Legendární kriminalista Jan Štoček: Autoři Případů prvního oddělení mě zlomyslně poškodili, beru to osobně

Hostem Ranního klubu byl Jan Štoček. Legendární kriminalista a bývalý člen pražské mordparty s Milošem Pokorným mimo jiné probral, jak mu vyhovovali představitelé, kteří v kriminálních seriálech hráli postavu napsanou podle něj, a také podcast Zloději životů.

Co říkáte na to, jak se teď točí kriminální série? Jakou to má podle vás úroveň? 
Dřív to bylo takové tabu, ale dneska už je to takové docela častější. Jsem celkem rád a rád na to koukám. Úroveň záleží na tom, kdo to píše. Někdy to úroveň má, u některých pořadů, nechci je jmenovat, je to horší, protože i já se v tom začínám ztrácet. Ale když to píše přímo nějaký bývalý policajt, tak to úroveň má. 

Vy jste sloužil jako předloha kriminalisty, který je vyobrazen v Případech prvního oddělení a hraje ho tam Bolek Polívka. Zajímá mě, jak jste se popasoval s tím, že se na sebe díváte?
Je to velice citlivá věc. Na to, jak to ztvárnil herec Bolek Polívka, se mi dívá velice špatně, ta realita je samozřejmě někde jinde. To je postava pro film zajímavá, ale z mého hlediska tragická. Není dost dobře možné, aby seděl za stolem a rozváděl nějaké dedukce, jestli někde vraždila žena a podobně. Ono se to dělá trochu jinak, musí mít něco v ruce, aby nějaké dedukce vytvořil. Takže se mi na to dívá špatně. Nikdy jsem nechodil ve flanelové košili. Měl jsem dost rozhovorů s Marešem i Malindou. 

Co vám na to řekli? 
Že je to umělecká fikce. Ale není to žádná umělecká fikce. Podle mě prostě vytvořili něco, kde mě zlomyslně poškodili. Beru to osobně.

Vadilo vám třeba i to, že ta postava byla vykreslená tak prostě?
Samozřejmě, že mi to vadilo. Tu práci jsem dělal mnoho let. Třeba řízení auta, to je alfa omega té práce. Nebo manipulace se zbraní. On si tam prostřelil kalhoty a gumu u auta a to je podle mě věc, která tam nepatří, ale nemůžu se pořád zbavit pocitu, že v tom vidím jakousi schválnost autorů. Ať už jednoho, nebo druhého. Nedělá se to. Nejde ani tak o mě, ale kolegu, který se mnou hodně dělal a dělali jsme spolu Orlické vraždy, v podstatě jsme to vymysleli, a oni z něj v seriálu Devadesátky udělali kluka, který je namočený do korupce. Čekal jsem celý seriál, že z toho vyjde nějaká operativní kombinace, ale oni to tak nechali, že je za zloděje. Přitom to byl milionový kluk, který by si nevzal desetník. Trpěl tím. Ať přišel, kam přišel, tak všichni na něj křičeli, že to je ten, který bere úplatky. Já nevím, co si mám myslet o autorech. 

Od policie jste odešel v roce 2019. Jaký byl důvod odchodu? 
Důvod byl jednoduchý. Byl to věk. 65 a musíte nekompromisně odejít. 

A nechyběla vám ta práce? 
Nechybělo. Protože už jsem toho měl tolik. Sloužil jsem 42 let, z toho 30 let na vraždách, pak ještě sedm let na krajském výjezdu. Bylo toho ale už opravdu moc. Dneska už se věnuji chatě a mám čistou hlavu. Člověk si ty případy nesl domů, když je to nějaký složitější případ, tak s tím i žijete. 

Máte jiný přístup k pachatelům, kteří zabíjeli v afektu, a k těm, kteří vraždu plánovali?
Tam moc nerozlišujete. Tam je to pachatel, je to váš soupeř a neřešíte, jestli to udělal tak, nebo jinak. Já jsem nikdy nerozlišoval. Samozřejmě ten, co to udělá v afektu a pak toho lituje, je vám nějakým způsobem sympatičtější. Zase vezmu tu známou klasiku. Orlický Černý zcela úmyslně pro peníze zabil pět lidí, co tam chcete hledat za sympatie? Člověk dokáže leckoho pochopit, ale pak už jsou určité hranice, přes které nejdete. 

Vaší nejaktuálnější prací je podcast Zloději životů na serveru Novinky.cz, teď děláte druhou řadu. Jak vznikl nápad, abyste vytvářel do podcastu příběhy, které jste zažil?
S tím přišel redaktor z Novinek Jakub Štěpánek, který mě telefonicky oslovil, že by měl představu nějakého takového díla. Tak jsme se sešli a začali jsme tvořit. Psal jsem ty příběhy, které jsem vzpomínal, které byly pro posluchače zajímavé.

Jsou to reálné příběhy, které jste vyšetřoval a považoval jste je pro posluchače za atraktivnější?
Přesně tak. Věci, které pro toho posluchače budou zajímavé. 

Měl jste nějaký klíč, jak jste ty případy vybíral?
Musel jsem vybírat podle toho, co si pamatuji. Nedávali jsme tam zcela záměrně Orlické vraždy a Roubala, protože o tom už bylo napsáno tolik, že to nemělo smysl. Takže jsme opravdu vybrali pro posluchače přijatelné. Jsou to ale případy, na kterých jsem dělal. 

Vydal jste i knihu. Co je jejím obsahem?
Obsahem jsou reálné případy, které se opravdu staly. Bylo to napsané tak, jak to ve skutečnosti bylo. Vybíral jsem tam několik těch případů, aby byly zase zajímavé. Teď se jedná o tom, jestli bych napsal i druhý díl.

Podcast Zloději životů můžete poslouchat na serveru Novinky.cz, webu Podcasty.cz a ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. 

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda