Antivaxeři by zasloužili by seřezat p**el. Jestli můj obličej pomůže, budu rád, říká Petr Čtvrtníček, tvář očkování

Hostem Ranního klubu byl herec, komik a scenárista Petr Čtvrtníček. Milošovi Pokornému prozradil, proč se stal tváří nové očkovací kampaně a přiblížil také svůj uzenářský byznys. 

Petr Čtvrtníček je opravdu renesančním člověkem. Jeho domovskou scénou je Divadlo na zábradlí, vystupuje také na Letních shakespearovských slavnostech, televizní diváky bavil v seriálech Autobazar Monte Karlo nebo Přístav, hlavně ale v kultovní České sodě, na níž se podílel i autorsky. Zabývá se také reklamní režií a výrobou uzenin.  

Stal ses tváři jedné kampaně, proč?
Já jsem to rád přijal, protože tomu prostě věřím. To je celé. Je to jako obraz moderního umění. Buď se mi líbí, nebo nelíbí a tomuhle buď věřím, nebo nevěřím, protože nejsem doktor ani žádný odborník, tak ty věci nemůžu rozporovat jenom na základě toho, že poslouchám nějaké křiklouny. Já jsem si tím prošel, bohužel nebyly vakcíny, takže měsíc po mé hospitalizaci na to umřel táta. Já očkováni proste věřím. 

Aby ses stal tváří v kampani na očkování proti covidu, tě nikdo nemusel lámat, protože máš vlastní zkušenost…
Samozřejmě. Já tomu rád pomůžu, ten můj ciferník pomůže postrčit lidi. My strašně zapomínáme, co bylo loni, předloni. Teď člověk jde do obchodu a vlastně vůbec nic neřeší. Byly lockdowny a nechci říkat, jestli to bylo špatně, nebo ne. Já to prostě přijal a respektoval jsem to, protože jsme nevěděli nic. Ale lidé na to zapomněli. Šel jsem třeba podél řeky a tam byl rybář. 500 metrů proti proudu nikdo, 500 metrů po proudu nikdo a on chytal v roušce. Nevědělo se, co bude. A umírali lidi. Byl jsem v nemocnici a naštěstí jsem neměl těžký průběh, abych byl v umělém spánku nebo na ventilátoru, ale zase když mě tam dali do kupy, tak jsem díky tomu viděl, jaký je to nápor na ty zdravotníky. A zatímco ty sestřičky jely nekonečný služby, tak pár těch pitomců stíhalo doktory, zdravotníky a prezidenta lékařské komory a křičeli pod okny, antivaxeři. Zasloužili by seřezat p**el. Na tohle všechno jsme zapomněli. A teď je tady nějaká nová vakcína, která zahrnuje protilátky na tohle všechno, tak jsem vystrčil svůj ciferník. Jestli to pomůže, budu rád. 

Dostáváš často podobné nabídky, aby ses stal tváři něčeho podobného?
Nabídky moc nedostávám, protože si firmy říkají „My si ho dáme na billboard a nikdo to nebude kupovat a nikdo tomu ani neuvěří.“ Dělal jsem svoje politické kampaně (Petr Čtvrtníček měl svoje „prezidentské“ billboardy), svoji partyzánskou válku, ale nepamatuju si, že bych někde visel. 

Věnuješ se uzenářství. Co ti z uzenářské činnosti dělá největší radost? 
Největší radost mi dělá, když si vzpomenu, že to musím pak všechno umýt. To jsem štěstím bez sebe. Koupil jsem si od Louise de Funése takový ten kabriolet ze Saint-Tropez, jak v něm jezdili v četnících, tak jsem si říkal, že když mám četnické auto, budu dělat četnickou klobásu. Není to zatím žádný byznys, ale mohl by být. Zatím je to tak poloplatonický.

Kdy jsi věděl, že budeš vyrábět klobásky a dotáhneš to do profesionálního režimu?
Mám pocit, že to bylo někdy kolem 20. února 2020 nebo později, to se už nic moc nesmělo. Seděli jsme s tátou a impuls bylo, že říkal, že by si dal nějakou klobásu. A já říkal „Táto tak jo, tak si uděláme vlastní, ale dej mi 14 dní.“ Tak jsem si nakoupil veškeré mašiny. Měl jsem k tomu vždycky vřelý vztah a je to navíc strašně jednoduché. Člověk to ale musí dělat poctivě.

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda