Jana Rezková: Do Výměny manželek se začali hlásit všemožní lidé, když bulvár prozradil, že je za to honorář

Přes pozici skriptky, na které začala pracovat ještě při studiích, se stala režisérkou, kameramankou a kreativní producentkou. Jana Rezková stojí za pořady Výměna manželek, Ztracená rodina nebo Holky pod zámkem, nevyhýbá se ani hrané tvorbě, a tak její jméno můžete najít v kolonce režie u seriálů Jedna rodina, Zoo, Krejzovi, Ohnivý kuře, Přístav nebo Ordinace v růžové zahradě a Doktoři z Počátků. Vzhledem k tomu, že startuje už dvacátá série Výměny manželek, hlavní téma je jasné… 

Čekala jste, že by se mohla Výměna manželek vysílat 20 let?
Ani náhodou. Když jsme s tím začínali v roce 2004 – respektive 2003, kdy jsme začínali sledovat cizojazyčné epizody a seznamovat se s tím formátem – mysleli jsme, že zkusíme jednu sezónu. Ale že to bude trvat 20 let, to mě ani ve snu nenapadlo. Myslím, že nikoho z nás.

Nevadilo vám, že lezete lidem do soukromí, i když vás tam teda samozřejmě sami pozvali?
Nemůžu říct, že by mi to nějak vadilo. Spíš jsem měla hrůzu z toho, abych něco neprošvihla. Takže první řady byly hodně náročné. Štáb mě víceméně nenáviděl, nepouštěla jsem je ani na oběd.

Aby náhodou nenastala nějaká zaznamenáníhodná situace… 
Myslím, že jsme to tak měli všichni, to zdravé jádro, které je tam vlastně dodnes. To je taky obdivuhodné. Občas někdo přišel, pak zase odešel, dost často to bylo proto, že to nedával, je to poměrně psychicky náročné.

Ze začátku to vypadalo celkem jako selanka, ale postupem času se do pořadu hlásila spousta extrémních případů. Rodiny v rodinách často byli alkoholici, mohli jsme vidět psychický, možná i fyzický teror, o nepořádku nemluvě. Byl ten posun vaším záměrem, aby Výměna manželek udržela diváckou pozornost? Nebo to je tím, že se hlásili kvůli finanční odměně?
Je to vývoj. Myslím, že to jde ruku v ruce s tím, kdy bulvár prozradil, že za to jsou peníze, protože v první, druhé a půlce třetí řady nikdo neměl tušení, že jsou za to nějaké peníze. Pak to někdo vyšťoural, řekl, že za to je 50 tisíc a samozřejmě se začali hlásit všemožní lidé. 

A ty standardnější rodiny, když to tak budeme nazývat, ztratily zájem? 
Vůbec ne, poměrně často máme mezi účastníky i movitější střední třídu. Konkrétně v současné době zrovna pracujeme na díle, kde bych do těch lidí vůbec neřekla, že se přihlásí. Ale chtějí nějakou změnu v životě.

Došlo někde při natáčení na pěsti?
Říkám s nadsázkou, že jednou po mně vystartovala jedna respondentka. Ale vůbec to nebylo tak, že by to udělala ve zlém úmyslu. O něčem jsme se bavili, já jsem zasáhla její velmi citlivé téma zneužívání v dětství a bylo to spíš zoufalství. Pak jsme se tomu zasmály a pobrečely si spolu. Vůbec to nebyla agrese. 

Stalo se někdy, že zasahovala policie? Třeba při závěrečném setkání párů? 
Policie ne, ale ochranku si tam občas bereme. Není to úplně standardní, ale pokud oba dva režiséři dojdou k závěru, že by to bylo vhodné, máme ochranku.

O výměnách se často píše i v bulváru, čile se o nich diskutuje na internetu. To je asi sen každého tvůrce mít takový dosah…
Asi by to měl být můj sen, ale že by to bylo extra příjemné… 

Během natáčení jste potkala stovky lidí. S kolika z nich – a teď nemyslím celebrity, které se taky občas účastní – se ráda potkáte na kafe?
Je jich pár. Musím vypíchnout první gay pár, který se zúčastnil Výměny. To jsou bezvadní kamarádi, jezdím za nimi na Moravu, když jsou jsou v Praze, jedou za mnou.

A s celebritami, které jste v rámci výměny potkala, máte přátelské vztahy?
Na prvním místě je Osmany Laffita, ten je i kamarádem mojí dcery, ta ho do toho vlastně v uvozovkách ukecala. 

Sledujete osudy účastníků i zpětně?
Vrací se k tomu teď postupně TN.cz. My jsme to intenzivně sledovali po prvních dvou řadách, což byl vlastně samostatný formát. Pak jsme o to opustili. Teď se k tomu vrátilo TN.cz a doufám, že se nám na léto podaří natočit nějaké speciály, že bychom sáhli do minulosti a podle sledovanosti bychom se podívali do těch zajímavějších rodin. Ale nevím, jestli s tím budou souhlasit. Nebude to asi jednoduché.

Jestli to dobře dopadne, uvidíme, jestli se pořád mačká had?
Rozhodně! Mačkání hada se táhne jako červená nit. Bylo úžasné, že jsme točili znovu v Žitavě a shodou okolností pán říkal, že přijde kamarádka na návštěvu. A vstoupila Jana i s jiným hadem. To prostě nevymyslíte, jenom tupě hledíte a říkáte, že už to není možné. 

Jak se změnily reakce na homosexuální účastníky za ty roky? Jsou k tomu dnes soutěžící otevřenější, tolerantnější?
V zásadě bych řekla, že ano. Ale teď zrovna točíme případ, kde to je velký problém, bůhví, jestli to vůbec dotočíme. Je tam velmi netolerantní tatínek.

A v tom případě se to úplně zahodí? 
Nezahodí, ukážeme, že to tak je. My až na výjimky, kdy někdo onemocní, nezahazujeme.

Dokáže vás ještě něco překvapit?
Mysleli jsme si, že ne. Všichni kolektivně. Ale každou sezónu ano. V letos vysílané sezóně bylo úžasné, že se nám přihlásila transgender osoba, to jsme hrozně ocenili. Myslím, že tím, že ukazujeme i menšiny, troufnu si říct, že děláme službu. Protože pokud lesby nebo gaye uvidí divák v jejich přirozeném prostředí, uvidí, že jsou úplně v pohodě, schopní se starat o domácnost, starat se o děti. Tak třeba bude i otevřenější.

Na internetu panuje rozšířený názor, že tvůrci při natáčení schválně, takříkajíc, přitápějí pod kotlem, vyvolávají různé scény a hádky, aby docházelo mezi vyměněnými páry ke konfliktům. Stává se to?
Jsem ráda, že v poslední době, když si občas přečtu komentáře, účastníci vstupují do těch diskuzí a vždycky vyvracejí, že je to nesmysl. Jsem ráda, že to dělají oni, že to nemusím dělat já, protože mně už to nikdo nevěří za těch 20 let. Je to nesmysl. Jsou situace, které nevymyslíte. Teď jsme tam měli strašně hezkou intimní scénku, která vlastně vznikla náhodou. Obávám se, že to ještě není odvysílaný díl, ale můžu prozradit, že dcera, která byla v pěstounské péči, najednou náhradní mámě řekla, že jsi jde změnit jméno, protože je v pěstounské péči a chce se jmenovat stejně jako táta. To tam stojíte, děje se vám to před očima, a říkáte si „Tohle napsat do scénáře, tak si budou myslet všichni že jsem blázen, že se to prostě stát nemůže“. A nám se kupodivu každou sezónu nějaká taková věc stane. 

Snaží se vás naopak ty páry zatáhnout do děje?
Mají tu tendenci, ale největší úkol režiséra je nepřekážet, být nestranný a nebýt vidět. 

A když pak vypnete kamery, musíte být mediátory těch sporů, nebo radši odejdete pryč? 
Někdy jsme, ale spíš – což mi samozřejmě zase nikdo nebude věřit – to uklidňujeme. Ne pokaždé, někdy to prostě odmítnou. Někdy nás poprosí o pomoc, tak to rádi uděláme.

Je pro štáb – a rodiče v něm obzvlášť těžký – když vidíte žít děti v nevhodném prostředí, ať už se to týká teroru, alkoholu nebo špíny? 
Samozřejmě, že je. Protože jsme lidi. A ty odsuzující komentáře, proč to ukazujeme? Myslím, že je dobře, že to ukazujeme, protože proč neukazovat pravdu? Proč máme vybírat jenom ty lepší, ty čisté? Zase si budeme lhát do kapsy? To už tady pár desítek let bylo, tak pojďme ukázat to, co se tady děje. Třeba to některým těm dětem pomůže. Neříkám, že všem, ale sociálky a OSPOD sledují Výměnu manželek. 

Už jsme narazili na pořádek, který je pro spoustu těch účastníků výměny manželek očividně zakázaným slovem. Jak reagujete, když vám nějaký takový bordelář nabídne občerstvení?
Hlavně sama sobě říkám, že nemám právo nikoho soudit. Do té rodiny musím vstupovat, co si o tom vnitřně myslím, nebo jak to cítím, je věc jiná. Ale v mnoha případech projdete ty domácnosti, aniž byste tam zatím točili, a pochopíte, že to, co máte před očima, je maximum, co ze sebe ten člověk je schopen prostě vydat. Přijdete tam, zujete se, přilepíte se ponožkami, ale jste ujištěn, že je gruntováno. Nemáte právo říct „No tak to ani náhodou!“ Můžete si jenom pomyslet „Chtěla bych vidět, jak to vypadalo, než bylo gruntováno!“ Na druhou stranu máme dost obsesivních chlapů, kteří jsou úplně hysteričtí na pořádek. To mě zaskočilo, to neznám. A je to pro mě zvláštní úkaz. Už se nám to stalo několikrát, že tam skutečně měřili pravítkem, jestli houbička je správně daleko od vodovodu. To už jsem nechápala vůbec.

A uklízejí sami, nebo to jenom vyžadují po partnerce, a to i té vyměněné? 
Máme různé exempláře, někteří takhle hystericky uklízejí i sami, někteří to jenom vyžadují po té manželce.

Čte Jana Rezková recenze? Trápí ji ty špatné? Měla by Výměna manželek šanci být opět nominovaná na Českého lva? A co by řekla kamarádce, nebo dceři, kdyby se chtěla přihlásit do Výměny? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku. 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.