Scenáristka Magdaléna Bittnerová: Zápletky do Ordinace čerpám všude kolem, z novin, od přátel i literárních klasiků

Tentokrát je hostem pořadu Expres Star rodačka z Liberce, která vystudovala pražskou FAMU a v současné době  je šéfscenáristkou Ordinace v růžové zahradě. Milovnice historie Magdaléna Bittnerová v televizi Nova pracovala také jako dramaturgyně seriálové produkce. V rozhovoru se dozvíte, kde bere inspiraci pro dějové linky seriálu, jak ji baví, když její zápletky žijí vlastním životem na internetu, jak se dá skloubit práce na plný úvazek a čtyři malé děti a co chystá kromě nekonečného seriálu.  

Kolik lidí společně s vámi píše scénáře Ordinace v růžové zahradě?
Máme to rozdělené na dva týmy. Jeden je takový užší, který vymýšlí příběhy, tam nás je, tuším, šest. Ne všichni ale píšou, jsou tam i dramaturgové a další lidi, kteří nám pomáhají. Potom je scenáristicko-dialogický tým a ten má teď pět scenáristů a dramaturgyni.

Každý má přidělenou dějovou linku, postavy, těm vytváří děj a vy to pak dáváte dohromady a propojujete to? 
Tohle je samozřejmě jedna z možností, ale my máme ten děj víc propojený, takže se to nedá takhle rozdělit. My si to dělíme na to, kdo má co radši, takže mám nejbližší spolupracovnici, Vendy Hláskovou, s kterou si dělíme příběhové linky. Máme to rozdělené víceméně napůl. 

Pracujete spolu na denní bázi, nebo píšete doma? 
Máme každý týden kreativní poradu a potom samozřejmě jsme neustále v kontaktu po mailu, po telefonu a dolaďujeme to, co jsme si tam řekli.

Máte v té hlavní kanceláři nějakou tabuli, kde máte rozkreslené postavy a linky mezi nimi? Těch postav máte v ději desítky…
To mám všechno v hlavě a moji kolegové taky – aspoň doufám. Občas něco samozřejmě vypadne, ale od toho tam zase máme šikovnou studentku, která nám sepsala všechny ty dějové linky do minulosti, takže máme takovou databázi.

Kde čerpáte inspiraci pro zápletky?
Všude kolem. Částečně samozřejmě ve vlastním životě nebo v příbězích, které mi odvypráví moji známí,  hodně i z časopisů nebo novin. Člověk se inspiruje tím, co se děje kolem něj, i ve společnosti. A taky třeba z literatury už jsme parafrázovali spoustu klasiků.

Nebojí se vám kamarádky svěřovat své příběhy, aby se náhodou neobjevily na obrazovce?
To nevím. Nikdo mi neřekl, že by se bál. Když se to stane, tak to hodně pozměníme, aby se v tom opravdu nikdo vyloženě nepoznal. A kdyby to bylo hodně intimní, tak bych jim to řekla. Ale nikdy bych asi nešla do toho, že bych vyloženě vykradla příběh někoho, koho mám ráda, koho znám a koho by to zraňovalo. A i když jsou to věci, které jsou propírané médii, nějaký osobní příběh určitého člověka, třeba nějaká velká tragédie, která se stala, tam člověk musí být opatrný.

A poznal se už někdo z vašich přátel v nějaké zápletce?
Myslím, že mi to nikdo neřekl. Spíš jim já řeknu „Tohle je pro tebe“.

Občas některé zápletky hýbaly internetem, řešilo se například, jak Čestmír Mázl v podání Petra Rychlého přichází o manželky. A pak tady samozřejmě byla jeho mexická kauza, tedy nejdříve to vypadalo, že zemřel v rukou mexického kartelu, nakonec se z toho vyklubal jenom únos. Baví vás, když vaše postavy žijí mimo obrazovky a čile se o nich diskutuje na internetu?
Samozřejmě! Právě na reakce na Čestmíra Mázla jsem se těšila, jak si to ta média vychutnají, bavilo mě to.

V článku na našem webu jsme Čestmíra přirovnávali k Bobby Ewingovi, který taky v Dallasu zázračně ožil… 
My jsme si to taky tenkrát právě takhle pojmenovali!

Měl Čestmír skutečně zemřít, nebo už bylo dopředu naplánované, že se vrátí?
Myslím, že nebylo plánované, že by měl stoprocentně zemřít. Kdybychom ho chtěl doopravdy zabít, tak by umřel v přímém přenosu.

To jeho zmrtvýchvstání bylo na reakce diváků?
My jsme prostě věděli, že to bude velká věc a že se nám může vyplatit ho pak vrátit, protože to zase bude velká věc. Ale samozřejmě jsme čekali na reakce diváků. A to odpovídalo našim předpokladům.  Takže to bylo plánované, otázka byla, jak dlouho bude pohřešovaný, jestli to bude půl roku, rok, dva. 

Píšete vztahový seriál, nelákalo vás někdy změnit žánr?
Samozřejmě lákalo, určitě!

Na gymnáziu jste se hodně věnovala historii, kterou máte ráda, asi dodnes, předpokládám vaše práce. Odsun Němců z Liberecka, situace Němců na Liberecku ve stínu odsunu. Dokonce získala ocenění. Nemáte ambici tohle téma zpracovat do scénáře filmu nebo seriálu?
Určitě mám. Mám napsaný scénář, který pár lety teda vyhrál scenáristické soutěže, objela jsem s ním i různé evropské workshopy, docela jsem se díky tomu nacestovala. Je to dobovka, takže je složité to na ta plátna dostat, ale je to moje srdcová záležitost. Co se týče historie, spolupracuji momentálně na několika věcech, které mají nějakou historickou tématiku.

Dá se téma odsunu zpracovat jinak než jako drama?
Asi jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že by se to dalo zpracovat jinak. I když ještě na škole jsem diskutovala s jedním kolegou režisérem – byla to právě odsunová látka, pašování věcí přes hranice v té době – a on to chtěl mít jako muzikál. Ale nakonec jsme se nedohodli

Jak vy osobně vnímáte tuhle problematiku, odsun Němců a Benešovy dekrety? 
Pro mě je to hodně bolavá věc, protože čím víc o tom víte, čím víc si přečtete těch příběhů a hlavně těch vražd, když pak chodíte po městě a víte, u které zdi kdo byl zastřelen, ve kterém baráku byl umučen, tak to je nepříjemné. Nejvíc mi na tom asi vadí tolerance k té nenávisti a násilí, která tehdy byla víceméně všeobecná. Vyskytlo se pár hlasů, které to odsuzovaly, ale bylo jich hodně málo. Myslím, že když je  ve společnosti tolerovaná nenávist, tak to pak odnesou nevinní. O tom je koneckonců i ten můj scénář, kde se na téhle vlně svezlo pět třináctiletých kluků, který spáchali vraždu.

Při rešerši jsem našel pěkný titulek, kde říkáte, že jste během full time psaní Ordinace zvládla porodit čtyři děti. Jak náročné je skloubit psaní a poměrně velkou rodinu? 
Je to náročné. Ale můj muž je rodinný typ a opravdu je to ten typ chlapa, který se nebojí starat o děti. A zároveň jsem měla hlídání, měla jsem vždycky někoho k ruce.

Váš muž pracuje v oboru, je trailerový režisér a natočil i celovečerní film, takže má taky náročný program. Pak nastupují chůvy a babičky? 
Teď už jsme bez chůvy, takže je to už jenom na nás.  Babičky máme v Liberci a Českých Budějovicích, takže to je nárazové. Museli jsme si poradit. Člověk si vytvoří systém, začnete opravdu důsledně komunikovat, co kdo, kdy a kde dělá.

Nevyčítají vám občas děti, že moc pracujete a málo se jim věnujete?
Nikdy mi to takhle neřekly.  Spíše si to občas říkám sama. Když opravdu potřebuju něco dopsat a soustředit se na to a ony přijdou s něčím, co mi chtějí ukázat, chtějí se pochlubit, a já je odkážu, že až za půl hodiny, tak mi to není příjemné. Ale na druhou stranu vždycky se za nimi pak vrátím a tu věc spolu probereme.

Vaše děti jsou ještě poměrně malé, ale co byste jim řekla, kdyby se rozhodly jít ve vašich šlépějích? Mají k tomu celkem předpoklady.
Mají k tomu předpoklady, taky už o tom občas mluví a sní o tom, že by chtěli jako být režiséři, scenáristi a podobně. Ale úplně nevědí, co ta profese obnáší. Myslím, že tahle branže je plná nejistoty. Když se stanete lékařem, jste prostě lékař a víceméně máte jistotu, že tu práci budete mít. Ale v téhle branži je to opravdu hodně nejisté, člověk musí mít kombinaci mnoha vlastností, aby uspěl. Takže nevím, jestli bych byla úplně ráda. Nebudu jim to zakazovat, když budou mít talent, tu vytrvalost a tu touhu, půjdou svojí cestou. Ale když z nich budou vědci, doktoři, učitelky v mateřské škole, budu taky ráda.

K čemu Magdalénu Bittnerovou inspirovaly její děti? Řeší recenze a komentáře na internetu? Přišel za ní někdy někdo z herců, že odmítá zápletku, kterou mu napsala? A byla někdy zklamaná z výběru představitele nějaké postavy? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.