Ladislav Hampl: Čím jsem starší, tím mi různorodost herecké práce přijde zábavnější

Hostem Ranního klubu byl herec, fotbalista a moderátor Ladislav Hampl. S Milošem Pokorným probrali nejen jeho roli v novém filmu Úsvit, ale i v divácky oblíbených seriálech Okresní přebor a Zlatá Labuť. V rozhovoru se také dozvíte, čemu se Ladislav rád věnuje ve volném čase a co ho baví na herecké branži.

Film Úsvit a skvělá práce maskérů

V kinech je teď film Úsvit, kde hraješ Jana Antonína Baťu. Když jsem viděl, jak tě dokázali umělečtí maskéři proměnit, musím říct „Klobouk dolů!“ Je až neuvěřitelné, co všechno se dá s takhle hezkým obličejem udělat.
Děkuji za kompliment. My mu říkáme Pan továrník, protože to je kompilace různých továrníků třicátých let, ale je pravda, že ten hlavní předobraz je Jan Antonín Baťa. A k té – podle mě geniální – maskérské práci pana Martina Jankoviče: Bylo mi ctí být figurantem pro jeho mistrovskou práci.

Jak dlouho tě v maskérně připravovali?
Byly to vždycky čtyři hodiny před natáčením, přičemž jsem měl sedm natáčecích dnů.

Jaké to je, když si tam tak sedíš a pozoruješ, jak se ti úplně mění obličej?
Je to zajímavé. Jelikož při tom nemůžeš dělat nic moc jiného, sleduješ, jak se to celé vytváří. Ta protetická silikonová maska měla tři části. Jedna šla přes bradu až dozadu na krk. Potom to byly dva plásty od ucha přes oči až po nos. To všechno se nalepilo a pak se to barvilo. A pak se k tomu člověk musí během těch 12 hodin natáčecího dne dobře chovat, aby se to nerozpadlo.

Studoval jsi nějak víc předobraz Jana Antonína Bati?
Měl jsem doma asi šest knížek, ale pro samotnou přípravu jsem použil tři. První se jmenuje Poznamenaný od Vladimíra Krejčího, druhá je Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše od Miroslava Ivanova a třetí je vizionářská kniha Jana Antonína Bati s názvem Budujme stát pro 40 000 000 lidí.

Když jsem viděl maketu Svitu v Úsvitu, tak jsem musel obdivovat, co všechno se dá dneska i v domácích podmínkách vyrobit. 
Je to tak, ale to jsou všechno staré postupy. Mně se líbí, že Matěj Chlupáček, režisér filmu Úsvit, použil techniky, které jsou známé už z druhé poloviny minulého století, co se filmařiny týče. Jsou to osvědčené postupy, které fungují. Prostě triková záležitost, jako základ sedmkrát zmenšený model města, se kterým se pak dále pracuje a vše se rozvíjí a zpracovává.

Možnosti, které herectví přináší, mě baví

Lidi mají hodně v paměti tvoji roli v Okresním přeboru. Teď zase naopak ztvárňuješ historickou postavu Bati. Baví tě tato různorodost, kterou herectví přináší?
Čím jsem starší, tím mi ta různorodost přijde zábavnější. To mě na tom baví, nějakým způsobem ztvárnit takovou postavu jako třeba právě v Okresním přeboru, pak zase úplně jinou, jako je postava Bati nebo vyšetřovatel ve Zlaté labuti. A v tom je vlastně možná to kouzlo, že si člověk může beztrestně zkusit různé lidi různých typů a různě pokřivených charakterů.

Pojďme přeskočit na divadlo. Kde tě teď můžeme vidět?
Teď zkouším představení Vděk v divadle Viola, na které se moc těším. Pak hraji v divadle Kalich v představení Dokonalá fraška a také dojíždím na jedno představení do Liberce, které se jmenuje Burian.

Jsi hercem na volné noze. Mohl bys nám objasnit, co tě k tomu vedlo?
Rozhodl jsem se tak před osmi lety, kdy jsem se dostal, řekněme, do určitých existenčních problémů. Měl jsem jen divadelní plat a nevyšlo mi nějaké natáčení, protože mě na něj divadlo v tu dobu nepustilo. Musel jsem nějakým způsobem rozhodnout, co s nastalou situací. Rozhodl jsem se vykročit naslepo do prázdna. A nelituju, dělám představení po celé republice s různými skvělými lidmi na různých místech a moc mě to baví.

Sportovec i moderátor

Víme, že jsi aktivní hráč fotbalu, na hlavě máš teď i čepici Realu Top Praha…
Co se týče Real Top Praha, za těch 18 let jsem vynechal jen sezónu a půl kvůli operaci předního křížového vazu, který jsem si přetrhl. S tím se blbě hraje. Jinak se ale opravdu snažím chodit hrát co nejčastěji, protože to mám fakt rád. Co víc si přát, než se v sobotu dostavit někam do kabiny, zahrát si proti staré gardě a předat šek s určitou částkou rodičům nemocného děcka, které tolik štěstí jako my nemělo. Je to prostě spojení příjemného s užitečným a s prospěšným. Plus se u toho ještě pobavíme.

Ty jsi vlastně také moderátor. Je to tak?
V rozhlase jsem před dvěma lety dostal možnost brát si jednou za tři týdny hosta do studia a naživo s ním dělat rozhovor. Jsou to lidi ze sportu a je to strašně fajn se něco dozvědět o sportech, které člověk nedělá, ale i o lidech, kteří se tomu věnují. Je to pro mě celé nová a zajímavá zkušenost.