Jediná hokejová šéfka na světě, Barbora Snopková Haberová, o pozici žen v mužském sportu, rozdílech v platech i boji Sparty o titul 

Ve Večerní show rádia Expres FM Vlado s Radkem přivítali jedinou ženu na světě, která šéfuje hokejovému klubu. Generální manažerka HC Sparta Praha Barbora Snopková Haberová prozradila, jaká v tradičním hokejovém klubu panuje nálada na začátku play-off, jaké vztahy má s šatnou a jestli se setkává s předsudky v ryze mužském prostředí. 

Jste jediná žena ve vedení hokejového klubu na světě…  
Dva roky zpětně byla generální manažerka v Bernu, vydržela asi půl roku. A ještě nedávno byla generální manažerka v Karlových Varech, nevím, jestli jste to zaregistrovali, ale už tam taky není. Takže ano, jsem opět jediná na světě v této pozici.

Jak vnímáte to mužské prostředí?
Jsem zvyklá od školy pracovat ve vysokých manažerských pozicích, kde většinou byli moji kolegové chlapi, takže mně to vůbec nevadí. V květnu to budou čtyři roky, co jsem do Sparty nastoupila spolu s Petrem Tonem a Jardou Hlinkou. Ze začátku si asi všichni museli trošku zvyknout, že jsem ženská, ale oni si zvykli velice rychle. Myslím, že všechno funguje, jak má.

Přípravu do hokejového světa jste měla už odmala, pocházíte z velké hokejové rodiny.
Tatínek Ivo Haber byl extraligový rozhodčí, dědeček Zdeněk byl ikonou plzeňského hokeje. Odtud je průprava do toho hokejového světa docela jasná.

Jaké to bylo budovat si vztah se Sparťany? A co pro vás Sparta znamená?
Ze začátku, když jsem tu nabídku dostala, tam byly takové obavy, jak mě vezmou fanoušci, jak mě vezmou partneři, jak mě vezmou hokejisti. Být ženou mezi muži není úplně jednoduché. Ale musím říct, že si všichni velice rychle zvykli a máme mezi sebou fajn vztah, jak v kancelářích, tak s kluky v kabině. Takže to bylo v klidu, všechno si sedlo.

Na jak dlouhý distanc si pouštíte třeba hráče?
Hráče mám trošku na delší distanc, jednání s hráči většinou za mě berou Petr Ton a Jarda Hlinka, které mám ve sportovním úseku. Co se to týká obchodu, marketingu, financí, tam je vzdálenost samozřejmě kratší.

Pouští vás Petr Ton nebo Jarda Hlinka třeba k výběru hráčů? Nebo to vůbec nespadá do vašich kompetencí?
Řešíme to. Kluci si vyberou s trenéry, tam je ta prvotní diskuze, pak se bavíme my, protože je to vždycky zásah do rozpočtu, a pak se to samozřejmě představuje ještě panu majiteli, který má víceméně poslední slovo.

Doporučila byste ženám, aby se do hokejového světa draly? A máte snahu dostávat víc holek na pracovní pozice do Sparty? 
Určitě v práci nerozlišuji mezi klukem a holkou, protože mi jde o práci, o kvalitu člověka, to vůbec není o tom, že bych si vybírala přednostně holky, nebo přednostně kluky. Ale s naším nástupem do Sparty, co říkali lidi, kteří tam zůstali, třeba Marek Táborský, náš tiskový mluvčí, se to hodně změnilo a je tam daleko víc žen než předtím. Což je, myslím, dobře. Osobně myslím, že ve sportovních odvětvích by se ženy neměly bát drát se na vrcholné pozice. Pevně věřím, že žijeme ve století, kdy to nemusí být čistě mužská záležitost.

Co říkáte na platové rozdíly mezi sportovci a sportovkyněmi?
Když to budu brát z pohledu ženy, asi bych taky chtěla stejný plat, jako mají chlapi. Když to budu brát z pohledu manažera, na ty platy musíte vydělat. A teď si pojďme položit otázku, co táhne víc, jestli ženský, nebo mužský sport. Myslím, že se teď ženský hokej u nás nadechl a holky předvádí skvělou práci. Jsem mimo jiné členkou a viceprezidentkou aliance European Hockey Clubs, kde je přes 90 klubů z celé Evropy, zrovna před měsícem jsme se tam bavili o tom, že ženský hokej opravdu začíná být všude v Evropě na vzestupu Hlavně ve skandinávských zemích, kde každý extraligový klub má ženský tým, což je super. Teď se toho trošku chytli Švýcaři, pevně věřím, že my se pokusíme něco vymyslet tak, aby holky měly šanci hokej hrát. Ale když se vrátím k vaší otázce, podívejme se třeba na tenis. Je to tak, jak to je. Jak jsem říkala, z pohledu manažera prostě na ty platy a všechno ostatní musíte vydělat. Hlavně prodejem vstupenek, musí vám chodit lidi, jsou to spojené nádoby.

V českém hokeji se hodně diskutuje o velkém počtu reklam na ledové ploše i dresech. Je nějaký způsob, jak se přiblížit stylu, který je v Americe, že dres i ledová plocha jsou čistší než u nás?
Myslím, že Amerika se spíš bude přibližovat nám, že to půjde obráceně. Jsem šťastná za sponzory a partnery, které máme, ať jsou to partneři Sparty, nebo partneři extraligy. Daří se nám domlouvat s partnery, že reklamy, když to řeknu naplno, nejsou tak vidět, jsou černobílé a nekřičí. Užíváme si dres, reklamy na něm nejsou tak výrazné, myslím, že to je ta cesta. Ale buďme realisti, reklamy z dresů a z ledové plochy rozhodně hned tak nezmizí.

Myslíte, že čeští hokejoví fanoušci jsou fanoušci úspěchu a chodí, jen když se daří?
Chtěla bych poděkovat všem našim fanouškům, kteří chodili, i když se na podzim nedařilo. Nám se opravdu nedařilo a chodili, návštěvnost, která nám z toho vyšla, je opravdu neuvěřitelná. Je to ta nejrychlejší zpětná vazba, kterou máte, rychle vám to říká, co máte dělat, co by bylo lepší. 

Je pro vás konkurencí fotbal? 
Pořád se mě někdo ptá, jestli jsme rivalové, jestli chceme fotbalové fanoušky. My s fotbalovou Spartou velice úzce spolupracujeme na zápasech, když je nějaká kolize a hrajeme třeba v neděli ve stejný čas, snažíme se uhnout tak, aby fanoušci mohli stihnout oba dva zápasy. Dáváme jim různé výhody, když mají vstupenku na fotbal, mají slevový kód na vstupenku na hokej a tak podobně. Snažíme domluvit s dopravním podnikem tak, aby fanoušci stihli přejet z Holešovic na Letnou. O nějaké rivalitě mezi fotbalovou a hokejovou Spartou nemůže být ani řeč.

Foto: HC Sparta Praha / Marek Táborský