Lake Malawi: Chceme dělat soundtrack k životům lidí

Pojďme se nejdřív zorientovat v tom, kdy skončili Charlie Straight a kdy začali Lake Malawi?
Albert Černý: Kapela Charlie Straight skončila v roce 2013, protože atmosféra v ní už nebyla úplně ideální a přestali jsme si rozumět. A tak jsem udělal fresh start a pojmenoval novou kapelu Lake Malawi, protože jsem to viděl někde na mapě. Šel do toho se mnou bubeník Pavel, který mi řekl, že slyšel na Colours of Ostrava hrát na basu mladého kluka – Jeronýma, tak ať si ho poslechnu. Stalo se, domluvili jsme se, sedlo si to a už jsme spolu osm let. Měli jsme sice krize – třeba jednu v Londýně, kdy jsme nahrávali dětský sbor, se kterým jsme vystupovali. Spali jsme u našeho kamaráda Pepy, takového silnějšího instalatéra, který vystěhoval na 14 dní manželku z ložnice a nastěhoval si tam nás.
Jeroným Šubrt: A krizi jsme měli proto, že nás Albert přemluvil k tomu dobýt svět, ale v průběhu nahrávání se rozhodl odjet za Bárou (modelka Barbora Podzimková, pozn. red.) na rande do Paříže a nechal nás tam. Přiznám se, že jsem to těžce rozdýchával.

A jak tedy vypadá současné složení Lake Malawi?
Jeroným: Jsme dva, ale máme ještě dva týmy kytaristů a bubeníků – Lukáš Chromek, Matyáš Vorda, David Kandler a Pavel Plášil. Střídají se podle toho, jak mají volno.
Albert: Zkoušíme klidně i v šesti, hudba je o sdílení, společném cíli a vzájemném předávání zkušeností.

V roce 2019 jste se účastnili Eurovize v izraelském Tel Avivu a skončili jste jedenáctí. Jak jste si to užili?
Albert: Než jsem tam jel, Eurovizi jsem nesnášel a díval jsem se na ni skrz prsty, byla pro mě extravagantní estrádou s bizarními kostýmy a kulisami. Pak jsem si ale uvědomil, že to většinou vždy vyhrála hezká písnička.
Jeroným: Důležité je si uvědomit, že jde o soutěž národních televizí a podle toho tam je určitá úroveň bizarnosti. Ale poslední dobou jsou v Eurovizi poměrně normální písničky, což může být větší motivace pro normálnější umělce.
Albert: Ale na druhou stranu, eurovizní fanoušci jsou vážně šílení.
Jeroným: Náš největší eurovizní fanoušek chodí v pandím převleku a jezdí tak třeba i na naše koncerty.

Albert řekl, že chce se svou kapelou dobýt svět. Myslíte si, že česká parta opravdu může v dnešní době uspět ve světě?
Jeroným: Nejdřív si asi musíme definovat úspěch. I v dnešní době jsou hudebníci a žánrové kapely, kteří objíždějí Evropu a chodí na ně dostatek lidí. Třeba Mikolas Josef. Nejde ale jen o kapely, jsou to třeba i producenti a vlastně celá hudební scéna. Důležité jsou kontakty…
Albert: Já třeba definuji úspěch podle počtu lidí ze zahraničí, kteří nás poslouchají na Spotify. A tam už ho máme. Doma pak mám takovou bedýnku přání, do které jsem si dal, že chci dělat soundrack k životům lidí.

Kde byste chtěli Lake Malawi vidět za rok?
Albert: Chtěl bych se hudbou živit a vědět, že tím zaopatřím svoji rodinu, děti i vnuky. 

Jakou máte vlastně hranici pro svou propagaci?
Albert: Hranice jsme si už, myslím, otestovali a dál asi zacházet nebudeme. Když děláš dobrou hudbu, věnuješ se fanouškům a máš štěstí, tak se daří.
Jeroným: Nás třeba oslovili politici nebo tabákové a alkoholové společnosti, ale tomu se vyhýbáme.

A kdyby vám řekli, ať jdete do StarDance?
Albert: Když budeme tančit spolu… Šel bys do toho, Jero?
Jeroným: To je můj sen, Alberte! 

Pojďme teď k songu Spinning, co nám o něm řeknete?
Jeroným: Napsala nám holka, co se nám dřív starala o PR, že je to certifikovaný banger…
Albert: Nemám moc rád slovo banger… Ani nevím, jestli to někdo používá kromě Petry Charvátové, kterou tímto zdravím. 

Já ho budu taky ode dneška používat. Co videoklip k tomu songu?
Albert: Klip tvořily dvě Veroniky – Jelšíková a Donutková, kterým bych chtěl tímto poděkovat. Je to poprvé, co nám ho tvořily holky a jde zase o novou zkušenost, když tě na place komanduje žena.

Za kolik jste vlastně schopní udělat klip, za který se nebudete stydět?
Albert: Není to případ tohohle klipu, ale za 20 tisíc. Když máte kamarády a kontakty…
Jeroným: Jinak se klipy pohybují mezi 150 a 300 tisíci.

Foto: Expres FM / Barbara Hacsi