Leoš Noha: Při natáčení Okresního přeboru jsme se báli, abychom se tomu nesmáli jen my, na ulici na mě pokřikují hlášky 

Leoši, dobjej!
Nazdaj všem!

Neleze ti to už na nervy? Třeba, když si sedneš někam na pivo a lidi po tobě chtějí, abys mluvil jako v Okresním přeboru?
Opravdu to tak chodí. Pokud je to ale milý člověk, tak přimhouřím oko. Třeba jedna paní na mě v metru vyštěkla: „Stjeda, je ho tam tjeba!“

Mimo mikrofon jsi říkal, že jsi měl dřív heslo Sex, drogy a rokenrol. Jak jsi na tom dneska?
Ticho, voda a dieta.

A co tvoje zdraví? Měl jsi nějaký problém, kvůli kterému jsi musel omezit i divadlo…
Omezil jsem ho celkem radikálně kvůli problémům se srdcem. Pořádně mi nepumpuje a to mi komplikuje dýchání. Ale doufám, že se to zlepší.

V rámci divadla sis nechal Shakespearovské slavnosti, točíš a zároveň jsi byl s Real Top Praha v Anglii. Jak na tebe působil legendární stadion Sheffieldu?
Je to krásný! Jen projdeš tím tunýlkem a už si myslíš, že jsi fotbalista a že ho fakt umíš hrát. Hráli jsme proti legendám Sheffield Wednesday a byl to pro mě životní zážitek tam hrát. Na stadionu pro 39 tisíc lidí jsem ještě nebyl. Je to kolébka fotbalu.

Vraťme se ještě k Okresnímu přeboru. Mohl by ještě pokračovat? A proč k tomu zatím nedošlo?
Honza Prušinovský s Péťou Kolečkem zřejmě nemají žádný nápad, kam by to posunuli, aby nepokazili první sérii. Ale dokážu si představit, že by z toho byli takový Mušketýři po dvaceti, třiceti letech. Že už budeme všichni starý dědkové a budeme o tom někde v hospodě žvanit. Nebo že se z nás stanou takoví pánové Jebaví.

Co říkáš na filmový Okresní přebor? A v čem se podle tebe liší od seriálu? 
Moc se mi líbil, hlavně ta nová figura, Pepik Hnátek v podání Míry Krobota, a to, že my jsme šli stranou.

Když to srovnáš s ostatní produkcí, kde jsi hrál, šlo vám natáčení samo?
Ano, ale báli jsme se, abychom se tomu nesmáli jen my. 

Taky hodně točíš: Jde o podobné projekty, jako byl Okresní přebor?
Přebor byl výjimečný. Bavila mě třeba i Pustina. Ale člověk se musí rozhodnout, jestli chce dělat jen kvalitní věci nebo musí také zaplatit složenky.

Jak to řešíš?
Člověk musí občas přimhouřit oko, ale zároveň myslet na svoje zdraví. Peníze si do hrobu nikdo nevezme a nejhorší smrt je z vyděšení. Nejlepší je vydělat na to, co je nutné. A když něco zbyde, je to bonus navíc.

Podle čeho se tedy rozhoduješ, jestli do konkrétního projektu půjdeš?
Musím tomu věřit a hlavně to pak nesmím ošulit. 

A jak jsou pro tebe důležití herečtí parťáci?
S oblibou vždy říkám, že dobrý herec zahraje s každým!

Jakou máš rád muziku?
Hlavně dobrou! Ale málokdo o mně ví, že poslouchám i klasickou hudbu nebo česko-slovenský rap. A pak hardcore a deep metal.

To hraje i kapela Buzerant, kterou máš s Petrem Čtvrtníčkem?
Buzerant hraje home metal. 

Jak vznikla vaše kapela? 
Vznikli jsme díky tomu, že režisér Honza Nebeský chtěl v Divadle Na zábradlí do svého představení kapelu a Petr Čtvrtníček řekl, že kapelu má. Začali jsme si esemeskovat a najednou tady byla kapela Buzerant a já se stal jejím lídrem a zpěvákem

Co dělá Leoš, když nemusí dělat nic?
Vůbec nic. Válím se a když mám hlad, tak se buď zvednu a najím se, nebo zkusím někoho přemluvit, aby mi něco podal. Ale moc volna nemám, až bude, tak se seberu a poletím někam do pryč. Někam, kde bude teplo, ale ne zase moc. 

Jakou nejhorší poznámku dostal Leoš Noha do žákovské knížky? A dočkají se fanoušci dalších koncertů kapely Buzerant? A kdy se dočkáme Leošova plného zapojení do divadelní práce? 
To se dozvíte v našem podcastu. 

Foto: Expres FM / Barbara Hacsi