Kryštof Rímský: Nejsem vyloženě typ na hlavní role a netrpím tím

Herec Kryštof Rímský byl hostem rádia Expres FM. S Milošem Pokorným probrali aktuální Letní shakespearovské slavnosti, seriál Ulice, rodinné vztahy a spoustu dalších témat. 

Vaše rodina je jeden herec vedle druhého. Když se sejdete, bavíte se o práci?
Mám to z obou stran. Z matčiny strany jsem z loutkářské rodiny z Hradce Králové, dědeček, který ještě pořád žije, František Vítek, je známý řezbář, točil se kolem Divadla Drak a později i kolem vlastního loutkářského projektu. Takže tam se probírá tohle téma. Mám taky dvě nevlastní sestry, tedy ono se říká nevlastní, ale já je považuji za vlastní, protože mám jiného tátu, ale jsou to moje ségry, a to Kristýna a Jenovéfa Bokovy, ale s těmi to zase tak moc neprobíráme. S tátou, když se sejdeme soukromě, tak nejpozději do čtvrt hodiny se dostaneme k práci a myjeme zadek všem okolo. 

Tvůj otec Pavel Rímský je herec a dabér s velmi charakteristickým hlasem. Když se jeho synové věnují stejné profesi, to srovnání dříve, nebo později musí přijít… 
My s bráchou nemáme zdaleka takový hlas a nikdy ho mít nebudeme. Brácha se tomu možná trochu blíží, myslím, že má určitě větší šanci. Nedávno jsem začal víc dabovat a hrozně mě to baví, i když je to náročné a ne až tak pěkně hodnocené jako natáčení. Ale je to práce krásná. Doufám, že nám ještě pár let vydrží s dnešními technologiemi.  Nicméně je těžké, protože každý mě měří s tátou. Snažil jsem se odstřihnout a dělám to prostě jinak, po svém. Hrozně mě baví s tátou hrát divadlo, což se mi teď už chvilku nepoštěstilo, byť jsme spolu na Vinohradech. Ale dělali jsme spolu krásné věci v Divadle v Řeznické i jinde.

Někdo se odmítá se slavnými rodiči potkat, ty to tak tedy nemáš?
Dřív jsem ho hrozně žral, fascinovalo mě to, jaký je. Já jsem trémista,  on byl před premiérou absolutně bez nervů, nehnul brvou, protože je vždycky perfektně připravený. Ale s věkem přichází jistá nejistota. Před dvěma lety jsem s ním zkoušel na Vinohradech inscenaci, kde jsem u něho poprvé viděl náznak nejistoty, protože toho textu bylo moc. Režisér věděl, co dělá, akorát zkouší takovým způsobem, že na to memorování, které táta potřebuje, aby se dostal do formy, nebylo tolik času. Zabývali jsme se tam jinými věcmi a táta trochu znejistil. Diváci to nepoznali, ale já měl trému za dva. Bylo to opravdu hodně nepříjemné. Ale klobouk dolů, je mu 75 a pořád to švihá od boku. 

Začal jsi dabovat, hraješ divadlo, teď Letní shakespearovské slavnosti. Jak to máš s dalšími aktivitami?
Skoro 20 let jsem v Ulici. Občas natočím i něco jiného, nejsem vytěžovaný z mnoha důvodů, třeba proto, že jsem dost vázaný právě Ulicí, ten ksicht je tam provařený. Ale jsem takový pecivál, jsem rád v jednom angažmá, mám ten svůj stoleček, přečtu si nástěnku. Takový jsem vlastně i doma. V tom hereckém životě mám rád svůj domácí den a to mi Ulice mi umožňuje a dává. Mám tam takovou další rodinu. 

Když někde hraješ dlouho, pro spoustu režisérů, dramaturgů, scenáristů to může být nevýhoda. Řeknou si „On je v  Ulici, je tam dlouho, lidi si ho budou vždycky pamatovat z Ulice, tím pádem ho nebudu obsazovat.“
Tak to je, tak asi funguje. Když si prohlédnu svou filmografii, nenatočil jsem toho málo, i když to nejsou hlavní role. Nejsem vyloženě typ na hlavní role, jsem si toho vědom a netrpím tím. Jsem spíš dělník téhle profese, o to víc ji mám rád. Ale říkám, že jsem ten člověk, který má rád ten svůj pokojíček, to mě uspokojuje. Parta, která v Ulici je, i když se občas obmění, má pořád stejný základ. Je zvláštní, že skoro po 20 letech jsme se s těmi lidmi nesežrali. Svědčí to o tom, že ta skoro rodinná interakce funguje.

Jaké filmy má Kryštof Rímský rád? Co nás čeká na Letních shakespearovských slavnostech? Jak vnímá vulgarismy v divadle? A kam se chystá na dovolenou? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!