Lenka Szántó: Vraždy v kraji ukazují Ondřeje Sokola v poloze, kterou diváci neznají

Jak se natáčely Vraždy v kraji? Může člověk při psaní scénáře o metanolové aféře dostat chuť na panáka? A jak se žije v zemi, kde zuří válka? Nejen na to se bude Michal Plšek ptát v dalším vydání pořadu Expres Star, do kterého přijala pozvání novinářka, scenáristka, dramaturgyně a producentka Lenka Szántó.

Lenka Szántó už jako gymnazistka působila v benešovském deníku Jiskra, při studiích na Masarykově a Karlově univerzitě pak začala její profesionální novinářská dráha, a to ve Večerníku Praha. Do televize Nova se dostala na pozici regionální reportérky, později přešla do centrální zpravodajské redakce, kde byla i vzniku televizního magazínu Víkend, prošla i Snídaní s Novou. Práce na Nově jí spojila i s nynějším manželem, válečným zpravodajem Jakubem Szántó. Během rodičovské dovolené se přeorientovala na scenáristiku, čtyři roky byla členkou týmu Ulice. Česká televize odvysílala její dokudrama o mladých sportovcích Pot, slzy a naděje a především dvoudílný film Metanol, který byl nominován i na Českého lva. Je i kreativní producentkou, na Nově a Voyo jste díky ní mohli vidět seriály Národní házená, Jitřní záře, Extraktoři nebo Záhadné případy. A taky Vraždy v kraji, nový kriminální seriál s Ondřejem Sokolem. 

Na obrazovky vstoupil seriál Vraždy v kraji, který není klasickou kriminálkou. Producenti Ondřej Zima a Pavel Berčík mi ho představili jako feel good crime, jak byste tenhle nový seriál popsala vy?
Je to detektivka z vesnického prostředí, u které vám bude spíš dobře, než že byste si hryzali nehty napětím. Je to detektivka, kde jsou lidi na sebe laskaví. Pravda, k nějaké vraždě vždycky dojde a Ondřej Sokol ji musí vyšetřit. Ale je to plné autentických postav, které jsou od scenáristů skvěle napsané. Je vidět, že oba žijí na vsi, takže autenticita z toho čiší. A to na tom mám nejradši.

Ondřej Sokol je známý spíš jako komediální herec a moderátor, ale umí i překvapit, jak ukázal třeba v Rédlovi. Jaký bude jeho David Kučera?
Takový, kterého ještě neznáte. Protože, když koukáte třeba na Slavíka nebo Na lovu, vidíte, že Ondřej je plný energie, rychle reaguje na lidi, srší z něj břitký humor. Rédl nebo třeba jeho policista v Devadesátkách jsou postavy temnější, mají nějaké trauma, nějaké chyby. Náš plukovník Kučera ve Vraždách v kraji nemá žádné trauma, je to vyrovnaný chlapík, který je opravdu laskavý na lidi. A to i na ty, co něco provedli, měří všem stejně. A řekla bych, že takhle jste Ondřej ještě neviděli, protože je buď vyskákaný, nebo temný, ale tady je opravdu takový laskavý. Sice hraje staršího bráchu husitské farářky Petry v podání Jany Plodkové, ale jako by byl takový hodný starší brácha nás všech.

Byl Ondřej pro hlavní roli jasným kandidátem, nebo jste vybírali z více možností?
Vybírali jsme, ale vyšlo to tak, že Ondřej na to byl nakonec nejlepší. On je hodně inteligentní, takže hrozně rychle pochopil, jak to scenáristé píšou, jak to myslí s tou postavou a celým tím hereckým ansámblem. Dlouho jsem neviděla herce, který to tam pošle takhle precizně, že si ten text přečte, velmi dobře pochopí, o co těm autorům jde, a nasází to tam.

Může být výhoda, že Ondřej je zároveň zkušený režisér, především v divadle, tak možná lépe chápe, co vlastně scenáristi chtějí…
Určitě to tím bude. Jsem hrozně ráda za jeho výkon v seriálu.

Petr Uhlík hraje parťáka Ondřeje Sokola a po sérii nestandardních jedinců se představuje v civilnější podobě…
Je to tak a moc jsem se na to těšila. Normálně má fialovou mikinu s kapucí, ledvinku, nemá ulízané vlasy, má je hezky učesané. A má v seriálu přítelkyni a je prostě normální kluk, protože si to zasloužil, přece by mu ten Hojer nezůstal navždy.

Na jaké další tváře se můžeme těšit?
Už jsem zmínila Janu Plodkovou, ta hraje sestru plukovníka Kučery, v tom policejním týmu hraje Vašek Kopta majora, který velí celému týmu kriminalistů, Jana Pidrmanová, Petr Buchta a pak spousta krásných epizodních rolí.

Kdo Vraždy v kraji napsal a režíroval?
Napsali to Zdeněk Jecelín a Vašek Hašek. Oni jsou tandem, většinou spolu vymyslí, o čem ta epizoda bude, tomu říkáme linkování. Oni nalinkují tu hlavní zápletku a pak si každý vezme jednu linku a napíšou dialogy. Vždycky říkám, že pro televizní seriál je pět verzí scénáře tak akorát. Ta první je takový nához, kde se rozhodí děj, ale ještě spousta věcí nesedí, jsou tam třeba nějaké logické nesrovnalosti, pak se dělají další a další verze. U kluků to je tak, že první verze už je dost dobrá a oni vyrobí druhou, maximálně třetí, tam něco doleštíme, takhle precizní jsou, takže s nimi je super spolupráce. Mají to dobře nalinkované, dobře promyšlené. První čtyři díly režírovala Lenka Wimmerová, režisérka Boženy, další tři díly Tomáš Pavlíček a jeden si zarežíroval scenárista Zdeněk Jecelín.

Lenka Wimmerová má za sebou třeba Boženu, Soukromé pasti nebo Mozaiku, Tomáš Pavlíček má v portfoliu ceněný film Přišla v noci, štědrovečerní pohádku České televizi Tři princezny, která měla rozporuplné přijetí, Policii Hvar a teď aktuálně točí další řadu Metody Markovič. Neměl Ondřej Sokol jako další zkušený režisér na place tendenci jim do toho kecat?
To nemá. Na plac nejezdím často, ale pokaždé, když jsem tam byla, se nic takového nedělo. Ondřej je hrozně ukázněný a hlavně má tak strašně nacpaný diář, takže aby měl nějaké přebytky energie, kterou by posílal ještě do jiné profese, která není jeho, si vůbec nedovedu představit.

Že nejste na place často, je i tím, že se natáčelo v severních Čechách?
Ne, je to tím, že si tam nepřipadám užitečná. Jsem užitečná, dokud se tvoří text, tam mám k tomu co přispět, na place je kapitán režisér. A rozhodně není ani žádoucí zpochybňovat jeho autoritu. Prostě text pošlete na plac a trochu se modlíte, že to tam nikdo nepokazí. A potom, když zase přijde materiál do střižny, tam už zase chodím, třeba i na mix zvuku, celý ten proces postprodukce, tam si zase připadám užitečná. 

Jedná se o uzavřený seriál, nebo v případě úspěchu, který, myslím, přijde, je ve hře i další pokračování? 
Rádi bychom pokračovali. Jak už jsem říkala, je to seriál, kde jsou lidi na sebe hodní a ta vražda se většinou stane z velmi banálních pohnutek, že někdo něco třeba nedomyslel. Myslím, že lidi takoví jsou, že jsou v zásadě hodní, že nikdo v sobě záštiplné zlo nemá na první dobrou. A pokud tak koná, nějaký důvod se najde. Takže bych ráda pokračovala v natáčení seriálu, kde jsou lidé k sobě laskaví.

O vašem manželovi jsem řekl, že je válečný zpravodaj, to jsem možná přehnal, on je zahraniční zpravodaj, ale často bývá tam, kde se dějí nějaké nepěkné věci. Máte o něj strach, když vyjíždí za svojí prací?
Úplně upřímně, teď už moc ne. Jednak vyjíždí míň a my jsme takhle spolu začali chodit, když tohle dělal, takže pro mě to nikdy nebylo jinak a kroutíme třiadvacátý rok spolu. Bála jsem se hlavně převratů, třeba státní převraty v Egyptě, dva za sebou v průběhu tří let, protože tam běhají i civilisti se zbraněmi, radují se s kalašnikovem, střílejí z něj, ta situace je hrozně nepřehledná. Pučů a převratů jsem se bála víc než klasické války, kde je frontová linie a vy aspoň trochu tušíte, kde je.

Když je Jakub někde v cizině a probíhá tam taková událost, ať už válka, revoluce nebo převrat, často taky je ta země bez signálu telefonu, internetu. To musíte být docela v napětí, než vám přijde esemeska „Všechno je OK, jsem v pohodě“…
On na mě myslí, snaží se, když někde je, tak mi zavolá. Myslím, že nejhůř to šlo z nějaké americké základny v Afghánistánu, kde byl asi měsíc, když Obama rozhodl, že se začnou stahovat americká vojska z Afghánistánu. Tam byla pravidla, kdo kdy bude telefonovat, přísnější. Vyprávěl mi, že právě telefonoval se mnou a pochodoval před branou té základny po večerce, kdy už mělo být zavřeno, a málem ho zatkli američtí vojáci.

Co byste řekla, synům, kdyby je chtěli jít v otcových šlépějích a vydávat se do takhle nebezpečných míst? 
Asi bych si byla vědoma, že s tím nehnu. Oni jsou dost po nás, temperamentní, tvrdohlaví. Asi bych jim to nerozmlouvala. Co mají zakázaný, přivést si domů herečku.

A mají ty tendence, že by chtěli dělat novinařinu jako rodiče? 
Ten starší by rád se hlásil na FAMU, na režii.

Takže to je ta lepší varianta…
Přesně.

Může člověk dostat chuť na panáka, když píše film o metanolové aféře? Má Lenka Szántó radost z mezinárodního úspěchu seriálu Extraktoři?  A jak se žije v Izraeli, kde – aspoň podle toho, jak nám to ukazují média – denně létají rakety? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.