Mat213: S novou deskou si jdu pro Anděla

Mat213 právě vydal nové album Nesu oheň. Ironický Prométheus generace Z během křtů podpálí 7. listopadu pražský Fuchs2 a 13. listopadu brněnský Kabinet múz. Matěj Čech za námi sestoupil z Olympu do studia, aby rozpitval nové skladby, ale také fotbal, malování, rady dědy Františka Ringo Čecha nebo káně na klacku.

V červnu jsi na AVU získal magisterský titul. Jak vypadala tvoje diplomová práce?
Byly to figurální malby, na kterých jsem módu mojí generace, konkrétně skupiny, která nosí takzvanou post-ironickou módu, zasazoval do architektonicky modernistických prostředí. Malované to bylo stylem severské renesance s odkazy na českou malířskou tradici.

Post-ironická móda?
To je takové módní hnutí. Takzvaní edgelordi jsou kulturní trendsetteři, kteří chtějí co nejvíc vyčnívat a provokují tím, co nosí a kombinují. Jedná se o kombinaci vysoké módy známých návrhářů s levným kýčovitým trashem, kdy třeba triko s nápisem Sparta Praha Hooligans zkombinují s věcmi od Vetements, Raf Simons a podobně.

AVU jsi studoval v době velkých otřesů, které v posledních dnech vyvrcholily rezignací rektorky Marie Topolčanské. Ovlivnilo to tvoje studium, nebo jsi školou proplul po své ose?
Absolutně jsem proplul, šlo to úplně mimo mě. Je nešťastné, že AVU neustále prochází existenčními problémy, kdy se musí jako instituce obhajovat, a zároveň má i své vlastní potíže, protože v době krize nastaly v oblasti výtvarného umění škrty. Byla to první věc na ráně, které se stát přestal věnovat. Navíc se škola po vydání filmového dokumentu Zkouška umění ocitla pod drobnohledem. Takže to pro tu instituci bylo a je turbulentní období a uvidíme, co bude dál.

Budeš si akademické studium ještě nastavovat?
Už asi nechci.

Středobodem tvého vesmíru je teď samo sebou nová deska, její propagace a tvůj hudební růst. Znamená to, že malování odkládáš na vedlejší kolej?
Určitě ne, protože mě hodně nakoplo, že diplomka měla úspěch. Všechny obrazy jsem prodal. Rozhodně v tom chci pokračovat, protože mě výtvarné umění hrozně moc baví a přijde mi, že se začíná víc propojovat s mojí hudbou. Baví mě některé postupy, které jsem se ohledně marketingu naučil v hudbě a které bych chtěl aplikovat i ve výtvarném umění.

Další věc, která se netýká hudby, ale už o ní dost škrtá, je fotbal. Jsi z rodiny, kde se fandí fotbalu. Tvůj děda František Ringo Čech je dokonce autorem fotbalové hymny Zelená je tráva a celoživotně zapáleným slávistou. Ty sám fotbal aktivně hraješ. Jaké místo má fotbal v tvém životě?
Čím jsem starší, tím víc mi dochází, že mnohem větší místo, než bych čekal. V období, kdy jsem nastoupil na AVU, jsem fotbalem začal pohrdat. Přišel mi jako hrozně hloupá věc a celé to fotbalové prostředí mě nebavilo. Později jsem ale začal řešit psychické zdraví a pohyb do toho samozřejmě promlouval jako něco, co v tomto ohledu hodně pomáhá. Vše kolem fotbalu mi začalo mnohem víc přirůstat k srdci, protože jsem se najednou stýkal s komunitou, která byla úplně odříznutá od alternativního světa, ve kterém jsem žil na AVU. Začal jsem být za ten balanc rád a dalo mi to dobrý nadhled a odstup od obou těch bublin.

Figuruješ na soupisce fotbalového klubu Tempo Praha…
Ano, „Tempíčko“. O víkendu jsme zrovna hráli a dal jsem krásný gól. Přijďte se někdy podívat na zápas, není to vůbec špatné!

Kde se vzala vaše rodinná inklinace k Slavii?
Slávisti jsme v rodině všichni. Tuhle rodovou sounáležitost s klubem začal dědův táta. Od malička jsme tam chodili a nic jiného neexistuje. Když mi bylo sedm let a kamarádi z fotbalu fandili Spartě, chtěl jsem být jako ostatní a říkám dědovi: “Dědo, já asi budu Sparťan.“ A on: „Aha. Tak já nevím, co s tím. To tě asi vydědím.“ Já samozřejmě nevěděl, že to nemyslí vážně, tak jsem si říkal: „Budu dál součástí téhle rodiny, nebo budu fandit Spartě? Vždyť všichni mí kámoši fandí Spartě!“ Nakonec se mi to rozleželo a děda mě dovydíral k tomu, abych se vrátil ke Slávii. A od té doby fandím Slavii.

Prvním singlem k nové desce byla skladba Christos Zafeiris, což je hráč Slavie. Proč sis pro oslavnou hymnu na tento klub a fotbal vybral zrovna jeho?
Někdo to může vnímat jako oslavnou hymnu na Slavii nebo na fotbal, pro mě je to o tom, jak vnímám fotbal já, co pro mě znamená a že je to nějaký druh eskapismu. Zafeirise jsem si vybral, protože mi imponuje jako hráč i jako člověk, baví mě jeho styl. Je to takový alternativní hrdina týmu. Přišel jako neznámý, mladý hráč a teď se probojovává do elity. Líbilo se mi, že byl takový underdog a začíná se vypracovávat. V tom jsem viděl spojitost s mojí hudbou – takhle bych si přál, aby to bylo.

Christos Zafeirissi zahrál i v klipu. Jak jsi ho oslovil a co říkal tomu, že jsi natočil poctu jeho osobě?
Nejdřív jsme se chtěli nějak spojit se Slavií, kde to trochu drhlo, ale pak jsem dostal číslo přímo na něj. Byl extrémně ochotný a vstřícný, takže jsme se domluvili. Tu písničku jsem mu poslal předem, ale když jsme se setkali, řekl: „Can you play me the song?“ Já byl docela zaskočený, protože jdeme natáčet klip na písničku, kterou ani neslyšel, ale pustil jsem mu to a on začal kývat hlavou, prozpěvovat si a říkal, že to je typ hudby, kterou má rád. Bylo super, že mu to sedlo. Já mu pak překládal, o čem to je, tak se i smál a před kamerou se i roztančil a zpíval. Mně osobně by bylo trapné, kdybych zpíval refrén, který sestává z mého jména, ale on to nějak přijal a pak mi ještě napsal, jestli bych mu tu písničku neposlal.

Nové album je tvými slovy „pro lidi, kteří jsou chytřejší než jejich kámoši, kteří vydělávají hodně peněz, ale pohodlnost hází hleny na jejich ambici. Pro lidi, kteří se zkusili brát vážně, ale buď to neumí nebo se při té představě cítí prostě trapně. Album je pro všechny Matem milované trolly“. Na přebalu je tvoje kresba, kde ses vypodobnil jako troll s atributy Promethea, a k albu se váží ještě fotografie, na kterých jsi sám jako Prométheus, ale místo orla je tam káně na klacku a kolem krku máš takový ten basic řetěz ze železářství. Takže opět tvá oblíbená kombinace vysokého s nízkým a trapným…
Nejdřív jsme dělali ten photoshoot, kde jsem za Prométhea s vycpaným kánětem a na sobě mám pouta z Ptákovin, takže to vypadá komicky, ale zároveň se tvářím honosně jako nějaká antická socha. Ale přišlo mi, že na těch fotkách vypadám pořád moc dobře, že se to pořád bere až moc vážně, tak jsem se nakonec rozhodl pro kresbu trolla, na které jsem nechutný, takhle nějak se i vidím a sedí to k té desce víc.

Opět cituju z tiskové zprávy: „Nechci dělat nový, hranice bourající věci, který nikdo neviděl nebo neslyšel. Chci dělat věci, co už všichni viděli a slyšeli, ale já je chci dělat po svým.“ To je důležité sdělení o konceptu celé desky. Najdeme tam tak třeba numetalový song Dekadent Love, ve kterém hostuje Václav Noid Bárta. Ve video teaseru k albu je tvůj deníkový záznam, ve kterém se vyznáváš z toho, že tě v dokumentu Woodstock 99 fascinovala zvířecí atmosféra při koncertu Limp Bizkit. Byl to impulz k songu s Noidem? A jak jsi ho dostal za mikrofon?
Přesně tak. Naprosto mě to tehdy uhranulo. Ta energie, buranství, násilí a primitivismus. Fanoušci nakonec ten novodobý Woodstock celý rozložili. Můj táta se s Václavem Noidem Bártou zná. Když jsem tuhle numetalovou písničku pouštěl jako demo rodičům, líbila se jim jakožto stará řežba nejvíc. Šlapalo to a táta z toho byl tak nadšený, že říkal, že by se tam hodil Václav. Já jeho tvorbu neznal, tak jsem si naposlouchal, co dělá, a přišlo mi, že umí opravdu výborně zpívat, má energický, řvavý hlas. Tak jsem mu napsal, jemu se to líbilo, nahrál to a dodal refrénu šmrnc. Ta jeho energie a pěvecký um je přesně to, co jsem od toho chtěl.

Kontroverzní skladbou je ESV, tedy Evening Summer Vibe plná obscénností z letních parties, která si utahuje z podobně laděných songů…
To je taková naschvál buranská věc, kdy prostě odříznu všechny své mozkové buňky, co mám, a snažím se stylizovat do toho zvířete, které prožívá letní večer na party, a je to zase ta zvířeckost, která vyjde z lidí, takový naturalismus dvacátého prvního století. Tahle písnička mi způsobila problémy, protože mě žaluje jistá nejmenovaná společnost kvůli obscénnosti, posílá stížnosti na OSA a snaží se o to, aby se ESV stáhlo ze streamovacích platforem.

Na albu hostuje také Lajfr, herec a zpěvák Radek Lajfr, který účinkuje v kultovní inscenaci Shrex: Hra o přežití, jejíž autorkou je Adina Šulcová, se kterou jsi také autorsky i kamarádsky provázán. Mám pocit, že u nás vzniká podhoubí nové umělecké skupiny, do které taky spadáš a která vytváří specifický druh humoru a zábavy…
Je to takové hnutí, které bych to přirovnal k tomu, když dříve vznikala divadla jako Sklep, Cimrmani nebo třeba pořad Tele Tele, které spojuje humor a estetika, a v tom se právě potkáváme s Adinou i se Zdenou a Omarem, s nimiž vytvářím podcast Swag. Pokud jde o humor, je to určitý druh post-ironického humoru, kdy nevíte, kdy si děláme srandu a kdy jsme vážní, zároveň kombinujeme hodně pokleslý humor, mystifikaci diváka, surrealistické a dadaistické motivy, vyexaltované rozhovory a groteskní postavy. Estetika je pak kombinace trashe, vycházejícího z Harmonyho Corina, z youtubové tvorby nebo TikToku, se stylovými artovými postupy.

Co čeká fanoušky na křtech?
Bude se jednat o dvě ojedinělé show a můžu slíbit, že jste v životě nic takového neviděli a že to, co se bude dít, zůstane navždy jen mezi vámi a mnou. A ještě prozradím, že se tam určitě objeví někdo z hostů a že možná, ale jen možná, bude velké překvapení na pražském křtu, které bude obsahovat velký dort a policisty.

Jaké máš s deskou plány dál?
Můžu poodkrýt tajemství, že se chystá turné, které by mělo začít po novém roce. Těch plánů máme ještě víc. No a celý můj tým Championship a já si jdeme pro sošku Anděla!