Ondřej Sokol: Občas jsem arogantní, ale už to není jako dřív

Hostem Miloše Pokorného v Ranním klubu byl herec, režisér, moderátor a překladatel Ondřej Sokol. Probrali spolu populární televizní soutěž Na lovu i její novou variantu Superlov, divadelní práci, korektnost i označení bavič a celebrita. A došlo i na otázku, kterou Ondřej dostal mnohokrát: Proč odešel z Partičky?  

Občas jsem arogantní 

Ondro, na internetu je uvedeno, že jsi bavič. Co říkáš na ten výraz?
Pocitově se vždy stáhnu, protože člověk má okamžitě pocit, že musí být vtipný. Ale ulehčil jsem si to tím, že lidem říkám, že jsem bavič za peníze. To znamená, že, když mi zaplatí, tak jsem ochotný být vtipný. A většinou se z toho vylížeš, protože lidé nejsou ochotní za to zase tolik zaplatit.

Napadlo tě někdy změnit kvůli své slávě image?
Nikdy mě to nenapadlo. Akorát se schovávám, když jdu ven na ulici, ale nemůžu říct, co mám na sobě, protože by mě pak lidé poznávali. 

A když třeba přijdeš do restaurace a lidé tě poznávají a myslí si, že budeš zábavný, ale ty na to zrovna třeba nemáš náladu, jak se s tím vyrovnáš?
Poměrně brzy je přesvědčím, že se mnou zase taková zábava není. To vás tady čeká taky. Občas jsem arogantní, což je někdy příjemné – člověk se alespoň vyventiluje. Ale asi už mi s věkem dochází testosteron, už to není, co to bývalo.

Neměl jsi někdy období, kdy ti sláva vlezla do hlavy?
S tím se musí vyrovnat každý a je dobré, když tě sláva postihne v pozdějším věku, protože vidím na svých mladinkých kamarádech youtuberech, jak těžko se s tím vyrovnávají. Ale když to člověka postihne později, jako třeba mě, tak už začíná tušit, že to třeba není na dlouho a váží si i více věcí.

Anglický originál Na lovu jsem miloval 

Jaký je rozdíl mezi soutěžemi Na lovu a Superlov? A probíhá to naživo? 
Soutěž Na lovu se odvíjí od anglického originálu The Chase. Oni z toho po několika letech udělali takovou večerní verzi s názvem Beat The Chasers, to je v našem případě Superlov. Rozdíl je v tom, že v Na lovu jsou čtyři lidé proti jednomu lovci, v Superlovu je to opačně, jeden člověk proti tolika lovcům, kolik si jich vybere, může hrát i proti všem pěti. A je to samozřejmě ze záznamu, protože je samotné natáčení poměrně náročné – řada soutěžících přijde s určitou představou, kterou získají přes televizní obrazovky, ale před těmi kamerami jsou najednou třeba trochu paralyzovaní, takže je nutné je vést.

Když přišla nabídka na tento formát pořadu, jak dlouho ses rozmýšlel? 
Ten anglický originál jsem miloval a dokonce jsem měl takovou úchylku, že jsem jezdil do Londýna a na hotelu z postele se díval na takové soutěže. To znamená, že když mi to nabídli, vzal jsem to. Chvíli jsem se ale rozmýšlel, protože být moderátor televizní soutěže je v Česku něco, co má podle mě pejorativní podtext. Takže jsem zvažoval, jestli jsem schopen dát pořadu něco navíc a nějak se v něm realizovat, tady mi vyšlo, že ano.

Je v rámci české televizní tvorby něco, na co se díváš?
To je na delší debatu, protože je doba, kdy začínají platit opět nějaká pravidla… A jelikož jsem prožil totáč, tak mě opravdu děsí, že jsou v mnoha filmech důležitější věci než umění. Takže jsem se začal vracet třeba k Monty Pythonům, nebo sleduji sport, především basket.

Na publikum se těším 

Když jsme u pravidel, jak se vyváženost řeší třeba u divadla?
Máme například kauzu, že jsme přestali hrát jedno představení, protože jednu z velkých rolí už musí hrát černošský herec. Jenže u nás nejsou kluci, kteří by to zvládli.

Část repertoáru sis sám překládal. Je náročné přeložit hru tak, abys zachoval původní vyznění a zároveň to bavilo české publikum?
Je to náročné, mně osobně trvá jedna hra třeba rok. Při překládání na to dané dílo koukám jako na vnitřek originálního hodinového strojku – nejprve zjistím konkrétní zákonitosti, které v něm platí, a pak to začnu znovu předělávat a dost si to i narežíruji. 

Většinou jsi překládal poměrně sprostá díla, jak jsi to vysvětloval hercům, aby s tím neměli problém? 
Nikdy jsem s tím neměl problém, a to jsem pracoval s velkými herci. Myslím, že českým hercům se v takových případech naopak úplně rozsvítí očička, podle mě je tohle něco, s čím mají nejmenší problémy.

A zajímají tě hned třeba i reakce diváků – jestli to zabírá nebo jsou naopak nějak pohoršeni?
Zajímá mě to, hrozně se na publikum těším, protože pro něj to dělám, a pokud jsou někteří lidé pobouřeni a chtějí například odejít, mám pocit, že je vše v pořádku. Sál je vzorek populace a bylo by divné, kdyby se to všem líbilo.

Chystáš teď něco nového?
Chystám, ale jelikož jde o poměrně unikátní projekt, který by mi mohl někdo vyfouknout – jako se mi to stalo už několikrát – zatím si to nechám pro sebe. Ale jde o takovou kombinaci divadla a hyperrealistických dekorací.

Miluji dobu, kdy jsem byl v Partičce

Na závěr se musím zeptat na otázku, kterou jsi dostal zřejmě už milionkrát: Proč jsi odešel z Partičky?
Tuhle otázku jsem dostal už milionkrát a ani jednou jsem ji nezodpověděl. A ještě chvíli si to pro sebe nechám, protože miluji dobu, kdy jsem tam byl. Nechci ventilovat věci, které se staly mezi mnou a Michalem Suchánkem. A nechci to lidem kazit. 

Co Ondřej Sokol říká na označení celebrita? Na co se v nejbližší době nejvíc těší? Do kdy plánuje moderovat soutěže Na lovu a Superlov? A jak se mu dařilo v podobné soutěži připravené v rámci Ranního klubu?
To si můžete poslechnout v podcastu v úvodu článku nebo ve vloženém videu. Kompletní archiv rozhovorů Ranního klubu najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM nebo ve své oblíbené službě pro poslech podcastů.  

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda