Legenda českého ragby Antonín Brabec: Základna se zvětšuje, rodiče k nám dávají děti, aby je připravili na život

Hostem Ranního klubu byl Antonín Brabec, legenda českého ragby. S Milošem Pokorným probrali nejen jeho působení v zahraničí, ale i roli trenéra a přístup k dětem jako budoucím nadějím ragby v Česku.

Příprava na život

Dokázal bys posluchačům a čtenářům vysvětlit, v čem je ragby tvrdý sport a v čem je naopak korektní? 
Tak jednoduše: Ragby má pravidla, i když možná někomu, kdo to vidí poprvé, se může zdát, že je to jedna velká rvačka. Teď se hodně řeší, že je spousta otřesů mozku, takže to celkově směřuje k tomu, aby to byl bezpečnější sport. Není to ale procházka růžovým sadem a zranění tam jsou, patří k tomu, protože jde o hodně kontaktní sport. Rozhodně je to ale sport, který dá dítěti, ať klukovi, nebo holce, nějakou přípravu do života, ukáže, že život prostě není jednoduchý, což všichni víme.

Dřív hráli kluci spíš hokej, fotbal, někdo tenis, volejbal, ale že by někdo hrál ragby, tak o tom skoro nebylo slyšet. Změnilo se to? Je o ragby jako o sport zájem?
Základna se bohudík zvětšuje. Rodiče teď začínají dávat děti na ragby, protože ten sport děti hodně připraví na život, jak jsem říkal. Tréninky i zápasy jsou tvrdé, děti se často rozpláčou, protože je třeba něco bolí, ale taky vědí, že jejich spoluhráči  je vždy zvednou a pomohou jim, protože jsou tým a drží spolu. Naučí se spolupracovat mezi sebou a naučí se pomáhat si navzájem, což je strašně důležité.

Ragby na vzestupu

Jak je na tom aktuálně české ragby?
Jde nahoru. Čím víc budeme mít hráčů, tím je samozřejmě větší pravděpodobnost, že bude víc těch lepších. Ale musím zdůraznit, že mládež má nyní výborné úspěchy. 

Jsou u nás v Česku tedy nějací profíci, kteří by se tím sportem opravdu živili?
Ne. Je tady pár hráčů z Jižní Afriky, kteří nějaké peníze dostávají, ale není to nic velkého. Zatím je to čistě amatérský sport.

Říkal jsi, že jako trenér se snažíš ty dobrý kluky posílat různě na stáže. Jaké mají třeba možnosti? Kam se mohou podívat?
Je spousta kluků kolem 20 let, kteří prošli nejen dobrým tréninkem tady v klubech, ale byli třeba v Anglii nebo Africe na půl roku, na rok. Je super, že mohou získat zkušenosti jinde, vrátit se zpátky a pomoct nám, aby se to u nás zlepšovalo a posouvalo dobrým směrem.

Kde je Česká republika?

Působil jsi jako hráč ve Francii i Anglii, byl jsi jako trenér třeba na stáži ve Walesu. Jaké je to pro člověka z Česka, kde ten sport ještě není tak medializovaný, když přijede do země, kde je to jeden z nejpopulárnějších sportů? 
Byl to zážitek. Začátky byly těžké. Když jsem v roce 1996 někde řekl, že jsem hráč z České republiky, tak někteří ani pořádně nevěděli, kde Česká republika leží. Takže to bylo úsměvné. Mám spoustu takových úsměvných historek, které občas vyprávím u piva kamarádům. Jsem ale rád, že se mi povedlo hrát venku. Sice se mi nepovedlo hrát v první lize, ale hrál jsem profesionálně a rád na to vzpomínám.

A jak je to ve světě? Dá se ragby uživit tak, že už nemusíš dělat nic jiného?
Určitě dá. Spoluhráči z reprezentace hráli v těch nejlepších klubech a dokázali si vydělat pěkné peníze. 

První kroky na cestě k ragby

V kolika letech bys doporučil, aby rodiče začali dávat děti na ragby?
Co nejdříve. Já osobně jsem hrál ragby od šesti let, vlastně vyrostl jsem na hřišti, ale teď už začínají s ragby daleko mladší děti. To znamená třeba tříleté, čtyřleté děti, které většinou nedělají jenom ragby, ale rozvíjejí se v pohybu, obratnosti, a tím se připravují na ragby, to je pro nás důležité. Snažím se řídit tím, co mi říkal můj mentor Tomáš Kutra, že musím děti naučit, aby ten sport milovaly, protože když pak třeba přestanou hrát, tak jim to bude chybět a k tomu sportu se vrátí. A to se mi už v praxi mnohokrát potvrdilo.