Jan Koller: Příští Mistrovství světa by se mělo hrát ve fotbalové zemi, do Kataru bych nejel

Nejlepší střelec v historii českého nároďáku, Jan Koller alias Dino, navštívil Ranní klub. S Milošem Pokorným probrali aktuální Mistrovství světa v Kataru a také o svém dokumentu Příběh obyčejného kluka.

Aktuálně probíhá Mistrovství světa v Kataru. Jel bys tam jako fotbalová osobnost, kdybys byl pozván? 
Fotbalistům se nedivím, že tam hrají. Je to Mistrovství světa, které je jednou za 4 roky. Je to největší fotbalová akce, u toho chce být každý fotbalista. Otázka je, jestli bych tam jel takhle po kariéře. Asi spíš ne, už jenom kvůli tomu cestování. I kdyby mě někdo pozval, asi bych tam nejel.

Co ti na tom nejvíc vadí?
Není to komfortní pro fanoušky. Není to místo, kde má být najednou x milionů lidí, je to na malém prostoru, myslím si, že v tomto ohledu jsou tam velké nedostatky. Navíc to není fotbalová země, hraje se to v zimě. Není to v tom tradičním termínu. Nejsem zastánce těchto destinací. Doufám, že to ví i FIFA a že už v takhle malé zemi mistrovství světa nebude.

Pojďme se podívat na tvůj dokument Příběh obyčejného kluka. S tím jste bodovali nejen u nás, ale také v zahraničí. Kde jste ještě měli úspěch?
V první řadě jsme rádi, že se to lidem líbí. Pro mě je největší pocta, když mě lidi potkávají na ulici a říkají mi, že se jim ten film líbil, dokonce i ženskému publiku. Toho si nesmírně vážím. Zúčastnili jsme se také Filmového festivalu sportovních filmů v Liberci, kde jsme získali jednu z cen. Díky té ceně jsme se také nominovali na Mezinárodní filmový festival sportovních filmů v Miláně. Tam jsme získali taky jednu cenu kritiky, toho si moc vážíme. Jsem rád, že byla oceněna práce tvůrce Petra Větrovského a filmového štábu, který na tom pracoval.

Jaká byla tvoje první reakce, když Petr Větrovský přišel s nápadem na dokument?
My jsme se sešli už v době těžkého lockdownu a diskutovali jsme o tom asi šest hodin. Petr přišel s konkrétním nápadem a mně se to docela zalíbilo. Do toho ještě lockdown, kdy nebylo co dělat, tak jsme do toho pustili.

I zahraniční záběry jste točili v lockdownu?
Ano, kvůli tomu se natáčení trošku protáhlo. Třeba cesta do Dortmundu se musela třikrát zrušit kvůli covidové situaci, jedna cesta do Belgie se taky rušila. Z hlediska organizace to bylo velmi náročné.

Byly všichni aktéři vstřícní?
Ano. Všem, kteří v tom filmu byli, bych chtěl strašně poděkovat, že se toho zúčastnili a našli si čas. Třeba Pavel Nedvěd kvůli tomu přijel sem do České republiky. Dede, který žije napůl v Německu a v Brazílii, kvůli mně posunul cestu do Německa o 14 dní. Chci jim ještě touto formou moc poděkovat.

Nepřemýšlíš o tom, že by ses více zapojil do fotbalového dění v Česku? 
Nehodlám se zapojovat. Nejsem na tohle typ. Ani by mě to nenaplňovalo, takže nehodlám kandidovat do nějakých funkcí. Už jsem ve výkonném výboru okresního fotbalového svazu Písek, ale spíš jsem takový typ, který je rád na hřišti a nechci být někde v kanceláří a něco řešit.

Kdybys měl říct tvůj ideální český tým, ve které sestavě jsi hrál nejraději?
Samozřejmě to byla sestava z Mistrovství Evropy v Portugalsku, kdy jsme všichni byli na vrcholu a měli jsme skvělou formu. Dodneška mě mrazí z toho, jak jsme vypadli s Řeckem. Hlavně moje situace, kdy jsem 10 minut před koncem mohl rozhodnout a dostat nás do finále. Tahle šance mě snad ze všech šancí, co jsem neproměnil, mrzí nejvíc.

A kde ti bylo jako fotbalistovi dobře?
Asi v Belgii. Poslední sezóna v Lokerenu a pak Anderlecht. Tam jsem si zahrál asi nejhezčí fotbal, hráli jsme proti top klubům Evropy, dokázali jsme je doma porážet. Hrál jsem za národní tým. Samozřejmě, že ten největší fotbal jsem hrál v Dortmundu, ale na Belgii moc rád vzpomínám. 

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda