Mirek Vaňura: Dana Stodolová je zrůda a manipulátorka, Jaroslav by podle mě sám nevraždil 

Expres Star je týdeník, který vám každý týden představuje hvězdy filmů, seriálů a televizních pořadů, a to zpravidla ty, na které studiová světla nesvítí. To ale není případ dnešního hosta, kterým je moderátor, scenárista a režisér Mirek Vaňura.

Mirek Vaňura vystudoval na konzervatoři hru na klarinet a saxofon, ale od hudby zběhl k moderaci. Znáte ho z rádia, ale i z obrazovek. Na Nově přispíval do pořadů Občanské judo a Na vlastní oči, moderoval Áčko, 112 – V ohrožení života nebo Hlavní zprávy na TV Barrandov, provází i dokumenty Legendy kriminalistiky a Legendy záchranářství pro Českou televizi. V poslední době vystupoval jako detektiv v reality show Ztracená rodina a aktuálně je na Voyo k vidění pětidílná dokumentární série Případ Stodolovi.  

Dlouhá léta se věnujete kriminálním případu. Nebál jste se pouštět děti ven, když byly mladší?
Bál a bojím doteď. My jsme to s manželkou Danou, s kterou všechno děláme napůl, vymysleli někdy v roce 2005, to byla Stodvanáctka. Od té doby jsem nedobrý rodič. Já jsem se bál úplně všeho, že se opaří, že se říznou a než šla moje dcera na disjkoték, to jsem si musel vzít dva lexauriny. Bojím se doteď a jsem poznamenán tím, co děláme.

Vaše aktuální dokumentární série Případ Stodolovi se vrací k hrůzné sérii vražd seniorů, které manželé Stodolovi maskovali jako sebevraždy. Je něco, co vás při natáčení šokovalo?
Hodně věcí. Stodolovi jsme dělali před lety do České televize, tentokrát jsme dostali nabídku to udělat opravdu do hloubky, proto pět třičtvrtěhodinových dílů. Myslím, že i samotní detektivové, kteří s námi do toho šli, byli překvapení, na co všechno zapomněli. Šli jsme do těch nejhlubších archivů.  Myslel jsem, že už mě jako tvůrce nic nepřekvapí, ale byl jsem mnohokrát zaskočen a překvapen. O to víc budou asi diváci.

Kolik času vám práce na tom pětidílném dokumentu zabrala?
Rok aktivního točení, asi půl roku předtím přípravy, a to pozor, už jsme měli hodně nastudováno z let minulých.

Kolik hodin materiálu jste natočili a kolik hodin archivních záběrů jste museli zhlédnout?
To se nedá říct, archivních záběrů jsme museli zhlédnout hodně, ale my už jsme měli nakoukané, takže jsme si je připomněli. A kolik hodin materiálu jsme natočili, to opravdu nevím. Ale zažil jsem opravdu pátrání. Měl jsem vedle sebe jedno z nejlepších operativců, to je dodnes sloužící detektiv, jmenuje se Honza Lomnický. Například maminku Dany Stodolové jsme hledali tak, že jsme přijeli do města, zjistili, že tam, kde bydlela, už nebydlí, že se mezitím vdala a má úplně jiné jméno, takže štáb šel na kafe a my dva jsme ten den pátrali. A že jsme ji opravdu našli, bylo pro mě něco úžasného.

Jak maminka Dany Stodolové po 20 letech nese to, co její dcera s manželem provedli?
Hrozně. Tady jsou vlastně tři skupiny poškozených. Za prvé ti, které často brutálním způsobem Stodolovi zavraždili.  Pak jejich rodiny, kterých mi je hrozně líto. S některými jsme se potkali a jsou i v dokumentu, toho si moc vážím. Ale mezi oběti patří také rodiny Dany a Jaroslava. To jsou normálně fungující rodiny. Třeba maminka Dany měla tři dcery, dvě žijí perfektní, slušný život se svými rodinami a pak tahle zrůda. Myslím, že maminka to dodneška nedokáže pochopit, že se s tím nevyrovnala a trpí. O to víc si vážím, že v dokumentu vystoupila.

Vy jste se s oběma vrahy během natáčení potkal s Jaroslavem na kameru, Dana mluvit na kameru nechtěla. Jak na vás působili?
Rozdílně! Jaroslav Stodola je minimálně sedminásobný vrah, protože v jednom případě z těch osmi vraždila sama Dana. Je to člověk, který by podle mého názoru, a nejsem v tom sám, kdyby nepotkal Danu, nikdy nevraždil. On měl agresi, jenom když se napil. Maximálně by se někde popral, možná by v té opilosti vykradl nějakou benzínku, ale myslím, že by nikdy nevraždil. Takže je dneska upřímný, když se s vámi baví, říká všechno do detailu, jak si to pamatuje.

Dana, to je úplně něco jiného, říkám to i v tom dokumentu. Potkal jsem se s ní dvakrát, byl – alespoň podle ní – jediný novinář, kterého po 20 letech přijala. A myslím, že si lže do kapsy, že lže své mamince, protože jí telefonuje, že určitě od začátku do konce lhala mně. Dokonce si teď dopisujeme a myslím, že ona celý život chtěla ovládat hlavně chlapy, když si přečtete ty dopisy, manipuluje i se mnou, takže to je teda opravdu bestie.

Dana se pokouší dostat na svobodu. Myslíte, že má šanci?
Šanci bohužel má, protože u nás není absolutní doživotí. Někdo po dvaceti a někdo po 30 letech může požádat o propuštění. Pokud vím, žádný doživotně odsouzený na svobodu puštěn nebyl. Myslím, že by na svobodě být neměla, že tam nemá co dělat. Je krutá bestie, ale vy byste s ní klidně, kdybyste ji potkal, chtěl mít dvojdomek. Je něžná, to celou dobu hraje, mluví potichu, je chytrá, velmi chytrá.

Jmenuje se a vypadá jinak…
Jmenuje se jinak, vypadá docela stejně. Moc nezestárla. Dana Stodolová byla, říkáme to i v tom dokumentu, žena asi osmi tváří a měnila podoby. 

Překvapilo vás něco na tak starých a hodně medializovaných případech. Objevil jste něco, co ještě dosud objeveno nebylo?
V archivu jsme našli věci, na které ti, kteří u toho byli, zapomněli.  Původně jsme chtěli mít jen čtyři díly a našli jsme toho tolik, že z toho je dílů pět. Posluchačům a divákům, kteří věděli, že byli před více než 20 lety manželé Stodolovi, kteří si řekli, že půjdou na hraný film, říkáme „Teď se podívejte, jak to opravdu bylo, budete od začátku do konce překvapení!“

Byl jste se na tom hraném filmu podívat?
Nebyl. Za prvé nemám moc čas a za druhé ani zatím nechci, protože to je fikce a my si zakládáme na tom, že musíme mít všechno ověřené. Slyšel jsem, že tam jsou skvělé herecké výkony, ale bojím se, že bych se na to koukal očima dokumentaristy. Asi se na něj někdy podívám, ale teď jsem na něm nebyl.

Mezi respondenty v dokumentu byli i policisté, kteří na případech před 20 lety pracovali. Odmítl některý z nich mluvit na kameru?
Neodmítl. Často to jsou mí kamarádi. A s těmi se kterými jsem se neznal, jsme navázali výborný vztah. V podstatě všichni, kteří na tom pracovali, tam mluví, až na jednoho, ten už bohužel zemřel. Celá ta parta se dala do kupy a bylo zajímavé, že se i navzájem překvapovali.

Případy se původně uzavíraly jako sebevraždy, někteří policisté dokonce házeli kolegům klacky pod nohy, jak je v dokumentu vidět. Kolika vraždám mohlo dřívější odhalení podle vašeho odhadu předejít?
Těžko se to říká. Dokumentuji práci policie celý život, neřeším, jestli to bylo dobře, nebo špatně, jsem prostě vždycky na straně policie. O to víc si vážím, že jsme tady mohli ukázat i pochybení, které bylo před 20 lety. Bylo to kvůli pár lidem, kteří za to byli potrestáni, policie se s tím perfektně vyrovnala. Udělala taková opatření, že díky nim například manželé Janákovi ve východních Čechách – novodobí Stodolovi – nemohli vraždit tak jako Stodolovi. Několikrát mě napadlo, že kdyby se tenkrát pořádně šetřilo, někteří lidé nemuseli zemřít. Ale netroufnu si říct, kolik. 

Chtěl být Mirek jako malý kluk policajt? Jak se mu spolupracuje s manželkou? Umí vypnout aspoň na dovolené? A nepřemýšlí, že by své zkušenosti přetavil do podoby hraného seriálu? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v přehrávači na začátku článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.