Utekl před nacisty i komunisty, StB se ho pokoušela neúspěšně unést zpět: Před dvaceti lety zemřel Pavel Tigrid

Dvakrát musel do uprchnout do zahraničního exilu. Téměř celá jeho rodina skončila v plynových komorách Osvětimi. Pavel Tigrid byl pro své zanícené protikomunistické postoje trnem v oku komunistické strany, jejíž autoritu podrýval ze zahraničí.

Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil 27. října 1917 do česko-židovské rodiny. Hned po narození byl pokřtěn. Rodina totiž již dříve konvertovala ke křesťanství a židovské víry se vzdala. Jeho otec František Schönfeld byl příbuzný se spisovateli Antalem Staškem (vlastním jménem Antonín Zeman) a Ivanem Olbrachtem. Manželství rodičů, Františka Schönfelda a Emy Singerové, však nevydrželo dlouho. Rodiče se často hádali, a ještě před tím, než Pavel nastoupil do školy, se rozvedli. Malý Pavel byl posléze svěřen do péče otci Františkovi. Po absolvování gymnázia v roce 1936 nastoupil na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V té době také začal psát pro Studentský časopis, kde se seznámil s podobně orientovanými vrstevníky, například s básníkem Ivanem Blatným. Navíc spoluzaložil Divadelní kolektiv mladých, kde působil i jako režisér.

Útěk před nacisty 

Po příchodu nacistů se Pavel rozhodl pro emigraci. Přes Německo a Holandsko se dostal až do Velké Británie. Nacistická zvěrstva přežila z rodiny jen jeho nevlastní sestra. Otec zemřel ještě před nástupem do transportu. Matka Ema zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, stejně jako zbytek příbuzných. V Londýně si změnil jméno na Tigrid, což byla přezdívka, kterou dostal od spolužáků, když při zkoušce popletl jméno mezopotámské řeky Tigris. V Londýně začal pracovat pro exilové vysílání v rádiu BBC. Působil také jako redaktor exilového vysílání Československé exilové vlády a úzce spolupracoval s Janem Šrámkem, předsedou exilové vlády.

Protikomunistický časopis

Tigrid se z exilu se vrátil v červnu 1945. Už o měsíc dřív dostal nabídku pracovat v Československém rozhlasu od tehdejšího komunistického ministra informací Václava Kopeckého. Nabídku vzal ministr zpět ve chvíli, kdy se dozvěděl o Tigridových protikomunistických postojích. Pavel Tigrid se tak začal živit psaním. Společně s Ivo Ducháčkem působil jako šéfredaktor časopisu Obzory. Ten byl znám pro svou antikomunistickou pozici a také pro důraznou kritiku excesů doprovázejících vysídlování německého etnika na základě Benešových dekretů. Také začal spolupracovat s Lidovou stranou. Pro ně vedl další periodikum – stal se šéfredaktorem týdeníku Vývoj, kde spolupracoval s Jiřím Kovtunem. S ním začal opět spolupracovat po druhé emigraci, tentokráte v německém Frankfurtu nad Mohanem.

Na hranicích dřív než zatykač

V polovině února 1948 začal v Československu komunistický puč. Již 19. února odjel Tigrid na pozvání britského atašé do britské zóny rozděleného Berlína. Vycestovat mohl díky diplomatickému pasu. K jeho odevzdání byl v té době již vyzván, místo toho však zamířil na hranice. V té době na něj byl již vydán zatykač. Na hranici příkaz k zadržení dorazil až hodinu poté, co Tigrid projel. Nedlouho poté, co přijel do Německa, vystoupil s proslovem na tiskové konferenci ve Frankfurtu nad Mohanem. Západní veřejnost si tak poprvé mohla vyslechnout přímé svědectví o průběhu komunistického puče v Československu.

Manželčina trnitá emigrace

Jeho manželka Ivana, rozená Myšková, kterou si vzal v roce 1947, ovšem takové štěstí při pokusu o emigraci neměla. Při pokusu o přechod státní hranice byla zadržena a poté strávila tři měsíce na Pankráci. Ještě v roce 1948 se pokusila o přechod hranice podruhé, tentokrát úspěšně. Manželé pak společně strávili rok v utečeneckém táboře v německém Řezně. V roce 1951 se Tigrid stal programovým vedoucím mnichovského rádia Svobodná Evropa, po neshodách s Ferdinandem Peroutkou však stanici opustil. V roce 1952 se proto Tigridovi vydali do USA. Tigrid zde nejprve pracoval jako číšník, poté si s manželkou otevřeli vlastní restauraci.

Trn v oku StB

Poté, co bylo v Maďarsku roku 1956 krvavě potlačeno tamější protikomunistické povstání, začal Pavel Tigrid vydávat čtvrtletník Svědectví. Roku 1960 se s rodinou přestěhoval do Paříže, kde ve vydávání čtvrtletníku pokračoval. Na vydávání Svědectví částečně přispívala i americká CIA. Svými protikomunistickými postoji byl Pavel Tigrid trnem v oku komunistické StB. Ta dokonce plánovala jeho únos zpět do Československa. Mělo se tak stát v Budapešti, kde se měl účastni zasedání PEN klubu. Akce však skončila nezdarem.

Setkání s Havlem 

S uvolněním poměrů v Československu mohlo stále více lidí vycestovat na západ. Mnoho z nich mířilo i do Paříže. Pavel Tigrid se tu tak mohl poprvé potkat i s Václavem Havlem. Zároveň se mohlo stále více Čechoslováků dostat ke čtení Svědectví, které tak mělo zásluhu na podnícení událostí vedoucího k Pražskému jaru roku 1968.

Porevoluční angažmá

Pavel Tigrid až do konce života spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa. Věnoval se zde publicistice a komentářům. Na pozvání Václava Havla se po sametové revoluci vrátil zpět do Československa, působil zde jako jeho poradce. V roce 1994 se stal ministrem kultury ve vládě Václav Klause. V roce 2003 dobrovolně vysadil životně důležité léky a 31. srpna zemřel v Héricy ve francouzském departementu Seine-et-Marne. Bylo mu 85 let. 

Zdroje: KOSATÍK, Pavel, Tigrid, poprvé: průvodce osudem inteligentního muže ve dvacátém století / Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2013 346 s.; wikipedia.org, jazgym.cz