Petra Nesvačilová: Nešla bych do filmu, kde by hrozilo, že mi oholí celou hlavu

Hostem Ranního klubu byla herečka, scenáristka a režisérka Petra Nesvačilová. Podělila se o poznatky ze svého těhotenství, přiblížila svou novinku Diář, kterou vytvořila s kolegyní Hankou Vagnerovou a rozpovídala se i o herectví. 

Rodačka z Tábora Petra Nesvačilová na sebe výrazně upozornila ve filmu Pusinky, hrála také ve snímcích František je děvkař nebo Lištičky, oblíbená je její postava ze seriálu Osada. Vystudovala Katedru dokumentární tvorby na FAMU. Za svůj první celovečerní dokument Zákon Helena byla nominována na Českého lva, dobrá hodnocení získal i předloňský film Vojna Ztohoven. V loňském roce Petře vyšla kniha Skutečná, na níž letos navázala Diářem, který vytvořily s kolegyní a kamarádkou Hanou Vagnerovou.

Ke konci těhotenství už jsem vypnutá 

Prozraď nám, kdy by měl přijít ten krásný okamžik, kdy budeš mít své první děťátko? 
Ten krásný okamžik může přijít každou vteřinu. Samozřejmě to směřujeme na ty vypočítaný termíny od profesionálů, a to je na konec měsíce října. 

Ty jsi říkala, že ráda jíš, objevila jsi během těhotenství nějaké skryté chutě, který jsi neměla?
Mě se spíš nastartovalo to, že mám teď hrozně ráda kulajdu, meloun a jahody a taky mi smrdí maso, takže jsem teď trošku vegetariánka.  

Je třeba něco, co tě v tomto požehnaném stavu překvapilo? 
Překvapilo mě, že mám vymytý mozeček. Není tam už nic a koukám často do blba. My jsme točili Osadu a už jsem potom ke konci předstírala, že vím, co dělám, i když jsem vůbec nevěděla. A taky je mi teď všechno strašně jedno a doufám, že mi to vydrží, protože mě se třeba teď nedotýká skoro vůbec nic. 

Na Diáři jsme se vyřádily 

Tvoje loňská kniha Skutečná se velmi hezky umisťovala v prodejích, jak si stojíš teď?
Stojím si velmi pěkné, jsem spokojená. Mám z toho radost a chystám už druhou knihu. Moc mě to baví, protože si v tom psaní najdu takový svůj prostor. Jsem taková schoulená, mám tam svůj svět a je mi tam hrozně dobře. 

Vy jste nedávno pokřtili Diář Petry Nesvačilové a Hanky Vágnerové, což je tvoje úhlavní kamarádka. Jak vás napadlo udělat diář tohoto typu? 
My jsme si říkaly, že bychom rády udělaly něco společně. S Haničkou jsme měly kdysi společný festival dokumentárních filmů v divadle Rubín. Natočily jsme spolu film, kde jsme hrály sestry a vzhledem k tomu, že Háňa je výborná herečka i scenáristka, tak jsem si říkaly, že bychom spolu měly něco vytvořit. A diář je útvar, který je velmi svobodný. Zároveň jsme obě na papírové diářky, máme tohle rády. Říkaly jsme si, že bychom chtěly udělat diář, který by se nám líbil, protože se nám žádný nelíbí. 

Už jsem ho viděl a myslím, že jste se při jeho tvorbě náramně bavily…
Strašně. A zároveň jsme se domluvily s naším výborným nakladatelstvím, aby nám připravili celý formát toho diáře a s Háňou jsme si rozdělily měsíce. Samozřejmě před tím jsme si určily směr, jakým půjdeme, pokreslily jsme to všechno ručně. Naše grafička z toho pak udělala ten výsledný diář.  

Dokumenty mají teď krizi 

Co tvoje scenáristická činnost, dokumentaristická, která je ti blízká?
Samozřejmě dokumenty připravuji. Mám nachystané dva. 

A co tě teď nejvíc zajímá? Jsou to věci v české politice, nebo už od toho chceš jít pryč?
Vlastně nechtíc jsem si vybrala politická témata, Berdychův gang nebo Vojnu Ztohoven, tahle témata už nechci, politika je na mě už taková bez názoru. Teď se spis soustředím na sociální témata, jdou na mě i víc poetická témata. 

Jak se vůbec shání peníze na dokumenty? Když někoho oslovíš, je zájem?
Je o to zájem. Naštěstí je nás spousta lidí, kteří mají rádi dokument, je i hodně producentů, kteří do toho jdou. Samozřejmě je fond kinematografie, veřejnoprávní televize je jedním z nejdůležitějších činitelů, co se týká dokumentární tvorby, bohužel těmi problémy s poplatky se produkce dokumentárních filmů zastavila, hodně jich teď stojí. Samozřejmě chápu, že navyšování poplatku v dnešní době je složité, ale myslím, že je to jediné, co dokument momentálně drží. Jsou věci hmotné a nehmotné, spousta lidí si myslí, že se má kultura živit sama, ale bohužel to tak není. A není to tak od antiky. Kultura je nehmotná, to není žádný byznys, myslím, že to je důležité téma. 

Jsou nějaké role, které bys opravdu nikdy nepřijala? Něco, co není tvoje parketa?
Nedělala bych film, kde by mi měli oholit hlavu. Na vlasy jsem hodně citlivá, ani kadeřnice mě nemůže ostříhat, to bych nedala. Řeším to v podstatě hodně vizuálně. Charakterově by mě asi nebavila nějaká vražedkyně. 

A co svět seriálů? 
Mám pocit, že je opravdu krize. A myslím si, že je dobré přizpůsobovat se tomu systému. Jsem bojovník v momentě, kdy krize není, protože člověk nemá ten tlak. Takže si myslím, že je úplně v pořádku hrát v seriálech, když to ten člověk cítí. Beru to jako práci.

Úvodní foto: Expres FM / Barbara Hacsi