do videoklipu nebo do televize obsadí mladé, dobře vypadající lidi, aby písni jí image. Tehdy jsme ale pochopili, že v Anglii a Americe se to takto nepraktikuje a že to byla chyba."
Nicméně nebyla to jediná chyba Black Box tohoto charakteru. Jelikož se po úspěchu písně ozvala gramofirma Loleatty Holloway, že nedává dodatečný souhlas s použitím samplu z písně, našli si Black Box zpěvačku, která hlasový part do písně nazpívala znovu. Tou byla Hearther Small, která se později proslavila se skupinou M People. Ovšem zbytek jejich debutového alba Dreamland nazpívala americká studiová zpěvačka Martha Wash, a to včetně dalších hitů jako Everybody, Everybody, I Don’t Know Anybody Else nebo coververze hitu od Earth, Wind & Fire, píseň Fantasy. V klipech už však ponechali zmíněnou modelku Katrin Quinol. A co víc, Marthu Wash dokonce neuvedli ani coby zpěvačku do kreditů úspěšného alba Dreamland. Problém byl podle nich ten, že Martha byla vždy tak trochu při těle a producenti jí natvrdo řekli, že pro úspěch ve světě pop music nemá ty správné tělesné proporce. Což Marthu pochopitelně dost namíchlo a dala celou věc k soudu. V jeho důsledku pak vydavatelská firma RCA Martě vyplatila dodatečné odměny z prodeje multiplatinového alba Dreamland a dokonce jí nabídla smlouvu na osm alb. Martha Wash však vydala pouze tři (poslední dokonce až v loňském roce), která nezaznamenala prakticky žádný komerční úspěch. Kromě toho ale Martha svůj vokál propůjčila i skladbě jiného slavného projektu z přelomu 80. a 90., a to C+C Music Factory, kde zpívala v hitu Gonna Make You Sweat (Everybody Dance Now). A myslíte si, že je sama zpěvačka vidět i v samotném klipu? Nikoliv. Producenti David Cole and Robert Clivillés místo ní do klipu oslavili mladší a štíhlejší zpěvačku Zelmu Davis, která však v klipu pouze do slov otevírá ústa… Někdo holt nemá kliku.
Elvis Presley
Král rock'n'rollu za svoji kariéru nazpíval více než šest stovek písní. A kolik z nich si sám napsal? Ve skutečnosti ani jednu. A to přesto, že je pod některými z nich podepsán jako spoluautor. Ovšem v tomto případě se nejedná přímo o podvod, spíš jde o ukázku šikovnosti Presleyho manažera, plukovníka Toma Parkera. Nejvíce totiž – jak známo – v hudbě nevydělává ten, kdo píseň hraje nebo zpívá, ale ten, kdo je složil. Poplatkům, které za to hudebníkům chodí, se říká tantiémy, a po celém světě je vybírají a hudebníkům vyplácejí organizace podobné naší OSA (Ochranný svaz autorský), v USA je to kupříkladu RIIA (Recording Industry Asociation of America).
Presley, jakkoliv měl nádherný hlas a charismatický projev, skladatelským ani textařským talentem neoplýval. Prý pár písní složit zkusil, ale valný výsledek to nemělo. Parker však byl velmi mazaný obchodník a v několika případech se mu podařilo přesvědčit autory písní, že je Elvis nazpívá pod podmínkou, že mu bude připsáno spoluautorství a získá tak padesát procent tantiém z nich. Byla to samozřejmě výhra pro obě strany. Protože každá z písní, kterou Elvis nazpíval, se doslova pozlatila. A skladatelé si brzy spočítali, že padesát procent z něčeho je víc než sto procent z ničeho. I to se ale stalo pouze v několika případech v úplných počátcích Presleyho kariéry. Později totiž k Elvisovi miliony proudily i z jiných zdrojů a nebylo nutné k podobným dohodám skladatele přesvědčovat. Mezi těmi pár skladbami, pod kterými je Presley podepsán jako spoluautor, je například i velký hit All Shook Up anebo píseň That's Someone You Never Forget, kterou Elvis později věnoval své milované matce Gladys.
Titulní foto: Profimedia.cz
