David Žbirka: S příjmením Žbirka se žije dobře, když lidé nemají blbé otázky

David Žbirka je český hudebník s britskými kořeny. Vystudoval filmařinu v Londýně a stejně jako jeho slavný otec se věnuje hudbě. Aktuální je teď především jeho projekt Sunnbrella, se kterým loni vydal očekávaný a kladně přijatý debut Heartworn. Má zkušenosti i s produkcí a natáčením klipů. 

V kolika letech jsi začínal s hudbou?
Konkrétní rok nevím, ale vždycky jsem měl doma minimálně nějaké malé plastové hračky kytary a bicích. V sedmi letech jsem dostal první opravdové bicí. Vážně jsem ale hudbu začal brát spíš v pubertě.

Předpokládám, že podstatnou roli v tom sehrál tvůj otec, nicméně proč zrovna bicí? 
Už přesně nevím, ale rodiče tvrdí, že se nahrávala nějaká tátova deska, myslím, že Meky. David Koller nahrával bicí, a když jsem ho v tom studiu viděl bubnovat, tak mě to nějak inspirovalo. Takže ano, díky rodičům jsem začal hrát na bicí. 

Máš kromě hudby i nějaké koníčky? Jak nejraději trávíš volný čas?
Pohybuji se mezi hudbou, filmem a videem a nic moc jiného kromě toho nedělám. Zajímám se trochu o módu, když mám čas a peníze. A baví mě cokoliv spojené s uměním nebo kreativní prací.

Žiješ v Londýně. Co ti tam nejvíce chybí?
V Londýně není úplně klid a pohoda, je to velmi hektické a velké město. Praha má trochu příjemnější tempo. I když je to také velké město, v porovnání s Londýnem je to snesitelnější. A občas mi chybí nějaké to české jídlo.

Při jakých příležitostech posloucháš hudbu?
Pořád mám zapnutou nějakou hudbu v pozadí, pořád potřebuji nějaký rámus.

Je Sunnbrella tvým jediným projektem?
Momentálně je to jediný můj aktivní projekt, ale často hrávám na bicí i s jinými kapelami.

Kdy a kde Sunnbrella vznikla?
Někdy kolem roku 2017 nebo 2018, v Londýně, původně jako úplně sólový lo-fi projekt. Skládal a nahrával jsem všechno víceméně sám a postupně se to nějak rozrostlo, ale všichni, kteří tvoříme aktuální sestavu, jsme se potkali v Londýně. 

Jak moc je pro tebe nebo vůbec pro kapelu důležitá image?
Podle mě je image hodně důležitá, ale zároveň si člověk musí dávat pozor, aby to nepůsobilo nepřirozeně.

Jestli jsem to správně pochopil, v kapele Sunnbrella hraješ se svojí holkou…
Je to tak.

Vidíš to jako plus, nebo minus?
Podle mě to je plus, protože pro mě je fajn, když jsme spolu na koncertech. A mám i nějakou oporu, třeba když je potřeba řešit nějakou stresující situaci. My si hodně rozumíme a máme mezi sebou dobrou dynamiku, takže pro mě je to plus. O hudbě se, myslím, nějak nehádáme. 

Loni vám vyšla debutová deska. Jak dlouho jsi vydání připravoval a jak probíhalo celé nahrávání?
Album začalo pomalu vznikat už nějak koncem roku 2019, v době covidu jsme chvíli nevěděli, jak na něm budeme moct dál pracovat. Nakonec jsme ten čas využili, začali jsme pravidelně chodit do studia.  Tou dobou začala zároveň vznikat i tátova deska Posledné veci a tím, že měla striktnější deadline, převzala moji pozornost, dodělal jsem ji nejdříve a pak jsem se vrátil k té svojí. Vyšla začátkem minulého roku a celý ten proces i s pauzami trval asi tři roky. 

A kde se nahrávalo?
Nahrávalo se různě po Londýně, jak v mojí ložnici, tak u kamaráda ve studiu a něco málo i v Praze, doma u rodičů. Ale převážně v Londýně po různých studiích, myslím, že něco jsme nahrávali i v Abbey Road, mají tam takové malé studentské studio. 

Texty si píšeš sám? O čem jsou?
Víceméně vždycky sám, občas někdo přispěje, třeba Claire, ale převážně si je píšu sám. Jsou o nějakém osobním zmatení ve světě, hledání nějakého lidského spojení a možná o tom, když člověk žije moc ve své hlavě. 

Z tvorby Sunnbrellla je patrná tvá láska k shoegaze scéně let devadesátých, takže se nabízí otázka, respektive srovnání s kapelami, jako třeba My Bloody Valentine. Byl to přirozený vývoj, nebo tě v tomto směru někdo z tvého okolí ovlivnil?
Nějak přirozeně jsem k tomu došel. Myslím, že na tom úplném začátku mé lásky k devadesátkám byla Nirvana a vlastně i druhá vlna emo kapel z Ameriky jako Sunny Day Real Estate. Přes ní jsem se nějak dostal na alternativní kapely devadesátých let jako třeba Sonic Youth a přes My Bloody Valentine pak zjistil, že existuje něco jako shoegaze a začal poslouchat Slowdive,  Ride, Lush a další. 

Víš o tom, že existuje i jiná kapela s názvem Sunnbrella?
Někde jsem si všiml, že nějaký projekt Sunnbrella existuje, ale působilo to na mě, že nejsou dost aktivní na to, aby to problém být mohl. Hlavně vím, že existuje firma, která vyrábí slunečníky a jmenuje Sunnbrella, což mi dělá větší problém. 

Jak to máte v kapele s klipy, je pro vás vizuální podoba vašich skladeb důležitá?
Určitě ano. Studoval jsem film, takže pro mě ta vizuální stránka byla vždycky důležitá a většinu klipů i sám režíruji. Pokaždé není budget na to, aby to člověk udělal podle svých představ, ale snažím se vystačit s tím, co mám. 

Je těžší se prosadit u nás, nebo v Anglii?
Myslím, že každá z těch zemí má jiné překážky. V Anglii to je samozřejmě obtížné tím, že tam je obrovská konkurence a když se tam člověk přestěhuje, začíná od nuly. Tím, že tam bydlím a trávím tam většinu času, může být potom komplikované se snažit prosadit tady. Ale myslím si, že to zatím jde docela dobře a snad to tak půjde i dál.

Kde si myslíš, že máte více fanoušků?
Podle mě je to relativně vyrovnané. Myslím, že v Praze a v Londýně chodí na koncerty podobně lidí. Samozřejmě v Londýně, tím, že se tam aktivně pohybuji, existuje větší jistota, že lidi na koncert dorazí a já se tolik nebojím, že by byl prázdný sál, než když hrajeme mimo Londýn.  

Jaké koncerty tě v dohledné době čekají?
Tento týden jedeme sérii pěti koncertů po Anglii a v červenci budeme na festivalech Pohoda a Colours of Ostrava. 

Kdy se dočkáme nového alba?
Aktivně na tom pracuji. Doufám, že do konce roku, ideálně na podzim, by deska měla být hotová. Pokud by se to z nějakého důvodu nestihlo dodělat, vydám minimálně hodně singlů.  

Jak se žije s příjmením Žbirka?
V Anglii se s ním žije v pohodě, protože tam to nemá vůbec žádný vliv na nic. Jsem pyšný na to, že jsem syn Mira Žbirky a nějak se za něj nestydím. Žije se s ním dobře, když lidi nemají blbé otázky.

Tvůj táta byl velkým hudebním fajnšmekrem, měl jsi možnost mu tvorbu Sunnbrelly pustit?
Táta celou desku Heartworn neslyšel, ale slyšel hodně singlů, které jí předcházely. Jeho to vždycky bavilo a vždycky měl i konstruktivní kritiku. Měl pocit, že každým novým songem jsem se nějakým způsobem posouval a jsem rád, že měl tento dojem. Co se hudebního vkusu týká, tak v tomto ohledu jsme si s tátou vždycky rozuměli.  

Co máma?
S mámou jsme vkusově hodně sladění, oba jsme fanoušci The Cure a Depeche Mode.

Dokončoval jsi a produkoval tátovo poslední album, máš v šuplíku ještě nějaké jeho skladby, které bys rád přivedl k životu?
Je tam docela dost demonahrávek, na kterých už se i do jisté míry pracuje. Určitě některé z nich budou vycházet, ale ještě nevím přesně kdy. 

Kterou tátovu skladbu máš nejraději?
Do člna a Kúp mi knihu. A z té poslední desky mám hodně rád závěrečný song Posledné veci. 

Nechystáš se některou z tátových skladeb předělat?
Byly takové nápady, že by se možná udělaly anglické verze některých songů, které bych zpracoval já. Ta idea tam je, ale ještě jsem si netroufl se do toho pustit. 

15. prosince se v pražské O2 Areně uskuteční koncert Miro Žbirka Symphonic Night. Co nám o této akci můžeš říci?
Budou to symfonické aranže tátových skladeb bez zpěvu, úplně čistě symfonická záležitost,. Já se na akci budu podílet po vizuální stránce. Snažíme se, aby to bylo unikátní.

Preferuje David anglickou, nebo českou kuchyni? V jakém jazyce se mu zdají sny? Koho přizval do studia k nahrávání? Jaké album si koupil naposledy a jakému formátu dává přednost? A jak moc náročné je prezentovat skladby projektu Sunnbrella živě na koncertech?
To se dozvíte, když si poslechnete si nezkrácenou podobu rozhovoru v podcastovém přehrávači v úvodu článku.