Už 5. září bude mít slavnostní premiéru dlouho očekávaný velkofilm s mezinárodními ambicemi Jan Žižka. Za další dva dny proběhne jeho slavností uvedení také v Americe. Jak dlouho se na film připravoval jeho scenárista, režisér a producent Petr Jákl? Jaká byla spolupráce se zahraničními herci? Nejen to probrali s Milošem Pokorným v Ranním klubu.
Petr Jákl šel ve šlépějích svého stejnojmenného otce, začínal jako judista a kaskadér (se svými bez jednoho centimetru dvěma metry patří k nevyšším v branži), přes minirole v různých hollywoodských produkcích (xXx, Eurotrip, Česká spojka) i hlavní roli ve snímku F. A. Brabce Krysař se propracoval k režii, scenáristice a produkci (Kajínek, Ghoul, Jan Žižka). V letošním roce kromě Žižky v roli producenta uvede do kin ještě horor The Inhabitant a thriller Wash Me in the River, v němž se mimo jiné objeví Robert De Niro a John Malkovich
Kdy ses definitivně rozhodl, že budeš točit téma Jan Žižka?
O Janu Žižkovi jsem začal uvažovat před 11 lety. Potom se to postupně vyvíjelo, psaly se různé scénáře, zadávali jsme to, to jsem byl hlavně producent. Postupně mě téma mladého Žižky začalo zajímat, režijně by to mohlo být něco, co mě baví. Pak se rozhodlo, že se bude film dělat v češtině. Měli jsme rozpočet asi 90 milionů, což bylo hrozně moc na Česko, to by se nezaplatilo. Začal jsem přemýšlet o tom, že by ten film mohl jít do světa a kdyby se udělal v angličtině, tak by se všichni mohli ve světě dozvědět, jakého máme hrdinu. Tak se navýšil rozpočet na nějakých 300, pak na 450 milionů. To bylo třeba sedm let zpátky, co se tyhle věci děly a co jsem byl rozhodnutý, že dotáhnu Žižku do konce a udělám z toho co největší film.
Jak jsi v zahraničí vysvětlil, kdo je Jan Žižka?
Oni ho samozřejmě vůbec neznali, tak jsem přemýšlel, jak jim ho prodat, aby do toho vstoupili. Našel jsem na anglické Wikipedii, že Jan Žižka byl jeden ze sedmi nikdy neporažených vojevůdců v historii, spolu s Čingischánem, Alexandrem Velikým a dalšími. A to už něco znamená. Všem jsem říkal: „Hele to je jeden ze sedmi.“ A v podstatě jsem je naladil na tu vlnu, že to byl vojevůdce, který s jedním okem porážel úplně všechny, na konci byl úplně slepý, celá Evropa proti němu bojovala a on nikdy neprohrál. Navíc byl jeden z inovátorů, protože vymyslel první tanky, ve velkém používal střelné zbraně a využíval lsti. To zaujalo, ale byl to velký oříšek je přesvědčit, aby do toho šli.
O to víc mě překvapuje, že jsi vsadil na období, kdy byl Žižka neznámým vojevůdcem…
V té době nebyl ani vojevůdce, jen žoldák. To je rok 1402, třináct let před upálením Jana Husa a před husitskými válkami. A mně se líbilo to, že je to něco jiného, než tenkrát dělal Otakar Vávra, je to zrod vojevůdce, ukazujeme, proč se ty věci děly. V roce 1402 byla politická situace turbulentní, dost podobná dnešku. Bohatí byli ještě bohatší, chudí ještě chudší, politici spolupracovali, to mě bavilo. Z té doby se o Žižkovi tolik neví, dalo to dobrý prostor vytvořit příběh správně filmově, aby se mohlo říct: „Ano, historicky to tak mohlo být.“ Na tyhle věci jsem měl profesora Jaroslava Čechuru. O Žižkovi víme, že měl bratra, že měl otce Řehoře, že pracoval pro krále, později dostal milost, byl žoldák, byl lapka. Tohle jsem použil, z věcí, které byly kolem, jsem si vybíral to nejdůležitější, to mě na tom hrozně bavilo.
Na kolik pro tebe bylo důležité dodržet historickou pravdu a na kolik ti záleželo na tom, aby ten film byl atraktivní?
Vždycky jsem chtěl udělat český film. Na tom jsem to stavěl. I když jsme to točili v angličtině, teď jsem půl roku dělal český dabing, aby to prakticky nikdo nepoznal. Protože chci, aby to byl fakt český film. Zahraniční herci tam jsou proto, aby to mohlo ve světě nějak fungovat a vidělo to co nejvíce lidí. Chtěl jsem udělat příběh co nejvěrnější pravdě, ale vybral jsem si téma zrodu vojevůdce a doby, kdy nebyl známý, ví se toho o něm opravdu málo. Vzal jsem politickou situaci co nejpřesněji, vzal jsem to, co se o Žižkovi ví, to jsem do sebe poskládal. Ale zůstalo moc děr, tak jsem vymyslel jeho osobní příběh navázaný na fakta, která o něm víme. Zachoval jsem maximum z toho, co se o něm ví. Ale samozřejmě je to vždycky filmová fikce, není to dokudrama.
Nebál ses, že vedle megaprodukcí z toho vyjdeš jak chudý příbuzný?
Vždycky jsem přemýšlel, jak velký ten film musí být, aby byl na nějaké úrovni. Proto se navyšoval rozpočet a poslední navýšení na 450 milionů bylo právě kvůli tomu, že jsme tam dodali další lokace. Film se do lokací nevrací, vypadá velmi bohatý – jsou tam hrady, zámky a nějaké bitvy. Když to viděli Američané, řekli, že není poznat, že je to stálo takhle málo. Protože pro ně je to málo. Navíc ve velkých filmech jsou obrovské bitvy, který my nemůžeme mít, protože to není ještě husitství.
Proč ses rozhodl, že to budeš režírovat sám?
Nebyl bych schopný sehnat takového režiséra. Je to hrozně těžké a pracovat dneska s dobrými režiséry je skoro to nejtěžší. Opravdu velcí herci a dobří režiséři jsou základ toho, aby film dopadl skvěle. Já mám navíc vždycky ten balíček, že si to napíšu, pak si seženu peníze, pak to natočím, sestříhám a distribuuji. Takže komplet od začátku od myšlenky až po ten konec. Hrozně mě to baví, ale je to časově náročné. Jan Žižka se o dva roky prodloužil, takže mi to trvalo pět let. Je to řehole, producenství je pro mě daleko jednodušší.
Jaký byl výběr hlavních představitelů?
Obsadit dobré herce do takového filmu je důležité a v podstatě to nejtěžší. Shánění herců bylo něco, co jsem absolutně podcenil. Protože jakýkoliv herec téhle kategorie má deset nabídek na stole za stejné peníze. Vybírá si podle toho, jak se mu líbí scénář, jak se mu líbí režisér, jak se mu líbí producenti a hlavně záleží na jejich manažerech a agentech. Ti scénář dostanou jako první, když se jim nelíbí, tak herci dají informace, že to nevypadá dobře a podobně. Pak dojde k tomu, že člověk osloví plno herců a ti mu buď vůbec neodpoví, nebo řeknou, že už tam mají něco jiného.
Bylo těžké s hlavními hvězdami vést rovnou debatu?
Toho jsem se obával, jak to vezmou a jak na mě budou nahlížet. S Michaelem Cainem to bylo úplně fantastické, to je člověk s obrovskou pokorou. Vždycky jsem mu něco řekl a on: „Jo, já to udělám“. A pak přišel a řekl: „Ještě něco jinak?“. Já jsem mu to řekl a on to zase udělal. Neuvěřitelné. A potom jsou takoví herci jako Til Schweiger, s kterým jsem se moc skamarádil, ten se ptal na každý detail své postavy, proč tohle dělá, proč se tohle děje. A pak byl třeba představitel Žižky Ben Foster, s kterým jsme diskutovali o Žižkovi. On říkal: „Já ho chci udělat, abyste ho měli vy Češi, je to váš hrdina.“ Pro mě to bylo nejdůležitější, ale musel jsem to udělat srozumitelně i pro zbytek světa.
Jakou čekáš kritiku?
Vždycky očekávám negativní kritiky. I pozitivní. Zkrátka smíšené reakce. Nechci dělat film, ze kterého odejdou lidi a budou si říkat: „Jo, v pohodě“. Chci, aby lidi odešli a řekli, že to bylo fantastické, nebo úplně na ho**o, že jsem je naštval. Chci, aby ten film vyvolal emoce, ať už negativní nebo pozitivní. Ať se ta diskuze rozvede.
Jak se Petr Jákl těší na americkou premiéru? A chystá k filmu třeba knihu nebo videohru? Jaké další historické postavy chce přivést na filmové plátno?
To se dozvíte v našem podcastu.
Foto: Expres FM / Vašek Mašinda