The Valentines: Jsme strašně rádi, když lidi tancujou

Královéhradečtí The Valentines v pátek 5. dubna vydali po sedmi letech existence první studiové album You All Look Beautiful When You Dance. Pokřtí ho v Brně, Praze i domovském Hradci Králové. Nejen o albu, ale také o psaní básniček nebo o tom, že Češi na koncertech málo tančí, si s frontmanem Honzou Doležalem na Expres FM povídala Veronika Koloušková.  

Láska, růžová barva kytary a veselé písničky o smutných věcech, tak sám sebe definuje indiepopový hradecký trojlístek The Valentines, který po sedmi letech existence přichází s debutovou deskou. V rozhovoru se dozvíte podrobnosti o jejím názvu, křtech a dalších koncertech, ale i Honzově jazzové minulosti nebo volbě baskytary. 

Prý jste se dali dohromady na Valentýna, kdy jste se všichni tři sešli single v hospodě. To je legenda, nebo pravda?
Je to tak, ale nebyl tam ani jeden z kluků, co teď se mnou hrají. Kapela fungovala opravdu jenom ve zkušebně. Sešli jsme se ve zkušebně a řešili jsme jako každá správná kapela nejdřív název, až potom hudbu. A někdo řekl The Valentines, protože byl Valentýn. Až potom jsme zjistili, že už takových pár kapel existovalo a že bude trošku problém s vyhledávači. Ale už tam jsme na těch prvních stránkách, takže dobrý. 

Vy toho Valentýna docela využíváte. Třeba oznámení data vydání desky bylo na Valentýna. Je to nějak významné pro vás?
Snažím se vždycky vzpomenout, že Valentýn vůbec je a něco k tomu tematicky napsat. 

Vaše texty nejsou veselé, ale ta hudba je odlehčuje. Máš jako člověk sklony ke sklíčenosti, melancholii? 
Někdy jsem velice pesimistický, myslím, že daleko víc pro mojí přítelkyni doma než mezi rodinou a mezi ostatními. a, no, takže.

Ale díky tomu, že doma máš sklíčenou atmosféru, píšeš…
Texty a písničky fungují jako jako filtr blbých myšlenek. Rád bych podotknul, že všechny texty, ačkoliv jsou z většiny negativní, mají nějaké pozitivní vyústění. Co žiju, to píšu.

Název desky je hezký – Vy všichni vypadáte krásně, když tancujete. Když lidi tancují, tak se usmívají, vy koukáte z pódia na usmívající se lidi.
My jsme to používali strašně dlouho, v biu jsme neměli napsané nic jiného, protože nám to přišlo nejpodstatnější, čeho chceme docílit, aby lidi byli šťastní, vykašlali se na to, jak vypadají a užili si ten moment a tu muziku, protože pak si to užíváme nejvíc i my. Není nic horšího, než když přijedeš na nějaké městské slavnosti a tam je kupa laviček a všichni sedí. Jsme strašně rádi, když lidi tancujou. Dost se snažím na koncertech vybízet k tomu, aby si to užili, aby se nestyděli. Ten problém je v tom, že když si sedne první člověk, tak si začnou sedat ostatní, aby mu nepřekáželi. Je to taková lavina, která ale neznamená, že by většina z nich nechtěla tancovat a být. Poselství toho názvu je, že by se lidi měli míň zajímat o to, co si o nich lidi myslí. A bude to lepší.