Dominik Landsman: Otázky do pořadu Na lovu nepíšu, nemám v podstatě žádné vědomosti

Dominik Landsman po studiích pracoval jako realitní makléř, po narození syna odešel na rodičovskou dovolenou. Peripetie, které zažíval se synem, jemuž dal krycí jméno Čeněk, zaznamenával do blogu, který se stal hitem. A tak vyšla knížka Deníček moderního fotra, která se dočkala v roce 2021 zfilmování. A pěti knižních pokračování. K tomu je Dominik autorem nebo spoluautorem dalších devíti knížek, každý týden navíc v Reflexu vychází jeho satirická rubrika Divoký kačer. Je také scenáristou vědomostního pořadu Na lovu a jeho odnoží, tedy Hvězdného speciálu a Superlovu.

Jak se z úspěšného spisovatele a blogera stane scenárista vědomostní soutěže?
Neberu se vyloženě jako škatulkový spisovatel. Píšu a dělám humor. Po nějakém čase se mi díky Deníčku ozvala paní produkční, jestli bychom nerozjeli nějaký televizní pořad, vznikl nějaký pilot, ale úplně to krachlo. A po pár letech mi volala, že si na mě vzpomněla, že mají licenci na nějaký pořad, Chase, vůbec jsem nevěděl, o co jde, a že tam potřebuje nějakého scenáristu, který by do toho občas dal nějaký humor.  Myslel jsem, že se třeba podívám do hotového scénáře, změním jednu větu, která bude vtipnější a dostanu za to hodně peněz. Nakonec se to přetavilo v to, že jsem plnohodnotný scenárista. Samozřejmě tam nejsem sám, jsme tři, ale vzhledem k tomu, že ti ostatní tady nejsou, řeknu, že jsem hlavní scenárista.

V tuto chvíli je v pořadu pět lovců. Jak se vlastně hledaly největší mozky Česka?
Když se to rozjíždělo, produkce oslovila Menzy, hospodské kvízy, kde jsou, protože mají nějaký pořadník, nějaké výsledky, po univerzitách pátrali. Měli velkou spoustu lidí. Nicméně dost lidí, kteří jsou extrémně chytří a mají znalosti, jsou většinou nerdi, nejsou televizní typy. A z těch se podařilo dát do kupy nejvíc použitelné. Ačkoliv ze začátku nebyli úplně televizní ani tihle, už se pomalu začínají po těch třech letech tvářit jako televizní lidi a už to působí líp na kameru.

Máš některého lovce nejraději?
Musí se rozdělovat mezi lovci jako lidmi a mezi těmi charaktery, který jsme jim svým způsobem přidělali. V tom mě nejvíc baví Kalkulátor, protože jsme mu v podstatě vnutili roli prasáka. On je samozřejmě hodný kluk, tu roli jsme mu vnutili, on se jí podvolil, ačkoliv to není úplně lichotivá role. Přistoupil na tu hru, takže mě to velmi baví psát. Bál jsem se, že jak pořád ty úvody se vymýšlejí pořád dokola, že dřív nebo později se prostě musím vyčerpat, ale zjistil jsem, že u nějakých témat to vesměs ani nejde, to by se muselo vysílat mnoho desítek let, abych se začal opakovat. Zrovna u Kalkulátora to je v pohodě, u pana Lišáka je zase narativ, že to je malý šprt… 

Vypadá tak, co si budeme povídat…
V reálném světě to je normální týpek, ale stylizovali ho do takového nerda, do něj se dobře strefuje. 

Přišel za tebou někdo z lovců, abys náhodou do úvodů nedával něco, co by se jim nelíbilo?

Občas někdo přijde, respektive se zeptám, jestli to téma je v pohodě. Většinou řeknou, že to už není v pohodě a že to je za hranou. U někoho tam třeba nemíchám rodinu. 

Když píšeš otázky, přemýšlíš, jestli lovce převezeš? 
Já otázky nepíšu. Už se mě ptalo několik lidí, jestli píšu otázky a jak je vymýšlím, ale to dělají úplně jiní lidé. To musí jít úplně mimo produkci, aby se to nedostalo nějakým způsobem ven. Je to hrozně ošetřené, už z toho důvodu, že to je licence a že nad námi jsou licencoři, který na to dohlížejí. Takže to píšou otázkáři, se kterými ani nepřijdu do styku, nevím, kdo to je. Ani bych to nezvládl, protože v podstatě nemám znalost. Možná ve škole jsem se něco naučil. Když je natáčení, 90 % těch věcí vůbec nevím, dozvím se něco, co jsem nevěděl, ale pak to vidím v televizi a znovu to nevím.

Co ti říkali kamarádi, když ses rozhodl jít na rodičovskou dovolenou?
Samozřejmě se mi smáli. A byly takové ty macho vtípky, že žena má nejenom kalhoty, ale i varlata. Časem to přestalo a už se to neřešilo.

Říkáte synovi skutečným jménem, nebo se ujal Čeněk?
Říkáme mu skutečným jménem. Ale když o něm mluvím, tak jsem si nějak jako zafixoval, že nesmím říkat, jak se jmenuje, což často nedává smysl, třeba když mluvím s nějakým svým kamarádem, který stejně ví, jak se jmenuje. Párkrát se mi už stalo, že jsem jako na něj třeba zakřičel „Čeňku!“ Už od toho pomalu upouštím i na sociálních sítích, většinou to nějak opíšu. 

Jak dlouho trvalo, než se rozhodl začít psát blok o rodičovských zážitcích?
To zas tak dlouho netrvalo. Pár měsíců po narození jsem byl pořád doma, byl to opruz, a tak jsem si po večerech, když dítě usnulo, o tom začal psát. Samozřejmě jsem to pojal vtipně, protože pole bylo velmi obsazené matkami, každá druhá píše blogísek o výchově. Tak jsem to pojal tak, že budu psát trošku vtipněji a s větším nadhledem.

Čekal jsi, že by ses s blogera mohl stát spisovatelem?
Nejenom, že jsem to čekal, já jsem to chtěl. V podstatě to byl další záměr toho, proč psát blog, že jsem to chtěl vydat jako knihu. A než jsem to začal nabízet vydavatelům, sami mě oslovili, jestli to nechci vydat, takže jsem to měl v podstatě bez práce. Docela dost lidí se mě ptá, jestli jim poradím, že píšou knihu a jak to mají udělat, ale já jim neporadím, protože jsem si tím klasickým kolečkem s nabízením rukopisů neprošel. Nevím, jak to chodí, měl jsem to ulehčené tím blogem.

Podle tvé prvotiny Deníček moderního fotra vznikl stejnojmenný film. Nechystá se další, ať už na fotrovské téma, nebo podle jiné knížky?
V jednu chvíli probíhaly rozhovory ohledně Adorábla pro děti, to nedopadlo, ani jsem to nějak netlačil. Film podle mé knihy už mám, není to nějaká moje ambice. Je to hezké, ale spíš bych napsal scénář k nějakému filmu, který nemá s knihami nic společného. 

Je nějaký vysněný projekt, který by chtěl realizovat? 
Chtěl bych napsat seriál. Už jsem jeden seriál napsal, ten byl na zaniklé internetové televizi, teď mám napsaný další a snažím se ho někde udat. A to je další meta, ani ne film, jako seriál. Samozřejmě vtipný. Film je z mého pohledu hrozně krátký, tam se nedá ty postavy rozvinout. 

Předpokládám, že to bude spíš sitcom nebo nějaký humorný formát…
Neznám přesnou definici sitcomu, vždycky si představuj vtípky z běžného života a na pozadí se smějí mrtví lidi, to úplně nesnáším, ten umělý smích. Mně se třeba hrozně líbí IT Crowd, protože sitcom vychází z reálného života a mně se víc líbí, když je to přitažené za vlasy, když tam jsou absurdnější věci, co se v podstatě v reálném životě nemůžou stát. Tímhle směrem bych šel. 

Chystá Dominik počít další dítě, aby měl materiál na své další fotrovské knížky? Jak se s kolegou Tomášem Břínkem alias TMBK dostali k sepsání autorizovaného hanopisu Jiřího Ovčáčka?  A má teď v počítači rozepsanou nějakou další knihu? 
To se dozvíte, pokud si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.