Hudebník a oční lékař Imran Musa Zangi: Jsem pyšný na to, že mám české občanství

Imran Musa Zangi, který byl dalším hostem Miloše Pokorného v podcastu Boomer Talk, je člověk mnoha profesí. Závodně krasobruslil, proslavil se jako jeden z nejlepších perkusionistů u nás, působí jako oční lékař, provozuje optiku a je také výtvarně činný. Na rozhovor dorazil se svým synem Filipem, takže tentokrát došlo i ke konfrontaci generací. 

Režisér a hudebník Filip Zangi se rozhodl svému otci, perkusionistovi Imranu Zangimu, darovat k jeho kulatým narozeninám netypický dárek: Realizaci sólového hudebního alba. Na kompletní vznik – od složení písní po jejich nahrání – stanovil lhůtu pouhého jednoho týdne. Album obsahuje devět autorských skladeb a současně s ním vznikl i krátký dokumentární film o průběhu nahrávání. Hudba tohoto projektu osciluje mezi soulem, funkem, popem a jazzem a k jeho realizaci si oba Zangiové přizvali celou řadu známých hudebníků, jako jsou basista Matěj Belko, kytarista Matěj Morávek, klávesista Jan Aleš nebo saxofonista Michal Žáček. Za bicími a perkusemi usedli právě Filip a Imran Zangiové a hosty na albu jsou Annamária d’Almeida, Michael Viktořík a další. Na křtu desky v Jazz Docku uvidíte toto uskupení naživo! Kromě toho bude součástí večera i promítání stejnojmenného krátkého filmu o nahrávání desky. Nové album pokřtí exkluzivní hosté Richard Tesařík a Jana Koubková.

Za to, že se neživím jen hudbou, může žena

Jaká je tvá odborná specializace?
V roce 1983 jsem nastoupil na kliniku na Karláku, specializace je oční všeobecná, prošel jsem dětskou problematikou, sítnicovou, přední segment, rohovka, imunologické záležitosti a tak dále. Ale dnes, pokud děláš na špičkovém pracovišti, v oku se najdou místa, která umíš víc než ostatní, například zelený zákal, šedý zákal, žluté skvrny nebo oftalmologie. Takže jsem se tam dvacet let školil a teď je můj úkol být něco jako dispečer, musím poznat, co pacientovi je, začít ho léčit nebo ho případně předat někam dál s vizí, co mají přibližně dělat. 

Viděl jsem tě bubnovat, strašně do toho „řežeš“. Netrpí při bubnování tvé ruce, které potřebuješ jako oční lékař?
Dobrá otázka, nicméně pevnost rukou není odvislá jenom od toho, jestli do toho řežu, ale odvíjí se od koordinace s hlavou a celkově s nervovým systémem. Nestalo se mi, že bych se rozklepal, navíc jsem vždy předtím, než jsem šel na sál, nikdy nehýřil a dával si pozor. Jediné negativní, co hraní přineslo, byly mozoly s krvácením, způsobené špatnou technikou, omlácené klouby a bolestivost. Koordinace pohybu naštěstí zůstala.

Patříš mezi ty, co si hudbu nechali takzvaně bokem a věnuješ se především svojí profesi. Proč ses neživil jen hudbou?
Dobré téma. Když jsem hrál s Yo Yo Bandem, tak jsem se úplně zbláznil, dokonce jsem dostal kvalifikaci od Pražského kulturního střediska a doma ženě nahlásil, že mám dobrou zprávu, že jsem se rozhodl si dát pauzu od medicíny a vrhnout se na hudbu. Řekla mi, že je to v pořádku, ale pokud chci žít s ní a jet stejným směrem jako ona, tak se mám držet obou oborů, pokud ne, tak že mám opačný směr. Tak jsem nasedl do stejného metra a medicínu neopustil. Po revoluci to šlo strašně nahoru, Yo Yo Band byla velká jízda a nutkání tam bylo furt. Pak jsem si udělal druhou atestaci, což je nejvyšší kvalifikace, a doufal, že se i medicína zmátoří. Stalo se a dnes jsem rád, že oba ty obory mám. Ale měl jsem opravdu chuť dělat jenom tu muziku.

Svoje nástroje miluji

Má tvůj naturel vliv i na hudbu, kterou si poslouchal a kterou děláš?
Byl jsem obklopován hudbou, kterou mi pouštěl táta – Frank Sinatra, Milan Drobný, Eva Pilarová, Tom Jones. Mimo to tam neustále proznívaly naše národní rytmy a melodie. V perské hudbě je to úplně jinak, jiný druh zpěvu a tak. Ty vlivy tam jsou, ale zároveň ten Sinatra nebo Milan Drobný otvírají jiné obzory.

Vyvíjí se nějak nástroje, na které hraješ?
Jako obsluhovatel bicích nástrojů, které jsou ze dřeva a kůže, k nim mám vztah třeba jako k pianu. Jsem konzervativní, a když něco hraje, tak to nechci měnit. Pak jsou takové ty různé věci, které si přikupuješ a tam je vše pořád dokolečka, akorát to má jinou technologii výroby. Můžeš si ušetřit hodně času tím, že máš něco přednatočeného, pak jen zmáčkneš čudlík a jede to. Nejsem si jistý, jestli se něco jiného vymyslelo, protože existuje jen tělo a blána, tím to končí. Svoje nástroje miluji, nechci je opouštět a nechci je měnit, pokud není nutno.  

Co další technické vymoženosti? Jsi fanda nakupování nových spotřební věcí, mobilů, televizí a tak?
Úplně to nesnáším. Teď bych si měl vyměnit mobil, protože už je popraskaný a děravý a strašně se mi do toho nechce, tyto věci velmi nerad měním, možná lenost. Nejsem ten, co by rád nakupoval. 

Za co rád utrácíš?
Za dobré víno, cestování, ale i za ten hudební nástroj. Co se týče jiných věcí, tak jen podle nutnosti.

V rámci tohoto dílu Boomer Talk se připojil i Imranův syn Filip.

Filipe, s tátou jsme se bavili o tom, jaká hudba ho ovlivňovala. Jakou hudbu jsi poslouchal ty a jakou ti podsouval táta?
Filip: Hudbě jsem se začal věnovat až v 16 letech a v té době jsem poslouchal hodně jazzových věcí, možná více než dnes, kdy tíhnu i k popu nebo rocku. Funk a R’n’B je moje srdcovka a většina věcí, které poslouchám, se zastavila v devadesátých letech. Ta současná už není můj šálek, dnes se více řeší sound design a obsah samotný zažívá něco jako degradaci. 

Poslouchal jsi podobné věci jako táta? Nebo už jsi od toho byl daleko?
Filip: S tátou se na hudbě shodneme prakticky vždycky, máme rádi podobné věci. Jsou věci, na kterých se neshodneme, ale to jsou drobnosti, v 95 % to máme stejně.

Jaký je rozdíl mezi perským a českým humorem? V jakém jazyce přemýšlí? Jakým životním heslem se řídí a co mu otec řekl na záměr bubnovat?
poslechněte si v aktuálním vydání podcastu Boomer talk. 

Imran Musa Zangi

Český lékař specializující se v oboru oftalmologie, optik a perkusionista íránsko-iráckého původu. Narodil se v Teheránu, od dvou let žije v Praze. V mládí Imran Zangi závodně krasobruslil, patnáct let účinkoval v dětské revue po Evropě. Po ukončení sportovního gymnázia pokračoval ve studiu všeobecného lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Pro specializaci očního lékaře se rozhodl již ve čtrnácti letech. Již během vysokoškolského studia začal od roku 1980 koncertovat s Miki Volkem a skupinou B komplex. Následně spolupracoval pět let s Horkým dechem Jany Koubkové, byl členem či hostem několika kapel jako Yo Yo Band, Yandim Band, Dan Kohout Band, -123 min. nebo Monkey Business.  Společně s pianistou Martinem Kratochvílem a kytaristou Tonym Ackermanem vytvořili vlastní trio. V roce 1984 získal jako první v Československu kvalifikaci instrumentalisty na perkuse. Hovoří persky, arabsky, anglicky a rusky.

Úvodní foto: David Sedlecký, foto v textu Expres FM / Jozef Rams