Milky Chance exkluzivně: Skládali bychom hudbu, i kdyby nás vůbec nikdo neposlouchal. Je skvělé vidět tu radost

Potkali se na střední škole, když Clemens zahlédl Phlippa kouřit na dvorku a pomyslel si, že vypadá cool a mohli by si rozumět. Stali se z nich nejlepší kamarádi, začali spolu skládat hudbu a první song, který v roce 2013 nahráli na SoundCloud a pověsili s klipem na YouTube z nich udělal celosvětové hvězdy.

Jmenuje se Stolen Dance a stoprocentně zazní už zítra, 2. prosince, v hale Forum Karlín, kde pohodová německá dvojice Milky Chance vystoupí. Přes Zoom jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Clemensem Rebeinem, který toho času seděl ve finském bistru zachumlaný do kabátu a šály. 

Co dělá tvůj kotník, který sis vyvrtnul v Hamburku? 
Zlepšuje se to, ale chce to čas. Při hraní už můžu zase stát, tři koncerty jsem musel odehrát v sedě. Musím dávat pozor při tancování, ale bude to dobré. 

Jak se to stalo? 
Naštěstí až v úplném závěru koncertu v Hamburku. V závěru závěrečné písně jsme bláznivě skákali, byla to skvělá energie, a pak jsem najednou spadnul mezi klávesy. Je to poprvé za deset let, co se mi stalo něco takového, takže je to v pohodě. 

Než jste vyjeli na turné, říkal jsi, že budeš meditovat. Jak se ti to daří?
Je to o tom najít si dost času. Technicky ho sice mám a párkrát se mi to i podařilo, ale ne tolikrát, jak bych si přál. 

Když se ohlédneš zpátky do časů covidového lockdownu, chybělo ti živé hraní a kontakt s publikem nebo jste s Philippem typ lidí, kterým stačí zahrát si spolu ve studiu?
Samozřejmě, že se nám stýskalo po koncertování, které milujeme. Je skvělé být ve spojení s našimi fanoušky a vidět se s nimi tváří v tvář. Zároveň jsme si ale užívali tu pauzu. Chodili jsme den co den do studia a bylo fajn ponořit se do kreativního procesu. 

Pamatuješ si na váš první koncert po té dlouhé pauze. Byl jsi dojatý? 
Bylo to vloni v létě. Měli jsme pár takových venkovních piknikových hraní v Německu a tam jsme poprvé hráli znovu před publikem. Bylo to hezké, nejen kvůli covidu, ale protože jsme se taky lidsky posunuli a stali se možná dospělejšími. Teď si denně uvědomujeme vděk za to, že můžeme být na turné a chodí na nás takové množství lidí. 

Před pár dny jste s Philippem oslavili 30. narozeniny. Narodili jste se ve stejný rok jen tři dny od sebe. Měli jste společnou oslavu? 
Ano, měli. Uspořádali jsme velkou párty v Berlíně. Pronajali jsme si prostor, kam jsme pozvali všechny naše přátele. Bylo tam kolem čtyřiceti lidí. Šel jsem spát asi v devět ráno, takže to byla dlouhá a báječná noc.  

Pojďme se vrátit na úplný start Milky Chance, kdy se díky písni Stolen Dance stalo něco, o čem jste pravděpodobně nesnili ani v těch nejdivočejších snech. Jeden rok jsi seděl s kytarou ve své kuchyni a skládal a další rok jsi byl na turné po Spojených státech a seděl na pohovce v show Jimmyho Kimmela. Bylo vám jen jednadvacet. Nedokážu si představit, jak bych zvládala takový životní obrat. Jak jste dokázali zůstat příčetní a při zemi v tak mladém věku? 
Myslím, že velmi důležitou roli hrají přátelé a rodina. Oba jsme se stali rodiči ve velmi mladém věku, to tě drží při zemi. Nejbližší přátelé a rodina tě vnímají jako člověka, kterým skutečně jsi, ne jako kluka na pódiu nebo toho, co v televizi hraje hudbu. Důležité je ale také naše přátelství s Philiippem, to, že jsme v tom spolu. Když si představím, že bych v tom byl sám, bylo by to hodně těžké. Jsme šťastní, že spolu můžeme sdílet zážitky a zkušenosti.  

Měli jste štěstí, že máte jeden druhého, abyste mohli dělat správná rozhodnutí, protože v jednadvaceti letech jste zřejmě neměli tušení, co hudební byznys obnáší…
To ano, ale i špatná rozhodnutí! Je snadnější, když v tom jste spolu.

Když jste video ke Stolen Dance pověsili na YouTube a sledovali čísla, která narůstala  geometrickou řadou, museli jste být v pořádném šoku. To jste určitě nečekali…
Nečekali jsme nic z toho, co se nám přihodilo. To by myslím bylo i dost divné. Dodnes se občas musím štípnout a ptát se „Tohle se opravdu děje?“ Pořád mi to občas připadá jako sen. Snažíme se vážit si toho, jak to jen jde. Je to splněný sen. Milujeme to, co děláme, a chceme to dělat tak dlouho, jak budeme moct. 

Říká se vám ambasadoři dobré nálady, umíte lidi rozesmát a roztančit. Je skvělé umět zařídit, aby se lidé cítili líp. Byl to váš cíl od začátku, přinášet lidem radost? Je to hlavní důvod, proč děláte hudbu? 
Není prvořadý. Je skvělé vidět tu radost. Ale muzika je náš způsob vyjádření a spojení se světem, se vším, co se kolem nás děje. Samozřejmě, že když stvoříš píseň nebo album, chceš se podělit se světem. Zajímá tě, jestli se lidem bude líbit nebo je inspirovat. Ale děláme to primárně pro sebe, je to naše potřeba, součást naší osobnosti. I kdyby nás vůbec nikdo neposlouchal, skládali bychom hudbu dál. To nás pohání, takhle se cítíme dobře, takhle se vypořádáváme se svými emocemi nebo problémy. 

Zpátky k té pozitivitě. Když si vezmeme třeba píseň Colorado, je to v podstatě smutný song o rozchodu, ale je podaný lehce. Nikdy nesklouzneš k depresi. Chodí za vámi lidé s tím, že jste jim pomohli překonat těžké období? 
Ano a je to krásné. Stává se to často na turné, když narazíš na fanoušky po koncertu. Vyprávějí ti příběhy, které tě opravdu zahřejí u srdce. To si pak řekneš: „Wow, tak tohle dokáže hudba!“ Pomáhá lidem zvládat těžké chvíle nebo nalézt naději. 

Mimochodem, ta věta z refrénu „Jsem high jak Colorado“ (což je první americký stát, který zlegalizoval rekreační užívání marihuany), nestal se z ní idiom? Nezačali to lidé běžně používat?
Možná pár fanoušků. Neřekl bych, že se z toho stalo nějaké pořekadlo. To ne. Je to prostě legrační věta, legrační metafora. Líbí se nám, jak to zní, a dobře se to zpívá. 

Vydali jste dva Trip Tape mixtapy, kde jsou kromě nových singlů a demo nahrávek taky skvělé covery, například Save Your Tears od The Weeknda nebo As It Was Haryho Stylese. Hrajete je na koncertech?
Ano, některé z nich hrajeme.

Pracujete během turné na nové hudbě?
Ani ne. Před jeho začátkem jsme totiž dokončili novou desku. Je hotová a vyjde příští rok. Je to barevná deska a máme z ní radost. 

Založili jste webové stránky milkychange.com, které jsou věnovány udržitelnosti a péči o naší planetu. Pomohli jste vydělat peníze na vysazení 100 tisíc stromů a 50 centů z každé prodané vstupenky na turné putuje na obnovu peruánského deštného pralesa, který obývá množství živočišných druhů. Zmínili jste, že se snažíte najít způsob, jak jezdit turné co možná nejudržitelněji. Co už se vám podařilo změnit? 
To je nekonečný příběh. Máme zelený rider, tedy to, co si přejeme mít v backstage, efektivní cestování, čili čtrnáct lidí v jednom tourbusu, nepřespáváme moc po hotelích. Náš merchandise je vyroben v Evropě udržitelným způsobem. Během turné ale hodně věcí závisí na prostorech, ve kterých hrajeme. Nemůžeš je nutit do zelené elektřiny a dalších věcí. Můžeš je na to upozornit v rideru, promluvit s nimi o tom. Čím dál více umělců už takové věci požaduje, takže i kluby a sály se začínají chovat odpovědně. Ale je to velký průmysl, hodně logistiky a spousta z toho není v našich rukách. Nejefektivnější způsob, jak s tím naložit, je využít naši platformu k tomu, abychom mluvili o těchto tématech. 

Pokud jsem to dobře spočítala, v Česku zítra hrajete popáté. Dvakrát jste u nás hráli na festivalu a dvakrát samostatně. Máte na to nějaké zvláštní vzpomínky? 
Pamatuju si procházku Prahou, krásné město, podívali jsme se na pár památek. A vtipné je, že ke konci střední školy jsme do Prahy jeli i s Philippem na výlet se spolužáky, to je tak dvanáct let zpátky, nebo deset. Prahu si pamatuju jako nádherné město. 

Pořád hrajete ve čtyřech? Tedy ty, Phillipp, Antonio a Sebastian?
Ano, jedna rodina. Je to skvělé. Tentokrát jsme před turné hodně zkoušeli a snažili se být kreativní a postavit skvělou show. 

Zmínil jsi, že s Philippem oba máte děti. Je těžké vybalancovat kariéru a rodinu?
Samozřejmě, velmi. Je těžké odjet na turné a nechat doma rodinu samotnou. Ale musím říct, že matky našich dětí jsou úžasné a obrovsky nás podporují. 

Oba jste se přestěhovali z Kasselu do Berlína. Do jakých klubů rád chodíš? Dej nám nějaký tajný tip!
Problém je, že jsem se do Berlína přistěhoval během covidu a to žádný clubbing nebyl. Všechno bylo zavřené. Takže jsem ještě ani nestihl zajít do některých klubů, které chci vidět. Samozřejmě, je tam slavný Berghain…

Opravdu se bude zavírat?
Ne, to je fáma. Četl jsem o tom, ale zavírat se nebude. 

To je skvělá zpráva, díky. A děkujeme i za rozhovor a vidíme se zítra, užijte si Prahu!
Taky díky a užijte si koncert! 

Foto: Anthony Molina