Za slovním spojením cancel culture se skrývá množství nehezkých příběhů a poprvé jsme jej mohli slyšet jako hanlivý výraz v roce 2020. Někteří umělci si ve veřejném prohlášení stěžovali na nastupující tendenci zrušit (to cancel) některé osobnosti z veřejného života poté, co se jejich chování ukázalo nějakým směrem problematickým.
Upřímně, všechny debaty o cancel culture je možné hravě a velmi volně přeložit jako: „S čuňáky se nemluví a vtipy o minoritách už nejsou vtipné.“ Protest řádky umělců volajících po svobodě slova z roku 2020 se rozplynul do divného neurčita. Jednou z nich byla J. K. Rowling, známá nejen detektivkami a bestsellery o Harry Potterovi, ale i transfobním výrokem, že menstruují jen ženy. Poněvadž svět řeší podstatnější otázky než uraženou spisovatelku, rozhodla se na téma křivdy všech, kdo se kvůli trans lidem cítí utiskovaní, napsat detektivní román. Pojednává o vyšetřování vraždy spisovatelky, která vystupovala veřejně proti trans lidem. Vážně. Bylo by to vtipné, kdyby to nebyla pravda.
Z těch, které označujeme jako cancelled, je nutné vzpomenout na několik. V případě Jimmyho Savillea, britské celebrity, která beztrestně zneužívala nespočitatelně dětí po dekády, je vymazání nápisu z jeho náhrobku po provalení jeho zločinů cancelling doslovný, ale nedostatečný. Za celou dobu páchání jeho zločinů se pokusil v přímém přenosu BBC říci o něm pravdu jen Johny Rotten ze Sex Pistols, jeho výrok však byl vystřižen. Nabourávat popularitu dojné krávy BBC a miláčka národa se nevyplácelo. To se stalo osudným dalším obětem.
Hnutí Me Too s cancelled osobami pochopitelně úzce souvisí. Jeho počátky sahají do roku 2006, masové sdílení hashtagu v říjnu 2017 však spustil skandál týkající se kauzy odsouzeného producenta Harveyho Weinsteina. To dodalo odvahu se vyjádřit množství dalších obětí a od té chvíle se stalo zvykem upouštět od spolupráce s umělci, kteří se zachovali nebo vyjádřili sexisticky či xenofobně. Své o tom ví Kevin Spacey, kterého po obvinění ze sexuálního obtěžování čekalo rozvázání smlouvy s produkční společností stojící za seriálem Domek z karet (House Of Cards) a sankce ve výši 31 milionů dolarů. Brzy však bude uvedeno italské drama The Man Who Drew God (režíruje Franco Nero), v kterém si zahraje muže obviněného ze sexuálního zneužívání.
Do role oběti se úspěšně situuje Johnny Depp, obviněný exmanželkou Amber Heard z domácího násilí, což kulminovalo v soudním procesu plném vytahování doslova špinavého prádla a vedlo k rozdělení celosvětové populace na ty, kteří fandí tomu či onomu z bývalého hvězdného páru. V tomto zamotaném případu přišli o kredibilitu, respekt a pracovní příležitosti obě celebrity, nicméně je zde silný předpoklad, že snadněji se otřepe ten, kdo má více fanoušků, což je pochopitelně Johnny.
U nás přišel o možnost komentovat kdeco v médiích psychiatr Jan Cimický, který čelí obvinění ze sexuálního zneužívání a znásilnění svých pacientek. O Dominiku Ferim jsme od zveřejnění sexuálně násilných činů neslyšeli velmi dlouho až do té chvíle, kdy se tragickým způsobem pokusil si fatálně ublížit. Málokdo si pamatuje na uvěznění sochaře Pavla Opočenského, který byl obviněn v roce 2004 a 2005 ze sexuálního zneužívání nezletilých. V rozhovoru z roku 2017 u příležitosti uvedení své výstavy však již vesele v rozhovoru prohlašoval, že svých činů, které ho dostaly do vězení, nelituje. Je tedy na místě otázka, zda hnutí Me Too skutečně a definitivně ničí životy a je snadným způsobem zlovolné msty psychopatek.
Na druhou stranu je pravda, že například youtuber Ladislav Sinai utrpěl na sociálních sítích neskutečný shaming po nařčení ze sexuálního nátlaku na nezletilé, ovšem texty, které ho rehabilitují, jelikož odhalují, jakým způsobem tato zmanipulovaná obvinění vznikla, se už nedočkala tak masivního sdílení. Autorem obvinění však byl jiný youtuber ve věku patnácti let, nikoliv zhrzená mstivá bývalá milenka, která si vymyslela znásilnění, jak se o ženách účastnících se aktivně v hnutí Mee Too říkává. Udává se, že procento falešných obvinění ze znásilnění je stejné jako v případech ostatních kriminálních činů. S dovětkem, že podhlášenost znásilnění nepřesahuje deset procent skutečného výskytu těchto zločinů.