Martin Čermák: Zajímavosti a bizáry do zpravodajství patří, s politiky si netykám 

Jak se ze studenta portugalistiky stane sporťák a ze sporťáka moderátor nejsledovanější zpravodajské relace v Česku a politické diskuze k tomu?  Nahradí televizní moderátory umělá inteligence? Nejen tyhle otázky jsou připravené pro moderátora Martina Čermáka​,​ dalšího hosta pořadu Expres Star​.

Martin Čermák je s TV Nova spojen od roku 2012, kdy se jako jednadvacetiletý mladík stal reportérem a moderátorem Sportovních novin. Mimo jiné pravidelně vyrážel na nejslavnější tenisový turnaj do Wimbledonu, odkud vysílal sérii Kraťasy. ​V​ květnu 2021 přestoupil do internetového vysílání TN Live a ​o​d prosinc​e téhož roku společně s Veronikou Petruchovou moderuje i hlavní zpravodajskou relaci, tedy Televizní noviny. Aby toho nebylo málo, rok a půl už neděli co neděli provází diskusním pořadem Za pět minut dvanáct. Kromě práce pro Novu vyrábí vlastní pořad o Metaverse, Webu 3.0, NFT, kryptoměnách, investicích a životním stylu Pohovory Martina Čermáka.

Ta otázka už zazněla v úvodu: Jak se ze studenta portugalistiky stane sporťák?
K portugalistice jsem se dostal tak, že jsem žil v Brazílii a po gymplu jsem úplně nevěděl, co mám dělat dál. Už jsem uměl portugalsky a ta kultura mě velmi zajímala a bavila, tak jsem se dostal na portugalistiku. V Brazílii jsem vyzkoušel modeling, a když jsem přijel zpátky do Prahy, řekl jsem si, že na studentské výdaje zkusím modeling trochu i tady. Hned první casting, na který jsem byl poslán, byl casting na televizi Nova, velký obecný casting, kde vybírali herce, zpěváky, moderátory. Tam jsem přišel, zpíval, hrál scénku, moderoval. Ozvali se a přišel jsem na další casting, pak na další, tohle kolečko trvalo asi dva nebo tři roky. A nakonec mi řekli: „Tak budeš dělat sporťáka.“

Předpokládám, že jste se o sport musel aspoň trochu zajímat…
Trochu, ale přiznám se, že když jsem nastoupil do sportovní redakce, byl jsem oproti těm ostatním o parník nejhůř, co se encyklopedických sportovních znalostí týče, i toho sporťákovství. Ale myslím, že se umím přizpůsobovat, takže jsem do toho velmi rychle dostal a rychle jsem si sport zamiloval. 

Dělal jste nějaký sport i na soutěžní úrovni? 
Na soutěžní ne. Na gymplu jsem jezdil na olympiády v atletice, byl jsem vždycky docela rychlý, běhal jsem stovku, skákal do dálky, vrhal jsem koulí. Byl jsem v tom dobrý, bavilo mě to. Dělával jsem i rychlostní disciplíny na vodě, jezdili jsme na rafty. 

Do sportovní redakce jste nastoupil s prominutím jako jedenadvacetileté ucho. Nedostával jste svou nezkušenost lidově řečeno sežrat od zkušenějších kolegů? 
Dostával. Sportovní redakce je taková sportovní kabina. Když si představíte, že přijde šestnáctiletý kluk do fotbalový kabiny, ti mazáci mu to dávají do jisté míry sežrat. Tady to fungovalo podobně. Ale všechno bylo v takovém láskyplném duchu, byla to vlastně sranda. 

A ještě jedna otázka z úvodu: Jak se ze sporťáka stal moderátor Televizních novin?
Už na gymplu mě bavila politika, držet si přehled o geopolitice, o tom, co se děje v Evropě, co se děje ve světě. A když televize Nova spustila internetové vysílání TN Live, došli jsme k tomu, že bych mohl být jeden z moderátorů. A to mě strašně bavilo. Možná to byla ta mezizastávka před Televizními novinami,  kdy se ukázalo, že mě to baví a do nějaké míry mi to jde. A uvolnilo se místo v Televizních novinách, tak to byla jednoduchá rovnice.

Jak velký je to kariérní skok? 
Obrovský. Tím nechci snižovat moderátory Sportovních novin, to je podle mě v té sportovní úrovni pořád nejvíc, co může v České republice být, nicméně Televizní noviny, to je vlajková loď, nejsledovanější pořad na české televizní scéně. Takže když mi to bylo nabídnuto, neváhal  jsem ani sekundu. Když jsem pak dělal castingy, protože jsme měli vnitrotelevizní výběrové řízení, trénovali jsme, tak jsem si to postupně uvědomoval. Je to nejvíc, co u nás jde.

Sportovní noviny trvají pár minut, Televizní jsou o hodně delší. Byl to ze začátku nezvyk, že trávíte o tolik času více před kamerou? 
O ten čas asi tolik nešlo. Sportovní noviny mají pět minut, Televizní 40-42, to znamená, že si místo pěti studií projíždím 35-40 studií. Sice si je rozdělujeme s Verčou Pateruchovou, ale stejně projíždím celé zprávy. Kdykoliv se může stát, že Verče vypadne čtecí nebo si něco stane, takže člověk si pročítá i studia svého kolegy a třeba i v tom studiu narazí na něco, co chce opravit. Takže ta příprava je nepoměrně delší. A v tom studiu je někdy docela vedro, takže ano, i těch 40 minut oproti pěti je rozdíl.

Jak jste se sžíval s další novinkou, a to prací ve dvojici? 
To byla novinka v tom dobrém slova smyslu. Když jsem ve Sportovních novinách měl o něčem pochybnosti, nebo jsem si v tom studiu chtěl něco upravovat, o něčem se pobavit, redakce byla rozlítaná, všichni byli ve střižnách nebo točili, nebylo moc s kým, jen s vedoucím vydání. Tady mám toho parťáka, se kterým to můžu probrat, zamyslet se nad tím, říct „Pojďme to trošku přeformulovat.“ Totéž ve studiu, když vás škrábe v krku, vezme studio za mě a já psk vezmu to další. Ta kooperace je výhoda. 

S Veronikou Petruchovou jsem vás viděl moderovat i jednu akci a zdá se, že jste celkem sehraný pár…
Jsme jako brácha se ségrou. Když moderujeme akce pro Novu nebo něco společného, tak něco řeknu a Verča tu větu dokončí a naopak. A stává se nám v Televizních novinách, že když technika pozlobí, musíme si rozdělit studio, které měl  mít jeden člověk, a oba prostě nějak víme. Verča přestane mluvit, já na ni navážu, už funguje tam synergie.

Na tuhle otázku už jsem se ptal Reye Korantenga i vašeho šéfa Kamila Housky, ale nedá mi to: Zpravodajství televize Nova bylo hlavně mezi odbornou veřejností vnímané jako bulvární a neseriózní. Nutno podotknout, že si za to trochu mohlo samo. ať už kvůli zvířátkům na konci, údivu nad zmrzlou vodou v zimě nebo legendární Bábě pod kořenem. Nemluvě o tom, že ve vašich řadách začínal i Láďa Hruška se svými kuřecími kůžemi. Myslíte, že se vám daří od téhle pověsti postupně odstřihávat?
Já stále považuji Bábu pod kořenem za skvělou reportáž, ta práce s obsahem by se dala vyučovat. Podle mě divák pořád chce tu – jak se tomu říká – sendvičovou metodu, kdy seriózní zprávy prokládáte něčím odlehčenějším. Ve vysílání to podle mě své místo má. Já sám, kdybych měl být každodenním konzumentem Televizních novin a přiznávám, že nejsem úplně každodenním, nechci nálož seriózních, vážných až tragických událostí. Rád bych dostával zajímavosti, někdy to může být nazváno i bizáry. Podle mě to místo ve zprávách má.

Myslím, že od té obecné pověsti, o které mluvíte, se posouváme tím, že pokrýváme volební vysílání, veškeré volby mají poměrně velký prostor, dělá se mnoho debat. Pamatuji, když jsme dělali pohřeb královny, celodenní dvanáctihodinové vysílání. Těmito kroky – a koneckonců i pořadem Za pět minut dvanáct – se ta televize profiluje, že umí dělat seriózní věci a umí je dělat dobře.

Na druhou stranu samozřejmě musíme zmínit tu obří sledovanost, kterou si Televizní noviny dlouhodobě drží. Berete to jako závazek?
Rozhodně! Když dělám svůj podcast nebo něco menšího, tak nad tím přemýšlím tak, aby to bavilo mě. A aby to, co z toho dostaneme, obohatilo nejen mě, ale samozřejmě i posluchače a diváky. Ale když děláte něco pro milion plus lidí denně, tak vnímáte tu zodpovědnost. Vnímáte, že když řeknete něco trochu zabarveně, může být to být až poplašná zpráva, když se v rozhovoru ministra zeptám na něco, tak z toho vyjde něco, čemu diváci třeba nerozumí a taky je to může nějak ovlivnit. Takže ano, člověk vnímá zodpovědnost za informace, které podává, a přemýšlí nad nimi. 

Sledujete i ostatní kolegy, když zrovna nevysíláte Televizní noviny? 
Přiznám, že nejsem každodenním divákem Televizních novin, nestíhal bych to, ale sleduji jak bývalé kolegy sporťáky, tak další moderátorské dvojice, jde jim to hezky.

Koukáte i na to, jak to dělá konkurence?
Občas se k tomu dostanu. Teď spíš sleduji konkurenci politických debat, na to se vždycky rád podívám. Člověk by si měl být pořád vědom toho, že tu činnost, kterou dělá, nedělá perfektně, má ohromné rezervy a z čehokoliv se může učit. 

Pro mnohé diváky i lidi z branže bylo vaše jméno jako moderátora politické debaty Za pět minut dvanáct poměrně překvapivé. Osobně bych třeba čekal spíš kolegyni Báru Divišovou, která dělá politické rozhovory na TN.cz nebo Reye Korantenga, dlouholetého moderátora předvolebních debat. Čím to, že volba padla právě na vás?
Přiznám se, že nevím, co bylo tím posledním faktorem. U Báry bych možná chápal to, že má Střepiny, Napřímo a Kuloáry, zajeté formáty, ve kterých je skvělá, tak asi nemá smysl ji profilovat do nějaké další role, protože tu, kterou dělá, dělá perfektně. Možná chtěla Nova sáhnout po něčem nečekaném, po něčem pořád ještě snad mladém. Pořád mám chuť to posouvat dál. Neříkám, že to by Rey neměl, on je ve všech věcech velmi precizní a na všechno se velmi dobře připravuje. Možná fakt hrála roli ta nečekanost, nějaké – v uvozovkách – nové jméno.

Nemíváte trému, když proti vám zasednou zkušení političtí matadoři?
Mívám! Časem se ta míra nervozity trochu otupuje, ale pořád tam je. Sedí proti mně ministři, měl jsem duel Andreje Babiše s Petrem Fialou, to jsou opravdu hodně sledované debaty a každé moje slovo, které bude zvolené trochu jinak, může být překroucené nebo špatně pochopené a může tu debatu nasměrovat někam úplně jinam. Takže ta nervozita tam je. A je to dobře, že tam je.

Dostáváte od fanoušků toho daného politika výtky, že fandíte druhému táboru?
Dostávám je naprosto pravidelně. Uklidňuji se tím, že je dostávám z obou táborů. Když tam mám vládu a opozici, tak mi vládní fanoušci píší, že jsem nadržoval opozici a o tom stejném rozhovoru opoziční fanoušci píší, že nadržuji vládě, že měli méně času, že jsem jim skákal do řeči a tomu druhému jsem neskákal do řeči. Zpětně se na všechny ty debaty koukám, abych se poučil z vlastních chyb, koukám na to očima diváků. Když mi opravdu větší množství lidí píše, že jsem někomu z nich nadržoval, tak se na to podívám, abych měl čisté svědomí a třeba to už příště nedělal. Zatím se to moc neděje. Mám i kolegy, kteří mi dávají zpětnou vazbu po každém díle. Snažíme se to tím vylepšovat. Takže kritika přichází a zatím si troufnu říct, že se udržuje z obou stran velmi podobná. 

Upravil se nějak váš osobní názor na politiky od té doby, co s nimi takhle intenzivně se potkáváte? 
Docela upravil. Potkávám se s nimi, snažím se z nich dostat nějaké informace a ne vždy se mi to daří. Člověk je potkává nejen před kamerou, ale i v zákulisí a dokáže si porovnat to, jak se ten politik chová. Když svítí červené světýlko a když nesvítí. U některých je to úplně stejné, u některých je to opravdu diametrálně odlišné. A tam se možná mění pohled na toho člověka, kdy vidíte, jak je schopen se chovat před kamerami a za nimi. Takže v tomhle pohledu se ten obrázek změnil u některých k lepšímu, u některých k horšímu. 

To jste mi nahrál na další otázku, zda se stává, že politik, než se zapnou kamery, je jako mílius a potom začne dštít síru a oheň, buď na všechny, včetně vás, nebo třeba jen na svoji politickou konkurenci… 
U jednoho konkrétního politika, kterého nebudu jmenovat, je ten přerod takový, jak říkáte. Mílius, rozsvítí se červené světýlko a zapne se beast mode a jede síra na všechny strany, včetně moderátora.

Zašel byste s nějakým politikem na pivo nebo na kafe?
Určitě zašel. Kdyby nás poslouchal nějaký politik, pak by si říkal „Tak on by se mnou šel na kafe, pak na mě v debatě bude hodný“, tak jmenovat nebudu, ale je jich pár, se kterými bych rád skočil na kafe, na pivo a vedl nějakou odbornou debatu. S politiky, se kterými třeba hrubě nesouhlasím, bych taky rád zašel na pivo a probral ten jejich pohled, kterému oni opravdu věří, co za tím stojí. 

Tykáte si s některým z politiků?
Netykám.

Který z politiků vám dává v debatě nejvíc zabrat? 
Myslím, že ty, které si divák představí, když se řekne „Politik, který vám dá zabrat“, to většinou jsou. A potom to jsou ti, u kterých si myslíte pravý opak, že to s nimi je super, s medovou mluvou a naprostou nekonfliktností. Elegantně se dokáží z každé otázky vykroutit, až zjistíte, že po těch 20 minutách neodpověděl ani na jednu otázku. Nebyl tam žádný konflikt, nebyl tam řev, nebyl tam křik, ale nebyla tam ani žádná informace.

Nahradí televizní moderátory umělá inteligence? A nechal by se Martin jako velký fanoušek technologií naklonovat? Jak zvládá skloubit své televizní i další aktivity s rodinným životem? A co mu řekli doma, když se jako středoškolák rozhodl na rok odstěhovat za studiem do Brazílie?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!  

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.