Režisér Petr Hátle: Naše série neglorifikuje Petra Kramného, vražda dítěte je nepřekročitelné tabu

Je léto, okurková sezóna, a tak má naše série Expres Star prázdninovou pauzu. Ovšem videotéka Voyo se vzepřela tradici nabízet v letních měsících jen reprízy a do archivu přidala novou dokumentární sérii Kauza Kramný mapující jeden z nejsledovanějších kriminálních případů poslední doby. A tak jsme i my porušili letní ticho v éteru a v prázdninovém speciálu Expres Star vám nabízíme rozhovor s autorem námětu a režisérem dokumentu. Naším hostem je Petr Hátle.

Petr Hátle se věnuje především dokumentární tvorbě, kterou vystudoval. Spolupracoval na sériích Kmeny, Děti 50. let, Příběhy 20. století, Péče o duši nebo Gottland, v dokumentu Jednotřídka sledoval cizince, kteří se učí česky, Století s korunou pak přineslo dramatický příběh naší národní měny a Velká noc představila noční život v Praze. V jeho filmografii čerstvě svítí i hraný snímek Manželé Stodolovi, který měl premiéru letos na konci února. Dalším kriminálním případem, který Petr Hátle nasvítil, je kauza Petra Kramného, který si odpykává trest 28 let za vraždu své ženy a dcery v Egyptě.  

Je Petr Kramný vrah, nebo oběť?
To je otázka, kterou asi budeme teď dostávat často, když vypouštíme Kauzu Kramný. Jako filmař a autor toho dokumentu si nemyslím, že jsem v pozici, abych mohl Petra Kramného označovat za vraha, nebo za oběť. Ale je tady pravomocný rozsudek a Petr Kramný byl odsouzen na 28 let za vraždu své manželky a dcery.

V roce 2013 byla téhle kauzy plná média, Sledoval jste to tenkrát?
Sledoval, Myslím, že ta kauza byla hodně medializovaná, a to z různých důvodů. Bylo léto, okurková sezóna, zároveň je to podivná věc smrti na dovolené, v rezortu, kam jezdí každý rok desetitisíce Čechů. Myslím, že se ta kauza dotýkala každého. I vzhledem k tomu, že Petr Kramný hodně komunikoval s médii.

Petr Kramný vystupoval jako zdrcený muž, který přišel o ženu a dceru. Věřil jste mu to tenkrát?
To je těžká otázka. Trochu se zajímám o forenzní psychologii a psychologii vůbec a myslím, že každý psycholog vám řekne, že neexistuje správná reakce na trauma. Každý na to, když se mu stane nějaká tragédie, může reagovat jinak. Někdo se směje, někdo mluví, někdo přestane mluvit, takže bych to nechtěl soudit. Ale z běžného pohledu ta jeho reakce byla zvláštní. Mluvit s médii, každodenně vysílat přímé přenosy. Proč?

Vy jste s ním natáčeli do dokumentu na Mírově. Jak na vás působil?
Tam je je zajímavé celé to nastavení. Když tam člověk přijíždí, Mírov je opuštěný hrad v lesích, procházíte dlouhou kontrolou. Petr Kramný přichází spoutaný. A posadí ho do klece, takže s ním mluvíte přes mříže. To nastavení je velmi dramatické a zajímavé. Petr Kramný se v podstatě 10 let – nebo osm od toho soudu – v médiích nevyjadřoval. Podal nějaké krátké písemné rozhovory, ale takový dlouhý rozhovor, který nám poskytl na kameru, dlouho nedělal. Takže myslím, že pro každého může být zajímavé to srovnání, jak si Petra Kramného pamatuje z doby před 10 lety a jaký je po těch letech, co má odsezeno na Mírově. 
To srovnání nabídnete i v dokumentu, protože je tam spousta archivních záběrů.

Bylo těžké ho do dokumentu dostat?
Bylo to velmi těžké. S Petrem Kramným jsem vyjednával půl roku, jezdil jsem za ním na Mírov a snažil se ho přesvědčit, že to je důležitá věc a že myslím, že by to mělo vzniknout. Petr Kramný nemá s médii příliš dobré zkušenosti. Připadá mu, že je odsouzen na základě médií a na základě toho, jak o něm referovala, takže ke mně přistupoval s velkou nedůvěrou, ale myslím, že v průběhu času pochopil, že k tomu chceme přistoupit jinak, než se k téhle kauze běžně přistupovalo.

Takže mu zpětně vadí ten mediální obrázek, který sám ochotně vyrobil?
Je to paradoxní.

Všichni o něm tvrdili, že byl spíš pozorovatel, introvert, v Egyptě se ale pro přítomné novináře rozmluvil, na což v dokumentu právě i někteří respondenti, kteří ho znali před tou kauzou, upozorňují. Čím to mohlo být?
Sám Petr Kramný tvrdí, že to je prostě reakce na stres, na to, co prožil. On tvrdí, že svou rodinu, manželku a dceru, našel mrtvé, a že mu to způsobilo takové trauma, že se choval jinak, než by se běžně choval. A zároveň tvrdí, že byl pod silnými léky, které mu v Egyptě dávali.

Spolek Šalamoun tvrdí, že jde o největší justiční omyl, či dokonce zločin, od roku 1989. Tvrdí, že znalecké posudky jsou zfalšované. Vy dáváte dokument v dokumentu prostor oběma stranám. Je těžké pro tvůrce nepromítnout do toho díla svůj názor, ať už je jakýkoliv?
Je to velmi těžké, ale nejsem na to sám. Intenzivně spolupracuji se scenáristkou Kristinou Májovou a střihačkou Marianou Kozákovou. Takže pracujeme v týmu a navzájem korigujeme svoje sympatie, antipatie nebo rychlé soudy.

Loni soud zamítl návrh na obnovu řízení v této kauze. Je podle vás ještě šance, že se Petr Kramný dostane z vězení dřív než po odsezení těch 28 let, kterému soud uložil?
Petr Kramný teoreticky může žádat znovu o obnovu procesu v případě, že by přišel s nějakými novými důkazy, které by soud přesvědčily, což je nepravděpodobné, protože už není co přinést. Nebo mu zbývá ještě prezidentská milost, jinak si odsedí zbývajících 18 let.

Jak těžké bylo najít v té hromadě bulvárních informací a konstrukcí, které sám Kramný přiživoval, holá fakta o případu? 
Myslím, že to bylo dost náročné. Snažili jsme všechno ověřovat z několika zdrojů. Ten případ byl hodně medializovaný a žije si svým vlastním životem. Jsou kolem něj různé mýty, které byly šířeny v tisku a v médiích, což je jedno z témat naší série. I to, jakým způsobem média informovala o Monice Kramné, nepsala o ní hezké věci a často ji strkala do kolonky lehké ženy, která jako by si to skoro i zasloužila.

Přiznávám, že jsem ten případ v té době až tak nesledoval, ale zaujalo mě, že Monika Kramná, která se už nemohla bránit, byla takhle vyobrazena. Myslíte si, že to přiživoval i Petr Kramný, aby se veřejnost postavila na jeho stranu?
Část lidí, třeba zmocněnkyně rodiny poškozených Klára Slámová, tvrdí, že to byla strategie Petra Kramného udělat z Moniky nevěrnou ženu, která si fotila lechtivé fotky a měla dva Facebooky a tak dále, a média se toho chytla. Novináři to prostě mají rádi. Myslím, že to bývá zejména u ženských obětí: „Měla krátkou sukni, tak si o to říkala!“

Během těch dvou týdnů, co jsme byli domluvení na rozhovor, jsem docela často přemýšlel, jestli bych dokázal udělat to, za co je odsouzený Petr Kramný. Přišel jsem na to, že jsou určité momenty, kdy mám pochopení pro muže, kteří v nějakém afektu, třeba po bouřlivé hádce, jsou schopni ublížit manželce, i když bych to asi nikdy neudělal. Ale vůbec si neumím představit situaci, kdy bych zavraždil své vlastní dítě. Jak to máte vy? Přemýšlel jste o tom?
Já sám děti nemám, ale je to takové nepřekročitelné tabu a málokdo si umí představit, jak k tomu vlastně mohl Petr Kramný, pokud je vrah, jak tvrdí soud, dospět. Tam je zajímavá věc, že se všichni shodují na tom – i ti, kteří nejsou vůbec fanoušky Petra Kramného nebo ho považují za vraha – že měl s dcerou Klárkou velmi dobrý vztah, že si byli velmi blízcí a byli nějakým způsobem propojení. Často ti lidi opakují „Byla celý táta!“ O to víc je pro všechny nepochopitelné, jak k něčemu takovému mohlo dojít. 

Kdykoliv se objeví dokument nebo hraný tvar o skutečných zločinech, dnes módně označovaný true crime, strhne se také lavina rozhořčených komentářů, že pomáhají glorifikovat vrahy, násilníky. Čelil jste tomu u Manželů Stodolových a čekáte to teď u Kauzy Kramný?
Čelil jsem tomu hodně u Manželů Stodolových a čekám to i u Kauzy Kramný. Ale myslím, že to je součást práce, se kterou jsem vyrovnaný. Naše série určitě neglorifikuje Petra Kramného, jmenuje se Kauza Kramný, sledujeme kauzu a zejména to, jak se tahle ta tragédie vepsala do životů lidí, jak je ovlivnila a jak jedna noc dokáže změnit kompletně všechny životy. A přestože je Petr Kramný odsouzený pravomocně, není žádným tajemstvím, že existuje velká skupina soudních znalců, právníků nebo třeba spolek Šalamoun, kteří tvrdí, že došlo k justičnímu omylu. Skutečně jsou tam určité části toho procesu, které jsou velmi kontroverzní, my se tomu věnujeme hlavně v jednom z dílů, který jsme nazvali Válka znalců, protože ty souboje o to, co se stalo, jak vlastně zemřeli, jestli je Petr Kramný vrah, ty pořád trvají v komunitě soudních znalců.

Jak se vlastně stalo, že dokumentarista natočil hraný film Manželé Stodolovi?
K tomu došlo náhodou. Připravoval jsem Stodolovy původně jako dokumentární film, ale zjistil jsem, že to, co mě na tom zajímá, ten jejich vztah, by nebylo jednoduché rekonstruovat dokumentárně. A film je jenom jeden, kamera může natáčet herce i neherce. 

A jste spokojený s výsledkem?
Jsem k sobě dost kritický, takže tam vidím spíš chyby, ale návštěvnost byla dobrá, na Netflixu jsme vedli zhlédnutí v Česku, myslím, že výsledek stojí za to.

Když u nás byl Mirek Vaňura, který o Stodolových natočil dokument, tvrdil, že se na váš film zatím nemůže podívat, protože zná realitu a neužil by si ho. Nakolik jste se od té reality odchýlili?
Zpočátku jsme hodně vycházeli z reality, viděl jsem spisy, mluvil jsem s vyšetřovateli, ale postupně jsme se začali víc soustředit ne na jednotlivé zločiny nebo dopadení Stodolových, ale na jejich vztah. Udělali jsme z toho drama o jednom toxickém vztahu, takže jsme už hodně pracovali s herci a psychologicky jsme uvažovali nad tím, jaké je vraždit v páru.

A ještě jednou budu citovat Mirka Vaňuru. Ten je totiž přesvědčený, že Jaroslav Stodola by bez manželky nevraždil, že ho zmanipulovala a dohnala ho k tomu. Jak to vidíte vy? 
Těžko říct. Je evidentní, že vždycky vraždili spolu, takže ten spouštěč byl jejich vztah. Myslím, že kdyby Stodola nepotkal Stodolovou, k vraždám by nedocházelo.

Proč v dokumentu Kauza Kramný nevystupují příbuzní Moniky Kramné? Kolik hodin dobových záznamů museli tvůrci zhlédnout? Trápí se špatnými recenzemi svých filmů? A jak je na tom podle Petra Hátleho v současnosti česká dokumentární tvorba? 
To se dozvíte, když si poslechnete kompletní rozhovor v přehrávači na začátku článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.