Miroslav Táborský: Agentka Penelope Cruz mi posílala nabídky, ale odmítal jsem, až to nakonec utichlo

Oblíbený český herec Miroslav Táborský zavzpomínal s Milošem Pokorným v Ranním klubu na uvádění projektu Stopy Járy Cimrmana i na své role v zahraničním filmech, které mu přinesly spoustu nezapomenutelných zážitků. Dozvíte se také, proč se v divadle plete i do jiných profesí… 

Jára Cimrman plní přání dodnes

Uváděl jste projekt Stopy Járy Cimrmana. O něm se dá říct, že je to skoro světový fenomén, když adorujeme někoho, kdo nikdy neexistoval. Lidi chodí na poutní místa, kterými Jára Cimrman prošel, ale přitom je to celé fikce. Je to celé ryze český humor? 
Já říkám, že je to vlastně taková soustava splněných přání, proto lidi chodí jednak do divadla, poslouchají to, čtou to, nebo chodí na ta místa, protože Jára Cimrmana nám tak trošku plní některá přání, která bychom chtěli jako lidi, ale můžeme říct i jako národ, mít. Takhle jsme si ho ho vlastně stvořili, tedy byl nám vytvořen, ale je to asi specificky český fenomén.

Bavilo vás provádět tím pořadem? Bylo to pro vás něčím výjimečné?
Samozřejmě mě strašně bavilo, protože já jsem řadu těch míst do té doby nestihl navštívit a najednou jsem k tomu měl příležitost. Byla to místa, která nevytvořil nikdo z divadla, ale vytvořili je lidi. Investovali nějakou energii, často i prostředky, k tomu, aby pobavili návštěvníky, kteří tam přijdou, fotí se a je jim na chviličku dobře.

Taky jsem si říkal, že to bylo dost chytré na tu dobu, protože s tím tehdejší režim nedokázal nic udělat, zakázat fiktivní postavu…
Kolikrát jsem o tom přemýšlel a říkám si, že to asi byl tanec mezi vejci, že oni museli dávat sakra pozor na to, co ještě projde a co už neprojde. 

Po boku Penelope Cruz

Někteří posluchači možná nevědí, že mluvíte dobře španělsky a tím pádem jste vlastně vyhledávaným českým hercem, který může hrát pro evropské zahraniční produkce. Jak jste se vůbec ke španělštině dostal a jaké to je hrát v evropském filmu se zahraničními herci?
To se dostáváme trochu do minulosti. Já ty jazyky – i španělštinu – tak trošku předstírám. Není to tak, že bych hovořil. Ke španělštině jsem se dostal tak, že jsem koncem devadesátých let dělal casting na španělský film, který se měl točit v Čechách. Ucházel jsem tehdy o takovou menší roli, ale nakonec se režisér rozhodl dát mi velkou roli. V tom filmu, který se jmenoval Dívka tvých snů, tehdy hrála hlavní roli Penelope Cruz. Oni mi zaplatili i učitele španělštiny, učil jsem se asi tři hodiny denně, takže to byl docela nářez, ale za tu dobu se člověk nenaučí mluvit, spíš jen porozumět tomu jazyku.

Vy jste potom ještě v zahraničním natáčení pokračoval, je to tak? Dokonce jste měl řadu nabídek…
Ano, to je pravda, dostal jsem několik nabídek, zahrál jsem si třeba polského emigranta v jedné detektivce. Pak si mě vyhlídla agentka, která v té době zastupovala i Penelope Cruz, a ta mi poslala pár nabídek. Ty byly ale v tom stylu, že potřebovali, abych třeba za čtyři týdny odletěl na pět týdnů do Tunisu. A to nešlo dát dohromady s angažmá, které jsem měl, takže jsem ty nabídky postupně odmítal, až to nakonec utichlo. Ale netrápí mě to, já ty zahraniční produkce bral vždy spíše jako takový bonus.

Můžete srovnat zahraniční produkce s natáčením v Česku? Bylo to pro vás v něčem přínosné nebo překvapivé? Řekl jste si třeba někdy, že je škoda, že to takhle nefunguje i u nás?
Jsou to samozřejmě velké zkušenosti, protože hrát v cizím jazyce je mnohem obtížnější než v rodném, ale je to vždycky od projektu a od lidí. Mají samozřejmě jiné rozpočtové podmínky než my. Ale já tu práci dělám, protože ji mám rád a protože ji chci udělat co nejhezčí, takže když je dobrý český projekt, dobrá režie, dobré obsazení, tak je to úplně rovnocenné.

Bylo pro vás náročné komunikovat s ostatními herci v angličtině, nebo jste si na to rychle zvykl? 
Bylo to trošku náročné, protože já neumím anglicky tak dobře, abych se nemusel pekelně soustředit a kolikrát se ptát, co tím třeba myslí. Takže ta natáčení pak byla únavná po všech stránkách. Já jsem se anglicky učil bohužel ještě před revolucí s pocitem bez perspektivnosti použití tohoto jazyka. Tou dobou jsme byli rádi, když po nás profesoři nic nechtěli, což je mi dneska samozřejmě líto.

Spíš herec než režisér

O vás se ví, že máte divadlo pod kůží natolik, že se pouštíte při zkouškách i při hraní do jiných profesí a své si řeknete téměř ke všemu. Co vás k tomu vede?
Je to pravda, protože já vnímám divadlo jako celek. Nejde jen o herecké výkony, ale i o vše ostatní, co chceme divákovi nabídnout, když přijde na představení. Možná jsem takový, protože než mě vzali na DAMU, vystudoval jsem fyziku a základy techniky, díky čemuž rozumím i jiným profesím. Někdy to kolegy asi dokáže překvapit. 

Vy jste nejen herec, ale i režisér. Jaké je to být na té druhé straně? Baví vás režírování víc?
Režírování je jiná disciplína a zabere strašně moc času. Rozhodně mě to bavilo, ale mám prostě radši to herectví. Zrežíroval jsem dvě představení. První se jmenuje Odvolání a druhé Relativita, kde hraji se svojí manželkou. Režírovat vlastní manželku není vůbec jednoduché, ale byla to moc hezká práce. Radost mi ale dělá, že obě představení jsou stále oblíbená a navštěvovaná.

Co se týče divadla, kde vás teď v nejbližší době můžeme vidět?
Můžete mě vidět v Divadle v Řeznické, kde mám ta dvě představení, na nichž jsem se podílel i režijně, pak tam mám ještě třetí představení s názvem Blázinec. Také mám jedno v divadle Ungelt, to jsou Taneční hodiny. A jedno v Divadle Viola, které se jmenuje Rovnost, volnost, gastronomie. Nyní navíc hraji i v novém představení, Komedie o komikovi, které napsal a režíroval Luboš Balák. Práce je tedy dost.