Scenáristé Kriminálky Anděl Andrea Fuglíková a Dušan Brunclík: Skutečný život kriminalisty je nudný, v dnešních seriálech chybí lidskost  

Rozhovory série Expres Star dávají možnost nahlédnout pod pokličku filmové a televizní tvorby. Tentokrát Michal Plšek navíc s hosty probral i sféru bezpečnosti, protože to jsou bývalí policisté a dnes policejní poradci a spoluscenáristé Kriminálky Anděl, Andrea Fuglíková a Dušan Brunclík.

Zvědavost mi nedá, abych se nezeptal. Potkali jste se v práci a váš vztah tam začal?
Andrea Fuglíková: Ano.

Jaký je váš modus operandi? Píšete spolu, nebo každý sám?
AF: Záleží, kolik toho máme. Snažíme se vždycky nějakým způsobem konzultovat, takže dostaneme téma, to probereme a pak jeden začne psát a s tím druhým to konzultuje, nebo ten to aspoň přečte a řekne k tomu své.  A takhle pokračujeme.

Hádáte se někde nad psaním scénářů?
Dušan Brunclík: Hádáme. To pak každý píše sám!

Kdo má případně poslední slovo?
DB: Jelikož píšu delší dobu, jsem takový hrrr, Andrea je taková moje brzda, která mě vždycky vrátí zpátky do kolejí. Jsem opravdu tým, myslím, že to má výhodu v tom, že to píšeme dva. Když píše jeden, myslím, že nemá kontrolu, nikdo mu neřekne „Tohle není dobré“. 

Stává se vám, že se probudíte uprostřed noci, abyste si mohli zapsat nápady?
DB: Nestává, protože vesměs v noci píšeme. To nám zbylo ještě z práce.

Co je vlastně náplní práce policejních poradců u seriálu? 
DB: To nám nikdo neřekl, tak nějak jsme to vydedukovali, ale snažíme se, aby lidi mohli poznat práci skutečných kriminalistů. Snažíme se, aby se to řadu od řady zlepšovalo, aby to byli opravdoví kriminalisti. Nemám rád detektivky, kde kriminalista nepije, nekouří, nikam nechodí, ani nevíme, jak bydlí, protože všechno se odehrává v práci. Za celou dobu se nikdo nenapije, nikdo nemá žádný zlozvyk. Mám rád staré kriminalisty, jako je major Kalaš. To je pro mě prototyp kriminalisty. Figura pana Hrušínskýho je sama o sobě přitažlivá. Ráno přijde do práce, zlobí se, že se špatně vyspal, „Uvařte mi kafe, musím si zapálit cigaretu.“  To lidi dneska nemají možnost vidět, jsem přesvědčený, že lidskost těch kriminalistů s jejich problémy v detektivkách chybí. Snažíme se, aby ten kriminalista dostal nějakou duši i tu negativní vlastnost, jakou mají normální lidi, protože není možné, aby všichni byli bozi. 

Předpokládal jsem, že scenáristé vám pošlou svůj příběh a vy ty kriminální postupy posouváte blíž realitě, aby tam nebyly hlouposti… 
AF: Je to tak. Pokud scenárista neprošel policejním životem, je tam spousta nuancí, které úplně vybočují. Ty se pak opravují. Tak jsme začínali, že  jsme dostali scénář, prošli jsme ho, vrátili jsme ho. A když jsme tam vložili moc toho, aby se to podobalo té policejní práci, tak se tam zase něco zkracovalo a postupně jsme se to takhle učili, aby to mělo ten správný pohled pro diváka.

Využíváte i své letité zážitky a postupy z praxe?
AF: Z toho právě čerpáme, myslíme, že je to náš bonus, protože když tím neprojdete, je těžké něco takového psát. Proto obdivuji scenáristy, kteří se do toho pouštějí a nikdy na tu práci nesáhli. Nám se okamžitě vybavují zkušenosti, kterými jsme prošli. Máme výhodu, že jsem sloužila v jedné části republiky, Dušan v druhé, než jsme se potkali. A byť je to jedna policie, ty postupy se prostě liší, liší se to i charakterem té oblasti, kde pracujete. Takže když spolupracujeme, každý tam vneseme něco svého. Když to není jeden konkrétní příběh, skládáme z více příběhů dohromady jeden.

Co je vlastně náplní práce policejních poradců u seriálu? 
DB: To nám nikdo neřekl, tak nějak jsme to vydedukovali, ale snažíme se, aby lidi mohli poznat práci skutečných kriminalistů. Snažíme se, aby se to řadu od řady zlepšovalo, aby to byli opravdoví kriminalisti. Nemám rád detektivky, kde kriminalista nepije, nekouří, nikam nechodí, ani nevíme, jak bydlí, protože všechno se odehrává v práci. Za celou dobu se nikdo nenapije, nikdo nemá žádný zlozvyk. Mám rád staré kriminalisty, jako je major Kalaš. To je pro mě prototyp kriminalisty. Figura pana Hrušínskýho je sama o sobě přitažlivá. Ráno přijde do práce, zlobí se, že se špatně vyspal, „Uvařte mi kafe, musím si zapálit cigaretu.“  To lidi dneska nemají možnost vidět, jsem přesvědčený, že lidskost těch kriminalistů s jejich problémy v detektivkách chybí. Snažíme se, aby ten kriminalista dostal nějakou duši i tu negativní vlastnost, jakou mají normální lidi, protože není možné, aby všichni byli bozi. 

Předpokládal jsem, že scenáristé vám pošlou svůj příběh a vy ty kriminální postupy posouváte blíž realitě, aby tam nebyly hlouposti… 
AF: Je to tak. Pokud scenárista neprošel policejním životem, je tam spousta nuancí, které úplně vybočují. Ty se pak opravují. Tak jsme začínali, že  jsme dostali scénář, prošli jsme ho, vrátili jsme ho. A když jsme tam vložili moc toho, aby se to podobalo té policejní práci, tak se tam zase něco zkracovalo a postupně jsme se to takhle učili, aby to mělo ten správný pohled pro diváka.

Využíváte i své letité zážitky z praxe?
AF: Z toho právě čerpáme, myslíme, že je to náš bonus, protože když tím neprojdete, je těžké něco takového psát. Proto obdivuji scenáristy, kteří se do toho pouštějí a nikdy na tu práci nesáhli. Nám se okamžitě vybavují zkušenosti, kterými jsme prošli. Máme výhodu, že jsem sloužila v jedné části republiky, Dušan v druhé, než jsme se potkali. A byť je to jedna policie, ty postupy se prostě liší, liší se to i charakterem té oblasti, kde pracujete. Takže když spolupracujeme, každý tam vneseme něco svého. Když to není jeden konkrétní příběh, skládáme z více příběhů dohromady jeden.

Jak se Andrea a Dušan od práce odborných poradců dostali k psaní scénářů? Který z českých seriálů ukazuje práci policistů nejvěrněji? A jak se Dušanovi koukalo na filmy a seriály o orlických vrazích nebo Ivanu Roubalovi, u jejichž případů osobně byl? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v přehrávači v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts. 

Andrea Fuglíková a Dušan Brunclík

Andrea Fuglíková spojila celý svůj profesní život s prací v bezpečnostních sborech, kde strávila 22 let. U kriminálky se zabývala mravnostními a násilnými delikty. V Generální inspekci zaváděla model kriminálního zpravodajství, zajišťovala strategické analýzy a informace důležité pro prevenci a boj s trestnou činností. Jelikož postrádala programy, které by byly zaměřené pouze na ženy, po odchodu ze státní služby si splnila svůj sen a založila vlastní program „Bezpečnost žen“, jehož stěžejním heslem je: „Doufat, že se mi nic nestane, vytváří falešný pocit bezpečí.“

I profesní život Dušana Brunclíka je spojený se službou v bezpečnostních sborech, kde téměř třicet let působil zejména v operativních složkách na různých stupních řízení. Policejní kariéru začal v osmdesátých letech na pražském Břevnově, přes kriminálku pokračoval až na tehdejší Inspekci ministra vnitra, kterou v letech 2010 až 2012 vedl pod názvem Inspekce Policie České republiky. Svou službu státu završil v květnu roku 2014 jako 1. náměstek ředitele generální inspekce bezpečnostních sborů neboli GIBS.

Přestože byl členem týmu, který již v roce 1992 rozpracovával orlické vrahy a byla to jeho skupina, která v březnu 1994 vypátrala a zadržela několikanásobného vraha Ivana Roubala, za svůj největší počin nepovažuje žádnou kauzu, ale to, že byl jedním z hlavních architektů samostatného bezpečnostního sboru – Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta se specializuje na odhalování trestné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů.

Ke Kriminálce Anděl se Andrea a Dušan dostali okrajově v době, kdy se připravovala první řada. Postupně se spolupráce s tvůrci prohlubovala a dnes se dá říct, že se jedná o spolupráci trvalou. Andrea se pro TV Nova podílela v roli odborného poradce nejen na Kriminálce Anděl, ale i na seriálech Expozitura a Atentát. Psaní scénářů ke Kriminálce Anděl se aktivně věnuje od páté řady právě se svým partnerem a spolupracovníkem Dušanem. Společně vlastní firmu, která se orientuje na bezpečnost.