Zuzana Stivínová: Být chvíli Newyorčanem je vážně zážitek

Hostem Ranního klubu byla oblíbená česká herečka Zuzana Stivínová. S Milošem Pokorným probrali vyrůstání v rodině slavného hudebníka, sedmiletý pobyt v New Yorku i divadelní příležitosti v Česku. 

Divadlo jsem chtěla dělat vždy 

Dozvěděl jsem se, že jsi byla velmi úspěšnou violoncellistkou a rozhodovala ses, jestli muzika, nebo herectví…
Nikdy to nebylo tak, že bych se rozhodovala. Hrála jsem na violoncello, protože jsem chtěla být také tak krásná, jako violoncellistky, které k nám chodily domů. Ale hrála jsem spíš pro radost, a pak jsem toho nechala a začala dělat divadlo, které jsem chtěla dělat vždy.

A proč jsi nechtěla být profesionál? Mohlo za to, že živit se mainstreamem vynáší víc peněz oproti tomu, co jsi viděla u svého táty?
Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela, vstupovala jsem do toho prostě proto, že jsem chtěla hrát a hrozně si cením toho, že se mi to splnilo.

Splnila se ti ještě jedna věc, a to, že jsi žila v New Yorku. Jak na tebe zapůsobil a jaký je tamní život?
Být chvíli Newyorčanem je vážně zážitek, všichni ti drží palce, protože ví, jak těžké je tam žít a uspět. S rodinou jsme tam jeli dobrovolně, byli jsme tam skoro sedm let. Většina lidí má o New Yorku romantickou představu, ale začátek byl těžký. Nejprve jsme museli vyřídit veškeré formality včetně začlenění dětí do školek a škol, což není jednoduché, když se tam nenarodily. A pak se tam rozkoukáváš a učíš se tam žít. Nicméně je to taková vesnice, znáš jménem autobusáky i prodavače, všichni tě zdraví, a přestože jsme žili na Manhattanu bylo to hrozně útulné a cítila jsem se vítána.

Naučit se rozumět

A jak začala tvá kariera v Americe?
Když jsme se tam už usadili a cítila jsem, že bych něco mohla dělat, začala jsem chodit na konkurzy. Šla jsem zkusit i divadlo, které mi chybělo, a nakonec jsem hrála. A chtěla jsem se naučit také pořádně mluvit anglicky, ale paradoxně jsem zjistila, že se potřebuji naučit spíš rozumět, protože na mluvení jsem měla kouče, ale americkému vtipu jsem se zasmála až po asi pěti letech, kdy jsem začala konečně rozumět souvislostem.

Jak vlastně probíhalo ucházení se o práci v newyorském divadle? Dá se to srovnat s Českem?
Vůbec se to nedá srovnat. Ani za celé ráno bych ti nevysvětlila podmínky pro herce v New Yorku, když nemáš manažera, obcházíš konkurzy, kde jsou stovky lidí a odhaduješ, v kolik na tebe asi tak přijde řada, abys mohl zazpívat jednu písničku, kterou ani nedozpíváš celou, poté si s tebou chvíli povídají, a pak třeba postoupíš do druhého kola, kde je choreografie, což je pro tebe konečná. Ale povedlo se mi na doporučení hrát v jednom divadle hlavní roli.

Dá se tím v New Yorku uživit?
Ne, musela bych dělat víc věcí než jen hrát v jednom divadle. Ale beru to jako velkou zkušenost.

Kdyby nás teď poslouchala nějaká třeba osmnáctiletá herečka se stejným snem – zkusit to v Americe – co bys jí po svých zkušenostech doporučila?
Odjet tam co nejdřív, sehnat si manažery a agenty a hlavně se pro to rozhodnout a vydržet. Chce to tomu hrozně moc obětovat, mnohdy to trvá strašně dlouho a člověk musí přežít opakované odmítání a další těžkosti. Důležitá je hroší kůže, neustálé zlepšování se v jazyce a v neposlední řadě kontakty. Mnohdy je proto nejlepší jet tam studovat.

Co ti chybělo na Česku?
Čeština. Bavilo mě hrát v angličtině s různými akcenty, ale hrozně mi chybělo šprýmování v češtině a hraní si s jazykem.

Zodpovědný přístup

A když se teď zaměříme na tvou hereckou kariéru v Česku, jak přistupuješ k rolím? Studuješ si veškeré materiály, dikci, pohyb, nebo k tomu přistupuješ víc pocitově?
Přistupuji k tomu velice zodpovědně. Když vytvářím nějakou fiktivní osobu, tak si můžu cokoliv vymyslet, ale pokud mám někoho konkrétního, tak mě zajímá například, jak ten dotyčný voní nebo jestli je sahací.

Máš po premiéře Nebezpečných známostí, co nám k tomu povíš?
Myslím, že jde o vizuálně neuvěřitelně zajímavé představení, ve kterém mi partnera hraje Saša Rašilov. Představení do září jsou už téměř vyprodaná, ale na ta podzimní si mohou diváci ještě vybrat pěkná místa.

A v čem dalším tě můžeme aktuálně vidět?
Hraji matku Electry ve stejnojmenném absolventském animovaném filmu Darii Kashcheevy, významné studentky FAMU, která byla nominována i na Oscara za film Dcera.

Má Zuzana Stivínová raději Roberta de Niro nebo Al Pacina? Jakou muziku poslouchala jako malá? Rozmlouval jí táta divadlo? A proč odmítla roli v Mission: Impossible?
To se dozvíte v přehrávači v úvodu článku a ve videu. Archiv rozhovorů z Ranního klubu najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM a ve vaší oblíbené podcastové službě. Videoarchiv rádia Expres FM hledejte na Stream.cz!  

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda