Yemi A.D.: Být černý na libereckém sídlišti bylo super. Nejlíp tančíme, když se nikdo nedívá
Redakce
Být černý na libereckém sídlišti bylo super
Kam se datují tvé taneční začátky?
Na sídlišti v Liberci, říká se mu Hokejka, v polovině devadesátých let vyrostlo fitness centrum, kam mě vzala maminka, abych zkusil sportovní aerobik. Pak jsem dělal lektora, a když jsem vydělal první peníze, tak jsem si ušetřil na letenku do Los Angeles a v 18 letech tam letěl na letní taneční školu, kterou zaštitovalo taneční studio Madonna Grimes. Tam jsem získal první certifikát, abych mohl jako lektor učit street dance. Byla to velká věc, byl to rok 1998 a strašně jsem si na tom ulítával.
Pohyb máš v genech, to je evidentní. Pomohl ti v tom nějak tvůj původ?
Být černý na sídlišti je super. Nejlepší bylo, když začala být moderní lambada a všechny děti ke mně chodily, abych je naučil lambadu tancovat. To jsem si hrozně užíval, byl to pro mně komunikační nástroj a možnost být součástí nějaké komunity. Věřím tomu, že v naší genetice je zapsaný i pohyb. A můžu to i dokázat. Dnes se hodně rodí děti nejrůznějšího původu, a když jim pustíte hudbu, přestože nebudou mít kontakt se svou komunitou – rasovou nebo etnickou, tak stejně v tom pohybu bude zapsaný jejich genom. Je to zajímavé zkoumat. Ano myslím si, že kořeny v tanci jsou k prospěchu.
Jak rychle ses začal otevírat i jiným druhům tance?
Ta motivace byla taková, že když jsem se vrátil z LA a začal tu tvořit, uvědomoval jsem si limity. A kdybych zůstal jen u toho tance, tak ty limity nebudu moci změnit. Moje touha byla tvořit tanec. Toužil jsem se stát režisérem, abych mohl ovlivňovat větší část toho celku, být producentem, abych mohl ovlivňovat kolik se za to utratí, v jaké to bude hale nebo jaká tam budou světla. Abych prostě mohl být na mezinárodní scéně a ti lidé dostávali tolik peněz, kolik si zaslouží a mohli ten čas trávit na tom sále a vyvíjet se, tak proto jsem se snažil vzít si větší a větší kus koláče a proto dnes dělám i jiné věci než jenom tanec.
Režijní duo SKUTR: V Národním divadle se jednou za život objeví celý národ
Škatulkujeme, a to je škoda, protože pak nevydáme maximum
Ty jsi také tanec učil. Jak těžké to je, když přijde někdo, kdo je prkenný jako já?
Říká se, že nejlíp tančíš, když se nikdo nedívá. Já věřím tomu, že na světě je někdo, kdo tě bude mít rád. Podívej se nás tři, každý vypadáme úplně jinak, ale každý z nás máme šanci, že se budeme někomu líbit. A stejnou šanci, že se někomu bude líbit náš tvar, barva, hlas, stejně tak i náš tanec se někomu bude líbit. A to, že se to nelíbí zrovna dostatečnému počtu lidí a pak to označíme, jakože neumíš tancovat, to je něco jiného. To neznamená, že neumíš tancovat, ale že nejsi komerčně využitelný. Lidé s tím mají spíše psychologický problém a já jako největší překážku u lidí, kteří mi přijdou do sálu, vidím v jejich sebekritice a netrpělivosti.
Velkým krokem pro tebe bylo zmíněné stěhování do USA, bylo ti 18. Jel jsi tam naslepo?
Úplně. Já byl strašně naivní. Poprvé jsem se v 17 stěhoval do Amsterdamu, kam jsem jel autobusem, protože jsem neměl na letenku. První den jsem přišel do takového studia a během první půlhodiny jsem získal práci a ubytování. Když jsem jel do LA, tak jsem nějaké peníze musel mít, bydlel jsem v hostelu, bál jsem se a celou noc měl kufr pod nohama, aby mi ho někdo neukradl. A pak jsem tam letěl druhý rok v létě, třetí rok v létě, začal se tam orientovat a chápat jak to funguje. A možná i díky tomu jsem o deset let později, když mně oslovil Kanye West, dokázal tu nabídku zpracovat, dokázal jsem se s ním bavit, byl jsem připravený na tu šanci.
Lehkost v tvorbě je důležitá
Když už jsi to nakousl, jaké to je, když ti zavolá Kanye West a požádá tě o spolupráci?
Je to vtipné, protože v době, kdy ta nabídka přišla, tak to bylo v týdnu, kdy ty nabídky byly tři od různých klientů. Já jsem nevěděl, že je to slavný rapper. Vzal jsem ho, protože se mi líbili Daft Punk a znal jsem tu písničku Harder, Better, Faster, Stronger. Já jsem paradoxně hrozný ignorant v téhle kultuře, a když jsem s Kanyem začal dělat, tak jsem neznal ani jednu jeho skladbu. Bylo to moc krásný, protože jsem si neuvědomoval, co dělám. Začal jsem u Runaway a ta spolupráce se rozvíjela. A asi po pěti letech jsem v rámci Yeezus Tour vedl velký tým na jeho největším turné. A vážím si, jak se ti lidé ke mně chovali, protože bylo jedno, jestli jsi gay nebo z Československa. Jim záleží jen na tom, jestli jsi kreativní, že děláš umění a oni tě za to respektují. Tady v Česku jsme trochu urputní v tom řešení jinakostí, škatulkujeme a to je škoda, protože pak ze sebe nevydáme maximum.
Možná fakt, že jsi vůči Kanyeovi nebyl předpojatý a neznal jsi ho, byla tvojí výhodou…
Člověk chce překonávat sám sebe. Pokaždé, když jsem tam jel, tak jsem chtěl, aby to bylo lepší než předtím. My jsme udělali asi sto nejrůznějších věcí od koncertů až po klipy. A to břímě je větší a větší. A když jsem viděl, jak se k němu chovají lidé jako Lady Gaga, Rihanna nebo Justin Bieber, tak jsem pochopil jakou má pozici na trhu a tím pádem ztěžkla i ta má práce. Lehkost v tvorbě je důležitá, a když to člověk bere moc vážně a začne být urputný, tak to většinou jde do kopru.
Jsou nějaké aktivity naplánované s Kanye Westem?
Pro mě je to kapitola, díky které jsem poznal obrovskou skupinu super lidí ve svém životě. Bohužel jsme nedávno o jednoho přišli. Virgil Abloh byl klíčovou postavu v našem vztahu s Kanye Westem. A Kanye je známý tím, že vynechává mobily a poslední náš kontakt proběhl asi před půl rokem. Navíc jsem v momentě, kdy by to pro mně bylo těžké protože mám své projekty. Až bude správná doba, tak určitě něco proběhne.
Adam Plachetka: Pojistka na můj hlas by byla hodně vysoká
Až se beaty opřou do fresek
Aktuální je pro tebe projekt pro Národní divadlo, jak na sebe koukají taneční subkultury jako balet a street dance, nekoukají na sebe skrz prsty?
Koukání skrz prsty máme za sebou, to je věc minulých dekád, kdy byli streetdanceři vnímání jako vyvrhelové a nebrali nás vážně. Tak jako v hudbě ovlivňuje jeden žánr druhý a mísí se kultury, tak i ten tanec to musí přijmout. A někdy ta akademická scéna tomu trochu brání, protože má pocit, že co je staré, to je dobré. Dnes už ty hlavy jsou otevřenější, a to že jsem dostal nabídku, abych přišel s baletem dělat premiéru, tak to je přelomový krok. A jsem za to rád. Celé vedení Národního divadla nás neskutečně podporuje a je vstřícné. Samozřejmě, že v té velké instituci je řada věcí, na které si musí člověk zvyknout, ale zároveň s tím přichází i hodně dobrých věcí.
Ta připravovaná inscenace Bohemian Gravity nebude zajímavá jen, co se tance týče, ale i po hudební stránce, můžeš nám k tomu něco říct?
Oslovil jsem dje a producenta NobodyListen, který je poměrně skloňovaným jménem, především co se mladé kultury a elektronické hudby týká. Dal jsem mu nějaký příběh, on ho zpracoval do elektronické hudby a s dalším skladatelem Honzou jsme dali dohromady 23členný orchestr, který se protkne s tou elektronickou hudbou, takže vznikne zcela nová věc a jsme moc zvědaví, co to v tom zlatém stánku udělá, až se ty beaty opřou do těch fresek.
Myslíš, že přijdou mladí diváci, nebo lidé, kteří jsou zvyklí chodit na balet?
Tohle není, jako když jdeš na Prodanou nevěstu nebo Louskáčka, na které chodí tradiční publikum. Tohle je triptych, což znamená, že během jednoho večera Národní divadlo uvádí tři autory. Dva z nich jsou Izraelci a jeden jsem já. Takže je to pro fajnšmekry, kteří rádi za jeden večer zhltnou tři půlhodinky, aby se rozhlédli po světě, co se děje. Myslím si, že to bude progresivní publikum. A neřekl bych, jestli mladé, nebo staré, protože v dnešní době může být progresivní šedesátiletý i dvacetiletý.
Máš toho za sebou hodně, chyběla ti právě tahle výzva?
Dokud mi to nenabídli, tak jsem nevěděl, že mi to chybělo. Já se na to moc těším, a to přesto, že z toho mám stažené půlky. Je to velký respekt, dělal jsem show v Madison Square Garden a taky se mi třásla kolena, ale tam jsem byl jako cizí, tady jsem doma a záleží mi na tom, aby to dobře dopadlo, aby to bylo hezké a diváci to ocenili. Zároveň je to důležitý mezník pro každého choreografa.
A můžeš nám říci, o čem inscenace Bohemian Gravity je?
Bohémská gravitace je o hledání svobody. Hledání svobody je důležité, protože když tvoříme a jsme nějak kreativní a nejsme u toho svobodní, tak akorát přenášíme naší minulost do naší budoucnosti. Ale co je ta svoboda? Nemáme tady fašisty ani komunisty, jsme jakoby svobodní, ale v hlavě úplně svobodní nejsme, protože jsme omezení historií i tím, co si můžeme dovolit. A o tom je dnešní doba. A tohle představení je o klukovi, který se narodí a je vychován jinak, takže trochu nezapadne, ale hledá svobodu přes různé etapy života. Má to šest dějství a doufám, že se v tom příběhu lidé najdou.
Máme informaci, že možná poletíš do vesmíru, je to tak?
Jedná se o iniciativu Moonshot Platform, což je v Americe založená neziskovka, která vznikla v digitálním prostoru a po celém světě pomáhá mladým inovátorům. Před rokem a půl jsem si vysnil, že bych chtěl letět kolem Měsíce na šestidenní cestu. A japonský bilionář Yusaku Maezawa nabídl osmi umělcům, že jim cestu zaplatí a poletí s nimi. Takže Elon Musk teď staví novou největší raketu a asi za dva nebo za tři roky ji vyšle na tuhle cestu. Přihlásilo se asi milion lidí a já prošel nejrůznějšími koly a testy a v tuto chvíli jsem mezi dvacítkou finalistů, ze kterých se vybere osmička šťastlivců. Za dva nebo tři měsíce se dovím, jak to dopadlo. A když se to podaří, tak poletím rychlostí 37 tisíc km/h kolem Měsíce, tam tři dny a zpátky tři dny, pecka!
Yemi A.D.
Své choreografie dosud vytvářel především na poli světového šoubyznysu, jak tomu bylo například při dlouhodobé spolupráci s uznávaným americkým rapperem Kanye Westem na jeho světových turné a předávání cen MTV, při spolupráci s americkou televizní stanicí CBS nebo celosvětové kampani pro Apple. V Národním divadle a na výsostně divadelním typu scény jde tedy o jeho debut, který považuje za významný milník ve své tvorbě.
Bohemian Gravity
Autorská a vůbec první ryze divadelní inscenace uměleckého režiséra, choreografa a kreativního producenta Yemiho A.D. Bohemian Gravity s podtitulem Searching for freedom zkoumá možnosti i limity svobody lidského pohybu a kreativity pod vlivem gravitace, fyzikální i té v přeneseném slova smyslu mentální. Ve fúzi nejrůznějších stylů street dance hledá Yemi A.D. nespoutanou bohémskou energii, snaží se odpoutat od země, ale zároveň skrze ni najít kořeny, které nás propojují s předcházejícími generacemi.
Kam dál? James Cole: Konečně vyrostla nová pracovitá generace, mládí přineslo do hudby disciplínu
Úvodní foto: Národní divadlo
Foto v textu: Expres FM / Petr Novák
