Scenáristka Ivana Hokrová: Už promýšlím druhou sérii Tanečních pro případ, že by o ni byl zájem

Na televizi Nova minulý týden odstartoval jeden z očekávaných hitů podzimní sezóny, seriál Taneční. Pod režijním vedením Jiřího Vejdělka v něm tančí Saša Rašilov, Jitka Ježková, Daniela Kolářová a spousta dalších zkušených i neokoukaných herců. A všichni tančí, jak Ivana Hokrová napsala. A právě scenáristka seriálu je tentokrát hostem pořadu Expres Star. Jak se k napsání svého debutového scénáře dostala? Proč si vybrala právě prostředí tanečních kurzů? Promítla do děje i vlastní zážitky? A věděla, kdo bude hrát jednotlivé role? To se dozvíte z tohoto rozhovoru!

Jak vás napadlo napsat seriál z prostředí tanečních a rodiny tanečního mistra?
My si říkáme „Jak to, že to ještě nikoho nenapadlo?“ Připadá mi to jako zajímavé téma, tak specifické pro Českou republiku, že jsem si říkala, že už se tomu někdo dávno se měl věnovat. Ale obecně mě tanec zajímá, protože e hezké, když člověk tancuje, když to lidi umějí.
A zároveň mě zajímá, jak je tam rozdělená role muže a ženy, jak je to pevně dané a jak to vychází z nějakých, řekněme, starých vzorců toho, jak to funguje ve vztahu. Ten rozpor v tom mi připadá zajímavý. Proto jsem se zabývala tancem. To, jak je to přesně nastavené, že to je rodina, která dělá taneční, už vycházelo z toho, kdy si dáváte dohromady ten příběh a určujete postavy. Říkáte si, jaká by byla zajímavá dynamika, jak to nastavit, aby to fungovalo dobře.

Jak se váš scénář dostal k Jiřímu Vědělkovi?
S Jirkou se známe mnoho let, protože můj manžel pro něj mnoho let stříhá. Abych vás uvedla do obrazu: Když můj manžel pro někoho něco stříhá, poměrně dlouho to stříhá sám ve své střižně, kterou máme u nás v domě. A na poslední fázi toho střihu režiséři přijíždějí k nám domů, sedí ve střižně a když je chvíle oběda, oba dva se přesunou k nám do kuchyně, kde jim předložím, co jsem teda připravila k obědu. Teď už to zdaleka tak skvělý servis není, protože už pracuju, ale bylo to tak roky, takže vlastně se všemi režiséry, se kterými manžel spolupracoval, se znám. Kromě toho Jirka často posílal nějaké verze scénářů, co zrovna připravoval, manželovi k přečtení. A já jsem si vždycky ty scénáře přečetla taky a měla jsem k tomu často různé připomínky, které můj manžel většinou Jirkovi tlumočil. Když chtěl říct tu nejtvrdší věc, největší jako kritiku, tak to začal slovy „Moje žena říkala…“

To vás musí mít rád!
Jirka ví moc dobře, jaká jsem a je s tím v pohodě, koneckonců jinak bychom spolu nemohli takhle dobře spolupracovat. Ale je pravda, že jsem strašně kritická ke všemu, co vidím nebo čtu. Proto jsem asi taky začala psát, protože vždycky, když jsme něco dokoukali nebo jsem dočetla nějaký scénář a měla jsem miliardu připomínek, tak manžel říkal „Tak napiš něco sama!“ Pár let mi to takhle říkal a pak jsem to udělala. Abych se vrátila k Jirkovi, postupně z toho vzniklo, že Jirka se mnou mluvil o svých scénářích. A když jsem vymyslela tenhle námět, tak jsem mu ho poslala aby mi řekl, co si o tom myslí. On byl velmi spokojený, chválil to, tak jsem se ho potom zeptala, jestli by měl zájem to režírovat a Jirka okamžitě řekl, že ano. To ještě nebylo nic napsaného, jenom věděl, jaké bude téma.

Měla jste už při psaní scénáře v hlavě nějaké představitele?
Měla jsem v hlavě Sašu Rašilova, protože jsem věděla, že postava Oldřicha se bude většinu toho seriálu chovat jako debil, ale potřebovala jsem, abychom mu to odpustili, abychom ho i tak měli rádi. A říkala jsem si, že Saša to dokáže uhrát, že to dokáže utáhnout. Samozřejmě jsme se dívali i na nějaké jiné herce, ale jsem ráda, že to vyšlo a že Saša opravdu moje představy nejenom naplnil, ale ještě dalece předčil.

Většina herců musí umět tančit. Jak složitý byl výběr?
Museli jsme na to myslet, aby aspoň byli ochotní se to naučit. Saša má samozřejmě poměrně hluboké základy ze StarDance, které musel oprášit. Ale Tereza Prucková, která nám dělala choreografii a všechny herce učila tancovat, říkala, že bylo vidět, že má na čem stavět. Jitka Ježková tuhle průpravu neměla, opravdu se učila téměř od nuly, ale byla motivovaná a hrozně dřela. Jsem spokojená, jak to dopadlo. Tancuje skvěle. Další velké taneční role mají Anička Fučíková a Dan Žižka, kteří hrají soutěžní taneční pár. Anička dělala contemporary dance, takže nějaké taneční základy má, ale musela se opravdu nadřít latinu. Dan naštěstí kdysi soutěžil právě v latině, zase se stavělo na základech. Měli jsme v tom štěstí, protože oba dva jsou hrozně nadaní. Když se natáčela poslední soutěž, ostatní, co tam s nimi tančí, což jsou skuteční tanečníci, jim řekli, že jsou na skvělé úrovni.

Upravovala jste pak ještě scénář podle konkrétních herců?
Při psaní posledních tří dílů jsem věděla, koho máme obsazeného. Třeba Hana Vagnerová, ta tam sedla úplně krásně, i když ji diváci ještě neviděli, mohou se na ni těšit od druhého dílu. A ostatní vlastně taky do rolí krásně vklouzli, nebylo potřeba nic měnit. Potom už jsem na ně myslela, ale opravdu nebylo potřeba nic měnit. 

Na rozdíl od diváků jsem měl možnost vidět čtyři díly. A Saša Rašilov vypadá, že si svou úlohu vyloženě užíval…
Vypadá to tak a myslím, že to je i pravda. Skoro do každého dílu jsem mu napsala nějakou komickou scénu, u které hodně záleželo na tom, jak se jí zhostí. Bylo to tak, že přišel na plac normální Saša, pak dostal ten oldřichovský outfit a už se na nás všechny tvářil, co jsme kde udělali blbě, najížděl na nás ten machovský pohled a hezky se do toho obul. Fakt si to užíval.

V roli jeho matky exceluje Daniela Kolářová, která působí, jako by jí role byla napsána na tělo. Já jsem přemýšlel během těch čtyř dílů, jestli si umím představit, že by tuhle tu matku/tchyni, která má své protivné i světlé chvilky, mohla hrát jiná herečka.
V tuhle chvíli, kdy to hraje tak skvěle paní Kolářová, je úplně zbytečné  přemýšlet na jinými herečkami. Oslovili  jsme ji a byli jsme velice rádi, že to přijala. Bála jsem se, aby ta postava nebyla příliš protivná, ale paní Kolářová jí dodala přesně tu míru úsměvů a milosti, která byla potřeba. Jsem opravdu moc šťastná, že to paní Kolářová vzala, myslím, že to dělala opravdu skvěle.

Taneční jsou vaším scenáristickým debutem. Jak dlouho vám ležely v šuplíku?
Vůbec. Když jsem se rozhodla, že začnu psát, kromě toho, že jsem se v tom snažila nějakým způsobem vzdělat, jsem začala vymýšlet, co bych tak mohla psát a vymyslela jsem asi tři náměty. Rovnou se nějakým způsobem začaly rozvíjet a nabízet. Televize Nova měla zájem o Taneční, takže jsem na nich hned začala pracovat. Docela dlouho jsem se věnovala studiu, protože jsem opravdu chtěla vědět, o čem píšu. Fakt nemám ráda, když je na filmech nebo seriálech poznat, že si to scenáristi představovali a ve skutečnosti je to úplně jinak. Takže jsem za hodně času strávila s Terezou Pruckovou, která mi vysvětlila spoustu věcí, byla jsem se podívat na trénincích, byla jsem se podívat na tanečních soutěžích, byla jsem se podívat na tanečních. A když jsem měla pocit, že už jsem v tom dostatečně sebevědomá, jsem začala tvořit ten svět.

Jak moc pomohlo, že jste v minulosti společně s manželem četla  scénáře? 
Hodně. Neumím si představit, že bych začala psát scénář, kdybych předtím neviděla pár scénářů a neviděla, co tam funguje a nefunguje, včetně toho, že potom vidíte, jak to funguje natočené. Protože jedna věc je napsat scénář, nějak si ho představit v hlavě, ale musíte přitom vnímat realitu toho, co je možné, jak to může dopadnout a co si můžeme a nemůžeme dovolit. A to všechno jsou zkušenosti, které jsem získala díky manželově profesi.

Měla jste někoho kdo vám pomáhal s těmi prvními díly? 
Vždycky jsem napsala, pak jsem to poslala Jirkovi Vejdělkovi, který dělal dramaturga, ten měl pár připomínek, hodně se soustředil hlavně na to, aby to fungovalo dohromady, že nějaká scéna by mohla být jinde, že jiná scéna je možná nadbytečná, mohli bychom ji zrušit, ale část dialogu dát jinam. Ale těch připomínek bylo docela málo. A pak se to posílalo na Novu, kde se o to staral Matěj Podzimek, který měl jenom pár takových doťuknutí. Takže scénáře jsou opravdu od začátku z velké části moje práce.

Nutno říct, že Matěj Podzimek mimo toho, že je kreativním producentem, je taky velmi zkušeným scenáristou. To je docela pochvala, když vás Jiří Vejdělek a Matěj Podzimek opravují poměrně málo…
No to je. 

Mají Taneční uzavřený děj, nebo je prostor pro případné pokračování v případě velkého úspěchu, který by se podle mě měl dostavit? 
Mají uzavřený děj, ale zároveň je tam samozřejmě prostor pro případné pokračování.

Taneční jsou vztahový seriál s komediálními prvky. Nelákal by vás i jiný žánr? 
Asi lákal. Sama o sobě jakožto o scenáristce teprve zjišťuju, co mi jde, co mi nejde, co mi dává smysl, Teď jsem napsala film, který, doufejme, vznikne, to je romantická komedie ještě s trochou jiného žánru navíc, což bych tady teď asi ještě neměla prozrazovat. Jsem sama zvědavá, kam se vydám a kde všude mi to bude sedět. Musím říct, že když jsem si u Tanečních nastavila, jak to přesně bude, kdo jaký je a podobně, tak potom psát pro mě bylo velice snadné, protože to je vlastně obyčejný život, to, co člověk zná nebo vídá. Tím, že jsem v psaní opravdu začátečník, sama sebe jako scenáristku úplně neznám. 

Máte nějaký další scénář v hlavě nebo dokonce rozepsaný v počítači?
Skládám si myšlenky na detektivku. Ale zároveň promýšlím, to se přiznám bez mučení, druhou sérii Tanečních pro případ, že by o to byl zájem, abych měla už trošku připraveno. 

Byly by vlastněpostavy stejné a rozvíjel by se jejich příběh? Nebo byste třeba využila nějaké postavy, které už jsou v současných Tanečních a třeba byste nasvítila zase jinou rodinu?
Postavy by asi zůstaly. Teď už se opravdu bavíme hypoteticky a je možný, že pak všechno bude úplně jinak. V tuhle chvíli bych se chtěla hlouběji podívat na některé problémy, který teď tam jsou jenom naznačené. A asi by přišla nějaká nová postava, o které už je v seriálu řeč, ale nikdy jsme ji neviděli.

Chodila Ivana Hokrová do tanečních? Kde brala inspiraci pro dialogy puberťáků? Jak se stalo, že pro seriál Taneční navrhovala kostýmy? A napsala nějakou postavu podle sebe? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v přehrávači na začátku článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.