DJ Poeta o knize Českej rap: Mám obrovskou radost, nic podobného tady ještě nebylo 

Hostem Večerní show byl DJ Poeta, vlastním jménem Ladislav Zeman. Je autorem nové knihy Českej rap, která mapuje 30 let tohoto žánru v našich končinách. S Vladem a Radkem probrali detaily o tvorbě knihy a Poeta navíc prozradil, že by rád vydal i druhý díl. 

Kniha Českej rap je poctou nejoblíbenějšímu žánru současnosti. Obsahuje informace o historii, vývoji i současnosti tuzemského rapu. Obsahuje rozhovory s největšími hvězdami domácí scény doplněné o autorovy osobní vzpomínky, které za 25 let, co scénu sleduje, nasbíral. 

Detektivní pátrání a ověřování informací 

Tvá kniha Českej rap vychází s ročním zpožděním. Co za ním stojí?
Měli jsme dva posuny v datu vydání a bylo to dané z největší části mnou. Mojí nezkušeností, tím, že jsem říkal dopředu nějaké termíny. Chtěl bych udělat druhý díl, ale nebudu říkat žádné termíny, dokud nebude knížka hotová. Jsem nezkušený, je to moje první kniha, netušil jsem, co to všechno obnáší. Data, která jsem říkal, nebyla až tak relevantní. Na svou obhajobu musím říct, že jsem byl pokaždé férový a přiznal jsem, že se to děje. Když jsme podruhé přesunuli termín, obvolal jsem všechny lidi, bylo jich přes tři sta, a všem jsem se osobně omluvil, že jsem idiot. Dělal jsem to několik dní.  

Jak ty hovory vypadaly? 
Přiznám se, že jsem z toho měl žaludek na vodě, protože nejsem sekretářka, ale reakce byly naprosto skvělé. Lidi mi říkali, že se těší, že je to velký počin a tak, všichni byli hrozně vstřícní. Jenom jednou mi tam ten člověk zabručel něco jako „to jsi vůbec nemusel volat“. Tak jsem si říkal, že bude první, co mi to dá „sežrat“, ale on dodal, že se na to těší a je mu jedno, že to má zpoždění. 

Jak těžké bylo zmapovat 30 let českého rapu? 
Pro mě je to velká láska, takže detektivní pátrání a ověřování informací pro mě byla radost. Nejhorší bylo krácení a přemýšlení nad tím, jak z toho udělat jednu knihu. Ve finále mi došlo, že musím udělat dvě. Mám velké vnitřní puzení i díky lásce k té kultuře udělat i druhou knihu, protože mám pocit, že by to krásně doplnila. 

To je dobrá zpráva, že se můžeme těšit už i na dvojku… 
Doufám, že to všechno opravdu klapne tak, abych tu dvojku mohl dodělat. Zbylo mi 12 krásných rozhovorů a mám spoustu materiálů. 

Reakce byly skvělé

Jak moc se změnil český rap? Jsou zásadní generační rozdíly mezi rappery? 
Řekněme, že tohle je věc, které jsem si trošku všiml. Existuje hodně funkčních veteránů, kteří neustále makají, ale dřív to tolik nebylo. Dřív se makalo na konkrétní desce a pak byly prázdniny. Mladá generace je zvyklá být ve studiu pořád a pořád něco nahrávat, ani nedávají všechno ven, víceméně chodí tak trošku do práce. Ale nechci, aby to znělo negativně. 

Proč myslíš, že jsou mladí pilnější? 
Myslím, že to primárně nastartovaly hudební platformy. Nemusíš vydávat všechno fyzicky, mít kolem toho strašně moc problémů, ale můžeš hudbu vydat poměrně rychle, to je podle mě hlavní důvod. 

Kolik rapperů ti poskytlo rozhovor pro knížku? 
Nemluvil jsem jen s rappery. Mluvil jsem s asi 40 lidmi a do knížky jsem použil 24 nebo 25 rozhovorů, napsal jsem zhruba podobný počet profilů, jsou tam další kapitoly třeba o médiích nebo o kompilacích. Mám strašně rád tu kapitolu o kompilacích. Myslím, že kompilace byly důležité pro vliv českého rapu. Vladimír Trčka, který dělal vizuální část knížky, použil všechny obaly, které jsem docela pracně sháněl, přijde mi, že to vypadá dobře. Mám z toho prostě radost. 

Jak moc ochotní ti, které jsi zpovídal? 
Když už jsem o tom začal mluvit víc, reakce byly skvělé. Nejčastější reakce byla, že je super, že to dělám já, protože nejsem žádný hejtr nebo člen nějaké party, to bylo příjemné. 

Šest až osm hodin na jeden rozhovor

Jak probíhaly rozhovory? 
Neměl jsem připravené otázky, měl jsem jen body, protože rozhovorů jsem dělal spousty a mám je naposlouchané. Napadá mě z hlavy třeba Marpo, který se rozpovídal, až jsem zíral. 

Jak těžké je tohle editovat? 
Přemýšlím, jak moc vás pouštět do kuchyně. Nad rámec toho, co se běžně dělá, jsem některé otázky a odpovědi přehazoval, ale tomu umělci jsem říkal, že to budu dělat. Když jsem cítil, že se někam dostáváme, i když jsem nechtěl jít tímhle směrem, tak jsem to nechal být. Já jsem hýbal s tou chronologií a přepisoval jsem to do češtiny. Psaná forma rozhovoru je vždycky jiná. S tím jsem měl hodně práce, protože co projde v mluvené formě, v knižní absolutně neprojde. To je opravdu práce na několik hodin, každý rozhovor zabral 6-8 hodin čistého času.

Úvodní foto: Archiv Ladislava Zemana