Vynikající společník, ale špatný vůdce: Jak touha po dokonalosti škodí nejen nám, ale i okolí

Psycholožka Kristýna Wohlinová byla hostem Ivy Frühlingové v jejím vysílání na Expres FM. Probraly spolu, jak nám může život ničit perfekcionismus, jak ovlivňuje naše okolí a jak s touhou po dokonalosti bojovat. 

Stoupá touha po dokonalosti v naší společnosti? Čím to je? 
Nejen touha po dokonalosti, ale obecně stoupá potřeba výkonosti, potřeba úspěchu, být rychlejší, bohatší, mít více lajků, více folowerů. A kvůli tomu nestoupá kvalita života, ale její kvantita a s tím riziko duševního onemocnění – depresí, syndromu vyhoření, poruch příjmu potravy.  

Co naše děti? Vychováváme si díky sociálním sítím další generaci, která se požene za dokonalostí?
Souhlasím s vámi v tom, že si takovou generaci skutečně vychováváme, zároveň chci doplnit, že za to nemohou jen sociální sítě, ale také rodina, okolí, party, vrstevnické vztahy. Sociální sítě v tom nejsou samy. Vychováváme si děti jako produkty našich ustrašených přání. Je jasné, že rodiče se obávají, aby jejich dítě uspělo, a tak se snaží ho přihlásit hned na cizí jazyk, na sport, na hudební nástroj, oblékat ho do módních značek, držet mu zdravý jídelníček, založit mu ihned profil na sociální síti a děti tak ztrácí přirozenou vlastní aktivitu. Děti se rodí zvědavé. Na co mají být zvědavé, se dozvídají z možností, které jim dává okolí. Rodiče si přejí pro dítě úplně jiný osud, než je přání dítěte. Tlak na dítě bývá v naší společnosti od mala. A to není dobře. 

Jak poznáme, že nám naše touha po bezchybnosti začíná škodit? 
Když jsme kvůli ní ochotni prodat sami sebe. Svůj úsudek, svoje štěstí. Nemyslím teď obyčejné a nutné společenské přizpůsobení se v běžných situacích, ale myslím tím, že nám škodí, když se ženeme za něčím, co vlastně s námi ani nesouzní, není to „to naše“. Když na cestě po dokonalosti, třeba po krásném oblečení nebo po dokonalém těle, ztratíme sami sebe, svoji osobnost, svoji radost, spontaneitu, autenticitu, když se kvůli této touze zapojíme slepě do řady. Někdy mám pocit, že touha po dokonalosti je taková továrna na stejné lidské výrobky. 

Může nám být perfekcionismus prospěšný? Existuje něco jako zdravý perfekcionismus?
Možná zdravý perfekcionismus můžeme vnímat pozitivně jako smysl pro detail, pečlivost, spolehlivost. To určitě ano. Kdyby nebyl hodinář pečlivý, nebyl by mistrem v oboru. Myslím ale, že perfekcionismus v dobrém slova smyslu patří více do vlastností lidí, do zaměstnání. Ale perfekcionismus jako životní styl, jako jediná cesta, to dobré není. Je to vynikající společník, ale velmi špatný vůdce. Není s ním totiž žádná legrace a vytváří stejnost. 

Jak škodí náš vlastní perfekcionismus našemu okolí?
Lidé, kteří jdou cestou srovnávání se s druhými, musí zaplatit vysokou daň, tou je vlastní autenticita, odvaha. Tito lidé se obávají natolik vlastního selhání, že se raději nepouštějí do ničeho nebezpečného. Cokoli, co udělají, musí být dokonalé. Zbytek je nepřijatelný. Život se potom redukuje pouze na perfektní výkon, hodnocení sebe i ostatních, ztrácí svoji vlastní barevnost, hloubku a vlastní individualitu. Přijmete-li fakt, že dokonalost je jediný způsob, jak žít život, začnete se místo hledání vlastních přání a schopností, obávat neúspěchu a negativního hodnocení.

Kam může touha po dokonalosti zajít?
Touha po dokonalosti nemá konec, protože je to touha po cíli. Pokud se odkloním od sebe samého a nerozvíjím sám sebe, ale ženu se pořád dál za něčím kulatějším, dražším, třpytivějším, nenacházím nic víc než prázdno. Na téhle cestě jsem sám, a to i bez sebe. Opustil jsem se. Protože jsem nerespektoval svoji individualitu, ale staral se o dokonalost, která nemá konec a hlavně nemá s lidstvím nic společného. 

Existuje nějaká jednoduchá rada, jak si tímto nastavením a přístupem nenechat ničit život? 
Jednoduchá rada se lehce říká, ale hůře dělá. Nenechat si ničit život perfekcionismem se dá dobrou prevencí, a tou je nacházení si svých vlastních nikoli perfektních zájmů, svého vlastního stylu. Vážit si svého názoru a jít si za svým, ale nebýt arogantní, být sám sebou, nikým jiným.

Foto: Shutterstock