Tata Bojs: Před 35 lety jsme neměli žádné velké plány, jen jsme chtěli odehrát náš první koncert

Hosty Ranního klubu byli členové oblíbené kapely Tata Bojs, Milan Cais a Mardoša. S Milošem Pokorným probrali jejich začátky před 35 lety, spolupráci se symfonickými orchestry i vizuální složku jejich koncertů.

První koncert byl obrovská meta

Pánové, jak to vlastně celé začalo?
Milan Cais: Máme úžasné třicáté páté výročí od našeho prvního koncertu, který se konal 29. června 1988 na Základní škole Sušická 1000. Tam jsme měli ten první koncert, tento okamžik považujeme za počátek naší kapely.

Představovali jste si někdy, že budete tak dlouho na scéně?
Mardoša: Samozřejmě, že ne. Před 35 lety jsme neměli žádné velké plány, jen jsme chtěli odehrát náš první koncert. Nikdo nás tehdy neznal, takže jsme si ho sami naplánovali a uspořádali. Dokonce jsme to nazvali Hanspaulský festival, i když jsme neměli žádné další kapely, které by vystupovaly. Ale díky plakátům a troše úsilí se nám podařilo sehnat kapely i diváky a celý ten koncert zorganizovat. V té době to byla pro nás obrovská meta.

Kolik jste tenkrát měli songů?
Milan Cais: Myslím, že jsme dali dohromady třeba půlhodinku, asi 6 písniček.

Hezký fesťák…
Milan Cais: Věděli jsme, že ten program nenaplníme sami, takže jsme po Dejvicích a Hanspaulce vyvěsili plakáty, které jsme si sami vyrobili, naxeroxovali, vybarvili a pak jsme je vylepovali lepidlem na kandelábry. Přihlásily se nám tehdy tři kapely, včetně OTK, kteří hrají dodnes, potom metalová kapela Železný vrata a Stanley, kteří hráli předělávky Beatles.

Má váš název nějaké zákulisí?
Mardoša: V osmé třídě, den před vysvědčením, padl název Tapa Boys, což je z Války s mloky, který přinesl náš tehdejší kytarista Ondřej Balík. My z toho následně udělali Tata Bojs.

Spojení s orchestry nám často připadají nebezpečná

V červnu jste hráli se symfonickým orchestrem ve Smetanově síni v Obecním domě, jaké to bylo?
Milan Cais: Projekt se symfonickými orchestry jsme nastartovali před lety se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, který nás oslovil. Chvíli jsme zvažovali, jestli do toho vůbec jít, protože tato spojení nám připadají často nebezpečná. Ale na druhou stranu nás to lákalo. Chtěli jsme zjistit, jestli to jde udělat dobře. Měli jsme podmínku, aby aranže rozepisoval náš bývalý kytarista a vystudovaný skladatel Marek Doubrava, který perfektně cítí fluidum a humor kapely. Udělal to výborným způsobem, kdy některé písničky jsou postavené na orchestru a některé na kapele, takže jsme tam vyrovnaní parťáci a skvěle to funguje. Hráli jsme i s Hradeckou filharmonií, Janáčkovou filharmonií, Zlínskou filharmonií a teď teda se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy.

Měli jste problém, jak udělat nějakou z vašich písní, aby to mělo vůbec smysl?
Mardoša: Nelámali jsme to přes koleno. Nevzali jsme nutně každou známou písničku, kterou hrajeme, ale výběr byl daný tím, co by mohlo fungovat. Základní princip je v tom, že koncerty hrajeme s počítačem, ve kterém jsou různé zvukové podklady, ale v těchto verzích je nahrazuje právě orchestr.

Jak si to užívají lidé z orchestru?
Milan Cais: Jsou tam lidé, které to baví, znají třeba i nás a naše písničky a jdou na zkoušku s radostí. Ale jsou tam samozřejmě i ti, kteří tam jdou do práce si to odehrát. Třeba teď v Obecním domě, ve chvíli, kdy jsme to nazvučili, se Smetanova síň rozezněla a začali si stěžovat, že je to strašný kravál, a že hrát nebudou. Jakmile začal koncert, vytvořila se skvělá atmosféra, tak je to strhlo a nakonec za námi chodili, že tohle za 17 let hraní ještě nezažili.

Fanouškům jde především o energii a prožitek

Viděl jsem pár vašich koncertů a vím, že je pro vás důležitá i vizuální složka vaší show. Máte ještě energii to celé vymýšlet?
Milan Cais: Nejde to dělat pořád, takže si děláme radost jen některými koncerty. Většinou to bývá tak, že když máme novou desku, tak má nějaký koncept, kterého se snažíme držet. Třeba na koncert v O2 Universum jsme se chystali rok a půl. Vždycky se nám nějak podaří tu sílu vygenerovat a ty velké koncerty se většinou zaplatí i po téhle stránce.

Ono to taky něco stojí, když chcete, aby to hezky vypadalo…
Milan Cais: Pořád jsme v Česku a my říkáme, že jsme kapela lokálního významu, jak koncekonců i zpíváme, takže si takovou show nemůžeme dovolit pokaždé. Ale přišli jsme na to, že nás to vlastně hrozně baví udělat takový speciální koncert jednou za čas. Věříme, že fanoušci to vnímají jako celek a umí si užít i koncert jen se světly, bez projekcí a další nadstavby, jde jim především o tu energii a prožitek.

Jak Tata Bojs ve svých začátcích zkoušeli? A jaké poselství měli pro posluchače?
To se dozvíte, když si pustíte celý rozhovor v přehrávači v úvodu článku nebo ve videu.