Lukáš Pavlásek: K napsání divadelní hry mě inspiroval Putin, diktátorům se lidi smáli vždycky

Dalším hostem Ranního klubu byl herec a stand-up komik Lukáš Pavlásek. S Milošem Pokorným probral svou novou hru Já, diktátor, která se bude uvádět v divadle Broadway, a prozradil něco o své další tvorbě. 

Každý komik napsal svého diktátora

Jsi autorem svých vystoupení a knížek, nyní jsi ale napsal divadelní hru, jmenuje se Já, diktátor. Má to nějakou souvislost se změnou prezidenta?
To nemělo souvislost s ničím u nás v republice. Má to souvislost s Putinem. Já jsem začal psát hry, napsal jsem takové dvě komedie. Jednu četl Olda Lichtenberg, producent a majitel divadla Broadway, a říkal, že by to chtěl udělat, ale že ji uděláme pozdě a loni přišel s tím, jestli bych nenapsal nějakou hru o Putinovi, abychom se tomu trošku zasmáli.

A dá se tomu smát?
Tomu se vždycky lidi smáli.

. Chaplin, Sacha Baron Cohen. To je obecné téma, je to jen inspirace Putinem, napsal jsem to tak, aby to fungovalo vždycky. Aby to fungovalo za pět nebo deset let. To není politická satira, je to prostě o té moci. Tohle téma mě vždycky zajímalo a chtěl jsem něco takového napsat. Přemýšlel jsem jak to udělat, aby to bylo zábavné, abychom si z toho diktátora udělali trochu srandu, a tak mě napadlo, jak se cítí takový diktátor, když má krizi středního větu a trpí syndromem vyhoření. To je taková hlavní zápletka. Hraje tam Veronika Žilková, která hraje několik osudových diktátorových žen a nakonec to má překvapivé rozuzlení. 

To je docela dobrý fór, diktátor a má krizi středního věku…
Jsou tam vtipné scény. Představil jsem si, co třeba takový diktátor dělá doma. Jak si telefonuje s těmi ostatními a podobně. To diváci ale musí vidět. Režíruje to Vladimír Morávek, což je jeden z nejlepších divadelních režisérů, musím říct, že pro mě byla pocta, když přišel, že se mu ta hra líbí a chce ji vidět. 

Kdo další se podílí na vytvoření hry Já, diktátor? 
Veronika Žilková, která hraje jednu z hlavních rolí. Potom Tomáš Matonoha, David Boš a Milan Peroutka. A já tam hraji toho diktátora. Ale musím říct, že jsem nechtěl. Chtěl jsem to jenom napsat, ale potom jsme přemýšleli, kdo by to hrál. A pak za mnou přišla Veronika s Oldou, že to musím hrát já, že si mě v tom představují. Pro mě je to veliká herecká výzva. Strašně mě to baví. Navíc jsem se musel změnit z autora na herce.

Český stand-up se vyvinul opravdu zásadně

Líbí se mi jeden z tvých nápadů, recitační večery. Jak tě to napadlo?
Mám rád poezii a rád čtu. Mám doma velkou sbírku poezie a baví mě o tom i mluvit. A udělal jsem si takovou talkshow v kavárně Dejvického divadla, už ji dělám každý měsíc od roku 2017. Vždycky si tam pozvu dva hosty a pravidlem je, že každý přinese svých pět oblíbených básníků nebo textařů, kteří ho ovlivnili. Pak je tam čtou a povídáme si o nich. 

Máš teď čas na psaní knížek?
Píšu každý týden fejeton do novin, už přes dva roky. Tak bych letos chtěl vydat první dva roky knižně. A taky píšu dětské knížky. Loni vyšla Bláznivá škola, která je docela úspěšná. Mám radost, že se celkem prodává. Chtěl jsem napsat další, mám vymyšlený název Výprava do Cvokáčova. Kvůli zkoušení hry na to ale není dost času, takže to vypadá, že vyjde až příští rok. 

Věnuješ se pořád stand-upům?
Pořád. Je to taková moje hlavní parketa. Pořád jezdím a vystupuji různě po městech.  

A máš pocit, že se český stand-up vyvinul?
Vyvinul se opravdu zásadně. Pamatuji, že jsem byl mezi prvními v roce 2005, to byl pořad na HBO. Potom jsme s tím sami začali jezdit a najednou to bylo úplně nové. Nebyl YouTube, my jsme začali jezdit a chodilo málo lidí. Pak se rozjel YouTube, díky tomu se to trochu rozšířilo a lidi na nás začali chodit. Celkově se stand-up se proměnil v tom, že lidi vědí, co to je.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodu článku.
Archiv rozhovorů Ranního klubu najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM nebo ve vaší oblíbené službě na poslech podcastů. 

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda