Kamil Střihavka: Je úplně jedno, v jaké době žiješ, talent se prosadí

Hostem podcastu Boomer Talk byl oblíbený zpěvák Kamil Střihavka, který v lednu oslavil osmapadesáté narozeniny. S Milošem Pokorným probrali hudbu, profesní začátky, budoucnost dokumentárního cyklu Ikony, divadlo i image. 

Žánrové rozpětí Kamila Střihavky je široké a veřejnosti je znám nejen coby drsný rocker. S kariérou začínal v osmdesátých letech v teplické heavymetalové kapele Motorband. V letech devadesátých pak spojil síly s Michalem Pavlíčkem a Otou Balagem a společně slavili úspěchy s projektem BSP. Do povědomí fanoušků se zapsal angažmá v legendární české adaptaci rockové opery Jesus Christ Superstar – je považován za jednoho z nejlepších představitelů role Ježíše. Účinkoval také v muzikálech Johanka z Arku či Excalibur. Vydal i několik sólových alb a napsal divadelní hru Tolik hlav, pro jejíž uvedení založil Divadelní společnost Kamila Střihavky. Posledních pár let se věnuje úspěšnému projektu České televize Ikony Kamila Střihavky, v něm divákům nabízí mimořádná setkání s hudebními osobnostmi, které se ve své umělecké kariéře s Kamilem potkaly. 

Kdysi jsem slyšel historku o talentovaném zpěvákovi z Teplic, který přijel do Prahy sbírat zkušenosti a najít vhodnou kapelu. Je tahle historka pravdivá?
Uvedl bych to na pravou míru. Historka je to hezká, romantická, jak vesnický kluk s igelitkou do Prahy přijel. Pravda je taková, že ještě předtím, než mě Ota Balage oslovil s nabídkou sólové desky, ze které nakonec vzniklo seskupení BSP, jsem už měl za sebou profesionální kariéru s teplickou heavymetalovou kapelou Motorband. Mimochodem, nebyli jsme žádná ořezávátka, protože jsme historicky, jako první československá kapela, natočili svoje debutové elpíčko v západoněmeckém Stuttgartu, někdy kolem revoluce. Takže vyjukaný, neznámý kluk z ulice, co přišel do velkého světa, jsem nebyl. Ale je pravda, že Ota mi pomohl etablovat se na hudební scéně a seznámil mě s důležitými lidmi z branže.

Nedávno odešel jeden z nejlepších kytaristů historie Jeff Beck. Myslíš, že v současné zrychlené době je možné, aby vyrostly podobné legendy?
Odchod Jeffa Becka mě zasáhl, je mi to líto, byl to fenomenální hudebník a jeden z nejlepších rockových kytaristů všech dob. Jeho hudba mě provází celý život, objevil jsem ho v osmdesátých letech a jeho deska Guitar Shop je pro mě nejlepší rockovou deskou. K té tvojí myšlence: Je úplně jedno v jaké době žiješ, talent, který nezapřeš, se prosadí v jakékoliv době, ať je zrychlená, nebo zpomalená. Je to jen otázka toho, že takoví velikáni se nerodí každý rok a my musíme mít trpělivost. Je to jako s fotbalovým áčkem – jsou období, kdy je silná generace a sejde se to, stejně jako v hudbě. A pak jsou období, kdy ta generace na fotbal až tolik nemyslí a spíš je zajímá, co si všechno za vydělané peníze koupí. A to už je na delší debatu. Nemyslím si ale, že by jakákoliv doba byla překážkou, aby se výrazný talent prosadil. Chce to čas, doufám, že se velcí talenti, které máme i u nás, budou nadále objevovat. A já za to budu rád.

Stal ses divadelním autorem, hodláš v tom pokračovat?
Asi narážíš na moje představení Tolik hlav, které mělo premiéru v roce 2015. Hráli jsme ho pět let. Celé jsem to napsal, zrežíroval, ale i vyprodukoval a vlastně jsem dělal kulisáka, oponáře nebo šatnáře a dělal jsem to strašně rád – v divadle jsem strávil osmadvacet let, divadlo se stalo součástí mého života a chtěl jsem si vyzkoušet ten proces, jak se divadlo dělá. Bylo to úžasné období, mělo to dobrou návštěvnost i skvělé ohlasy, bohužel Covid do toho hodil vidle. Přiznám se, že jsem v sobě zatím nenašel sílu to znovu nahodit. Dva roky tvrdých lockdownů spoustu z nás zasáhly, vzaly nám vítr z plachet, a to i psychicky. A pokud půlku života kupčíš se svými emocemi a rozdáváš se, musel bys mít hroší kůži, aby tě to nezasáhlo. Vždycky čekám na pomyslný impuls, který třeba přijde, a toto představení opráším. V hlavě mám však pár let námět na další divadelní hru ve fázi rozpracování. Ale po tříleté pauze jsem si uvědomil, že bych se měl více věnovat hudbě, fanouškům, kapele, začal jsem pracovat na nových věcech. Trochu za to může i série Ikony, protože to setkávání je inspirující, hned po první sérii jsem ožil a začal psát nové věci.

Série Ikony je úspěšná. Kolik je hotových dílů a kolik jich ještě plánujete?
První sérii jsme odvysílali v loňském roce a měla deset dílů, druhá běží od ledna a má také deset dílů. V současné době komunikujeme s naším kreativním producentem Jiřím Hubačem, za kterého jsme moc rádi, protože je to profesionál každým coulem a tím projektem žije, bavíme se o třetí sérii. Každá televize má však pravidlo číslo jedna, a tím je sledovanost, takže si pan Hubač ve třetí sérii vymínil být u výběru hostů.

Nakolik pro tebe byla a je image důležitá, třeba co se délky vlasů týká?
Nikdy jsem nebyl typ, který by kladl důraz na image. Mojí image jsou právě ty vlasy a dovedu si představit, že bych rozhodil spoustu fanynek, kdybych si je ostříhal. Pro mě jsou vlasy symbolem svobody a pamatuji si, že jsem měl nejdelší vlasy v pluku, když jsem byl na vojně. Nesměli jsme mít rádio ani magneťák, tak jsem chodil s kytarou po ubikacích a hrál místo těch magneťáků na kytaru. V podstatě jsem byl v té době celebritou pluku. Sloužil jsem ve Stříbře, a když jsem šel v neděli na procházku, tak jsem se oholil, zapálil cigaretu a lidi mě potkávali a zdravili. Takže jsem na vojně zažíval okamžiky popularity. Hudba mě zachránila před nasluhováním a díky tomu, že jsem byl nejvyužívanější magneťák pluku a chodil hrát i vojákům v administrativě, vyčistili mi rejstřík.

Byly nějaké momenty, že by někdo, třeba vydavatel, vyvíjel tlak na změnu image?
Ne. Když jsi silná osobnost, tak si nejenom nenecháš mluvit do své tvorby, ale už vůbec ne do osobních věcí. Díky tomu, že jsme v rockovém odvětví, nejsme v područí všech těch manažerů, agentů a vydavatelů. Já jsem stará škola, osobnost se vytváří v průběhu leta sbíráním zkušeností. A stará škola jsem proto, že vždy je na prvním místě hudba a tohle jsou pro mě nepodstatné věci.

Co ho štve na současné době? Kolika let by se chtěl dožít? Který koncert byl pro něj zásadní? A jak to má s technologiemi?
To si poslechněte v podcastu v úvodu článku. 

Foto: Expres FM / Petr Novák