Foals exkluzivně: Naše poslední deska je milostný dopis nočnímu životu, v Praze zahrajeme i písně, které Češi naživo neslyšeli  

Britská indierocková kapela Foals v České republice vystoupila už dvakrát. Pokaždé to ale bylo v rámci festivalu: V roce 2013 na Rock For People, o tři roky později na Metronome Festivalu. V pražských Žlutých lázních 28. června u nás odehrají první samostatný koncert. Z původního kvintetu se smrskli na trio a vloni v červnu vydali sedmé album Life Is Yours, které hned představili na hlavní stage festivalu Glastonbury.

Vytočili jsme londýnský byt jejich bubeníka Jacka Bevana, abychom v exkluzivním rozhovoru pro Expres FM probrali novinky poslední doby. 

Vaše nejnovější deska vznikala během pandemie a zní velmi pozitivně, tanečně a lehce. Měli jste potřebu uprostřed časů temných pro hudbu i pro každého z nás přijít s něčím povzbuzujícím? 
Přesně tak to bylo. Neplánovali jsme to, ale byl lockdown, celý svět se uzavřel a my ztratili pocit, že žijeme. Chybělo nám chození do barů, klubů, restaurací a setkávání s našimi přáteli. Nahrávání alba byl takový milostný dopis nočnímu životu. Neměli jsme zkrátka potřebu natočit desku plnou zoufalství. Byla to reakce na to, jak jsme se tehdy cítili. 

Bylo ve studiu těžké přepnout uprostřed atmosféry plné strachu do pozitivní nálady? Odkud jste čerpali tu energii plnou radosti a slunce?
Museli jsme si ji nasimulovat, protože mimo studio jsme byli zavření doma, byla zima a byla to depresivní doba. Takže to byl únik. Ve studiu jsme vzpomínali na staré časy, kdy jsme se měli skvěle, protože jsme večer mohli chodit svobodně ven. A to se otisklo do naší hudby. 

Jak se vašemu kytaristovi Jimmymu Smithovi, který žije trvale v Los Angeles, podařilo dostat se uprostřed lockdownu do Anglie a nahrávat s vámi?
Přiletěl na krátko v době, kdy se ještě cestovat mohlo. Mezitím se ale změnila omezení a on zůstal asi půl roku uvězněn v Anglii. Pro nás to bylo štěstí, ale on byl frustrovaný, že nemůže zpátky. 

Museli jste si zvykat na práci v triu, protože váš klávesák Edwin se rozhodl kapelu opustit. Čtyři a tři členové v kapele, to znamená úplně jinou tvůrčí energii…
V určitém smyslu to bylo pozitivní. Jimmy je velmi nadaný klávesista, takže měl konečně příležitost soustředit se na synťáky, aniž by někomu takzvaně lezl do zelí.  Když jsme skládali, bylo to převážně tak, že já hrál na bicí, Yannis na kytaru a Jimmy na klávesy, už ne na kytaru jako dřív. Takže to byla úplně jiná dynamika, než na jakou jsme byli zvyklí, a moc nás to bavilo. 

Takže hledání dalšího člena kapely bylo zcela mimo diskuzi?
Známe se s Yannisem už dvacet let, takže myšlenka, že bychom do kapely přijali někoho, koho neznáme nebo koho neznáme dobře, nám jednoduše nedávala smysl. 

Mnoho intepretů tvrdí, že čím jsou starší, tím se jejich hudba zjednodušuje. Myslíš, že u této, řekněme posluchačsky přístupnější hudby na chvíli zůstanete? Ví se o vás, že každá vaše deska naopak kontrastuje s tou předchozí…
Myslím, že nepůjdeme cestou postupného zjednodušování. Podle mého je naše poslední deska pravděpodobně tou nejjednodušší, kterou jsme kdy natočili a natočíme. A taky se mi díky tomu moc líbí. Ale jinak budeme dál dělat ten náš eklektický mix, vzešli jsme přeci jen z math rocku. Poslední deska byla jednoduchá, abychom skrz její tanečnost mohli vytvořit štěstí. Ale v budoucnosti půjdeme určitě dál cestou komplikovanější hudby.  

Váš frontman Yannis navštívil v poslední době několikrát svůj rodný řecký ostrov Karpathos, kde stále žije jeho otec, a tvrdí, že mu učarovaly řecké lidovky. Třeba je implementuje do skladeb Foals…
Yannisovo dědictví je úžasné, na tom ostrově se hraje velmi tradiční hudba. Jsem si jistý, že o tom, že by takový druh hudby dělal, jen žertuje, ale zároveň je ta hudba pro něj velmi důležitá a je působivé, jak je čistá. Nedovedu představit, že bychom natočili desku řecké lidové hudby, ale inspirace tam někde určitě je. 

Během lockdownu jsi nemohl hrát na bicí. Prý ses vrhl na vaření a svou kuchyň jsi proměnil v hotovou laboratoř…
Když začala pandemie, chtěl jsem dělat něco kreativního a začal přemýšlet, co mě baví a co můžu dělat doma. Takže nejdřív jsem vyráběl různé druhy bonbónů a pak začal vařit normální jídlo. Jídlo shledávám velmi zajímavým a u vaření jsem zůstal dodnes.  Po covidu jsem začal ještě více rozšiřovat sbírku svých kuchyňských nástrojů a vychytávek. Takže to vůbec nebyla nějaká krátká životní fáze. 

Co je v kuchyni tvá vlajková loď?
Jsem velmi dobrý v grilování, umím udělat fantastické barbecue v americkém stylu, dělám dost dobrý japonský ramen a rád vařím těstoviny. Pustím se rád do čehokoliv, baví mě zlepšovat svou kuchařskou techniku, a to je běh na dlouhou trať. 

Videoklip k songu 2 AM jste natáčeli v Kyjevě s ukrajinským štábem pouhý měsíc před ruskou invazí. Viděli jste tak město těsně před tím, než bylo zničeno. Jaké jste z toho měli pocity?
Já ani Jimmy jsme do Kyjeva natáčet nejeli, protože byl covid a stále platila omezení, takže tam Yannis jel sám a viděl město. Je to moc smutné, protože v Kyjevě jsme vždy zažívali skvělé chvíle, a je těžké vstřebat, co se tam teď děje. Snad to brzy skončí. 

Pojďme to odlehčit: Před několika lety Yannis prohlásil, že Foals budou první kapelou, která zahraje na Měsíci. Máte to stále v plánu?
Jestli chce Yannis hrát na Měsíci, tak může, ale beze mě. Mám těžkou klaustrofobii, takže do rakety mě nikdo nikdy nedostane! 

Jak velkou máte dnes koncertní kapelu? 
Šest lidí. Kromě nás tří ještě perkusista, basák a klávesák. Jsou to všechno lidi, které známe dlouho, takže jsme po Edwinově odchodu nemuseli hledat nějaké nájemné hráče. 

V červenci  budete předskakovat na americkém turné skupině Paramore. Jak došlo k tomuto spojení? 
Myslím, že jejich zpěvačka Hayley Williams v nějakém rozhovoru kdysi řekla, že poslouchá naší hudbu, což nám přišlo cool. A tím to asi vzniklo. Setkali jsme se s nimi zatím jen velmi krátce, takže se těšíme, že je poznáme víc. Moc se mi líbí, co dělají a jak se během let neustále vyvíjejí a proměňují, o což se snažíme také. Už dlouho jsme nikomu nepředskakovali, tak to bude příjemná změna. 

O měsíc dřív ale přijedete k nám na první samostatný koncert. Máš na Česko nějakou vzpomínku?
Bohužel jsme zatím neměli čas si prohlédnout Prahu, protože když jezdíme po festivalech, je to jen na otočku. Přiletíme, zahrajeme a zase odletíme. Takže se těším, že si konečně prohlédnu město. A také že vám dáme víc. Naše samostatná show je, na rozdíl od festivalového setu, zcela jiný zážitek. Za prvé budeme hrát déle a za druhé budeme hrát songy, které bychom na festivalu nikdy nehráli, čili nejen singly a velké koncertní vypalovačky. Ještě nevím, co budeme hrát, protože jsme zatím nezačali zkoušet, ale určitě to budou songy typu Black Gold a věci, které Češi naživo ještě neslyšeli. 

Je po Brexitu pro britské muzikanty a jejich management obtížné vyjet na turné po Evropě? 
Pro tour manažery je to mnohem komplikovanější. Je to čirá noční můra, něco, co jsme si nepřáli. Je to devastující hlavně pro mladé kapely.  Kdyby se to stalo, když nám bylo dvacet, nebyli bychom schopni dovolit si hrát v Evropě, a pokud ano, asi bychom nebyli natolik organizovaní, abychom zvládli všechno to papírování. Je to opravdu smutné a pro umělce je vyjet na turné dnes těžší než kdykoliv předtím, zvlášť pak pro méně známé a středně známé interprety. Vše je mnohem dražší a složitější. Zvyšují se náklady na život, je inflace, takže jsou země, kam jsme jezdili mnoho let, ale dnes je to pro nás ztrátové, takže někam jedeme, protože tam jet chceme, už s tím, že přijdeme o peníze. Je to těžké. Je to už sedm let, co si lidi brexit odhlasovali. Ale doufám, že jim to dojde a jednou proběhne nové referendum. Jsem si jistý, že by se ho zúčastnilo opravdu hodně lidí. 

V květnu bude v Londýně korunován nový král. Je to něco, na co se těšíš, nebo tě to nezajímá? 
Není to nic pro mě. Možná je to zajímavější pro lidi v zahraničí, kteří v tom vidí takové to kouzlo starých časů. Já jsem cynik a nijak mě to nevzrušuje. Ale hodně lidí ano, takže pokud se těšíte, užijte si to. 

Moc děkujeme, Jacku. Užívej jarní pauzu před turné a moc se těšíme na váš koncert.
Skvělý, díky moc a díky za váš čas.  

Foto: Warner Music / Alex Knowles, Warner Music / Oliver Halfin